Řád anunciátek celestinek

Řád anunciátek celestinek
Ordo Sanctissimae Annunciationis
Řádová sestra anunciátka, rok 1791
Řádová sestra anunciátka, rok 1791
Základní informace
Aktivita27. dubna 1676 - dosud
Kategoriekontemplativní dle řehole svatého Augustina
SídloVia Portuense, Řím ItálieItálie Itálie
ZaložilMaria Vittoria De Fornari Strata
SchválilKlement VIII.
PůsobnostItálieItálie Itálie, BrazílieBrazílie Brazílie, PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Oděvmodrý hábit a bílá říza
Odkazywebové stránky řádu

Řád anunciátek celestinek, též anunciátky Panny Marie, či jen (sestry) celestýnky (latinsky Ordo Sanctissimae Annunciationis, tj. "řád Nejsvětějšího Zvěstování", zkr. O.SS.A.) někdy nazývaný také "italské zvěstovatelky", jsou kontemplativní řád římskokatolické církve organizovaný podle řehole sv. Augustina.

Poznávací znaky

Blahoslavená Maria Vittoria De Fornari Strata
Celestinka ze Steyru

Podle světle modré barvy hábitu a škapulíře, které se nosí přes bílou tuniku, se sestry italsky často nazývají Annunziate celesti "nebeské zvěstovatelky", odtud pochází výraz celestinky. V Římě se běžně používá také termín „turchine“ („fialovo-modré“).

Modré anunciátky-celestinky je třeba rozlišovat od řádu francouzských anunciátek, založeného v roce 1501 sv. Janou z Valois. Ty se podle barvy škapulířů nazývají “červené zvěstovatelky”.

Historie řádu

Řád založila v Janově blahoslavená Maria Vittoria De Fornari Strata.[1] 5. srpna 1604 jej potvrdil papež Klement VIII. a určil, aby jeptišky žily podle řehole sv. Augustina. Řád je sdružením nezávislých klášterů, v jejichž čele stojí převorka a podléhají jurisdikci příslušného místního biskupa.

V roce 1639 vévoda pozval Wolfgang Vilém Falcko-Neuburský celestinské jeptišky do Jülišsko-berského vévodství, kde se usadily v Düsseldorfu, v hlavním městě státu (na místě dnešního paláce Spinrath).[2] Odtud sestry v roce 1729 založily filiální klášter získáním opuštěného klášter magdalenikek v Cáchách, který byl v roce 1802 sekularizován.[3]

V roce 1646 založila císařovna Eleonora Gonzagová pocházející z Itálie klášter celestinek v hornorakouském Steyru. Ten byl zrušen v roce 1784 v rámci církevních reforem císaře Josefa II. Stejný osud potkal v roce 1782 také dceřiný klášter založený sestrou Marií Viktorií von Sarnthei (1666–1737) na zámku Rottenbuch v Bolzanu.[4]

Český hrabě František Antonín Špork (1662–1738) inicioval založení kláštera celestinek v Choustníkově Hradišti v Čechách, neboť jeho dcera Marie Eleonora (1687–1717) byla členkou řádu. V roce 1736 založil další pobočku na Novém Městě v Praze. Také tento klášter byl zrušen za císare Josefa II. [5] [6] [7] Na jeho místě dnes stojí budova pražské hlavní pošty.

Současnost

V současnosti je hlavní sídlo řádu v Římě v klášteře Nejsvětějšího Zvěstování (Monastero della SS.ma Annunziata) na Via Portuense. V Itálii se nacházejí ještě další kláštery v Janově. Římský konvent byl založen v roce 1676 Camillou Orsiniovou-Borghese (Madre Maria Vittoria, 1603–1685), kněžnou ze Sulmony. Její manžel Marcantonio Borghese (1598-1635) byl synovcem papeže Pavla V. [8] [9] Římský klášter má od roku 1995 filiální klášter v Manile na Filipínách. [10]

Literatura

  • Antoine Henri de Bérault-Bercastel: Geschichte der Kirche in einem treuen Auszuge, Band 7, S. 382, Innsbruck, 1843; (Digitalscan)
  • Joseph Wendt von Wendtenthal: Geschichte der ganzen österreichischen, weltlichen und klösterlichen Klerisey beyderley Geschlechts, 3. Teil, 6. Band, S. 294–299, Wien, 1784; (Digitalscan)

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád anunciátek celestinek na Wikimedia Commons
  • Webové stránky kláštera v Římě (anglicky)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cölestinerinnen na německé Wikipedii.

  1. Webseite zu Maria Vittoria De Fornari Strata
  2. Ulrich Brzosa: Die Geschichte der katholischen Kirche in Düsseldorf: Von den Anfängen bis zur Säkularisation, Böhlau Verlag, Köln, 2001, S. 308–314, ISBN 3412119008; (Digitalscan)
  3. Zeitschrift für historische Forschung, Duncker & Humblot, 2006, Seite 374 des Jahrgangs, Fußnote 75; (Ausschnittscan)
  4. Webseite zur Geschichte des Bozener Cölestinerinnenklosters
  5. Robert Stupperich: Westfälische Lebensbilder, Bände 11–12, Aschendorf Verlag, 1975, S. 225; (Ausschnittscan)
  6. Milada Vilímková, Johannes Brucker: Dientzenhofer: eine bayerische Baumeisterfamilie in der Barockzeit, Rosenheimer Verlag-Haus, 1989, S. 126, ISBN 3475526107; (Ausschnittscan)
  7. Karel Vladislav Zap: Wegweiser durch Prag, Prag, 1848, S. 168 und 169; (Digitalscan)
  8. Cynthia Lawrence: Women and Art in Early Modern Europe: Patrons, Collectors, and Connoisseurs, Penn State Press, 1999, S. 176–180, ISBN 0271042354; (Digitalscan)
  9. Webseite zur Geschichte der römischen Klostergründung (Unterpunkt: History). www.monacheordineannunziataceleste.it [online]. [cit. 2022-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-11. 
  10. Ordenswebseite mit Erwähnung des Konvents in Manila. www.monacheordineannunziataceleste.it [online]. [cit. 2022-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-08. 
Autoritní data Editovat na Wikidatech