Španělský přechod k demokracii

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Španělské království
Reino de España

←

1975–1982

→

vlajka

znak

Hymna Marcha Real

Motto – Una, Grande y Libre
– Plus Ultra

Geografie

Hlavní město

Madrid

Obyvatelstvo

Jazyky

španělština (úřední),
úřední jazyky od 1978: katalánština, baskičtina, galicijština

Náboženství

římskokatolické (státní do 1978)

Státní útvar

Státní zřízení

absolutní monarchie (1975–1978)
konstituční monarchie (od 1978)

Měna

peseta

Státní útvary a území

Předcházející

Španělský stát

Následující

Španělské království

Španělský přechod k demokracii (španělsky Transición española a la democracia) byl proces ve Španělsku v období let 1975–1978. Fakticky znamenal třetí restauraci monarchie ve španělských dějinách a vznik demokratického právního státu, včetně schválení nové demokratické ústavy.

Předchozí události

Po smrti generála Franca čerstvý král Juan Carlos I. pohotově inicioval reformy, a to k nelibosti falangistů a konzervativních (monarchistických) sil v zemi, zvláště v armádě, kteří očekávali zachování autoritářské vlády. Stanovil A. Suáreze, bývalého lídra Národního hnutí (Movimiento Nacional), premiérem španělské vlády.

20. května 1977 navštívil šéf teprve nedávno legalizované Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), Felipe González, v doprovodu Javiera Solany, Juana Carlose I. v paláci Zarzuela. Událost znamenala klíčové potvrzení a podpory monarchie ze strany španělské levice, která byla historicky republikánská. Podpora pro monarchii zleva ještě vzrostla krátce poté, co z iniciativy krále, navzdory silnému odporu pravicově zaměřeného velení španělské armády v době studené války, směla z ilegality vystoupit Komunistická strana Španělska.

15. června 1977 se ve Španělsku konaly první demokratické postfrancovské volby. V roce 1978 byla schválena nová ústava, jež stanovila Juana Carlose právoplatným následníkem španělské panovnické dynastie Bourbonů a tedy králem španělským. Toto schválení stvrdilo pozici Juana Carlose prohlášením za skutečnou hlavu státu historické monarchie, a nikoli nástupcem jmenovaným diktátorem Frankem. Ústava byla schválena demokraticky zvolenými kortesami (španělský parlament), a španělským lidem v referendu (6. prosince) a poté uvedena v platnost podpisem krále před prvním slavnostním shromážděním kortes.