Šprýmař
Šprýmař je synonymem slov jako čtverák, šibal, žertéř.[1]
Šprýmař v umění
Mezi známé šprýmaře zobrazené uměleckými díly patří např.:
- Till Eulenspiegel (Enšpígl) – např. román Charlese de Costera Hrdinné, veselé i slavné příhody Thylberta Ulenspiegela a Lamma Goedzaka ve Flandřích a jinde, 1867 a opery Richarda Strausse Enšpíglova šibalství
- Kašpárek (Kasperle) – komická postava loutkového divadla
- Scapino – mazaný sluha v Molièrově komedii
- Puk – elf, sluha krále elfů Oberona v Shakespearově Snu noci svatojánské
| „ | ...Primátor Prahy nemá mysl tak nakloněnou k stálému laškování jako městský zřízenec. Jakmile se člověk stane pánem, rozhostí se v něm jakási zasmušilá důstojnost...Počínajíc latinskou komedii, je to vždy chudák, proletář, muž z lidu, kdo vysupuje jako šprýmař. Pán může být toliko směšný; ale jeho sluha má humor. | “ |
| — Karel Čapek: Marsyas[2] | ||
Šprýmař v mytologii
V mytologii, folkloristice a religionistice je šprýmař (šibal, anglicky trickster) postava, často s nadpřirozenými či božskými atributy, která se obvykle vyznačuje vychytralostí, vynalézavostí a tendencí narušovat zaběhlá pravidla. Šprýmaři často bývají zlomyslní a tropí si z lidí šprýmy, může jít ale také o dvojznačné postavy, či přímo kladné kulturní hrdiny, kteří lidstvu přinášejí dosud nedostupné vědomosti a dovednosti (například ukradnou bohům oheň).
Postavy šprýmařů existují v mytologiích celé řady národů. Mezi nejznámější patří například Kojot či Krkavec severoamerických indiánů, africký Ešu (Elegba) a tichomořský Maui. V australských pověstech hrají podobnou roli bytosti zvané wurulu-wurulu, ngadjala-ngadjala, mimi, namoroda a další. Podobné atributy nese i severský Loki či řecký Hermés a Prométheus.
Odkazy
Reference
Literatura
- Mytologie světa. Praha: Slovart, 1997.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu šprýmař na Wikimedia Commons
