Agent provokatér

Agent provokatér je osoba zaměstnaná armádou, tajnou policií, či jiným subjektem, která provokuje jiné osoby ke spáchání protiprávního činu. Tato taktika se mj. používá s cílem infiltrovat legální demonstrace ve snaze vyprovokovat násilí a mít záminku k jejich rozpuštění, jak se stalo např. při demonstracích ve Vancouveru v roce 2010,[1][2] či pro boj proti korupci ve státní správě. Agent provokatér je také nasazován na rozkrývání opozičních či odbojových struktur a vytváření záminek pro útok proti nim. Agenti provokatéři jsou užíváni již od starověku, jak například popisuje Arthašástra.

Agent provokatér v Rakousku-Uhersku

Rakousko-Uhersko si také udržovalo síť agentů.[3] Působení agentů provokatérů popisuje i román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Agent provokatér v Československu

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem a následném rozvíjení se odbojové činnosti začalo gestapo využívat agenty-provokatéry pro vytváření tzv. volavčích sítí, což byly odbojové organizace zakládané spolupracovníky gestapa z řad českého obyvatelstva (často se jednalo o již odhalené odbojáře, které se podařilo přesvědčit či zastrašit), které měly za cíl odhalovat další osoby z řad obyvatelstva ochotné působit proti okupační moci či získávat kontakty na další odbojové skupiny.[4]

Po převzetí moci v Československu v roce 1948 začala StB využívat agenty-provokatéry k zakládání protikomunistických odbojových skupin, které byly pod její úplnou kontrolou. Její členy poté pozatýkala a získané důkazy použila k jejich odsouzení. Pro tuto činnost StB využívala zkušeností gestapa z období německé okupace Čech a Moravy.[5] Agenti-provokatéři byli využíváni i k vyhledávání osob majících zájem o ilegální opuštění Československa. Za tímto účelem StB zorganizovala a provedla operaci známou jako Kameny, při které byla z kádrových zaměstnanců StB vytvořena fiktivní síť převaděčů a falešných pracovníků úřadoven CIC. Pomocí výslechů převáděných osob, které věřily, že se nacházejí ve SRN (ve skutečnosti se stále nacházely v Československu) se StB snažila získat informace o dalších protikomunisticky smýšlejích osobách v Československu.[6] Podle některých teorií byl princip agenta-provokatéra využit StB i v tzv. Babickém případě, kdy hlavní organizátor protistátní skupiny Ladislav Malý byl spolupracovník StB. Celý případ posloužil jako záminka pro zastrašení soukromých rolníků odmítajících vstoupit do JZD a kampani proti katolické církvi.[7]

Česká republika

Trestní řád umožňuje nasadit agenta.[8] Policejní provokatér ale nesmí přímo nabádat k trestnému činu.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agent provocateur na anglické Wikipedii.

  1. Radical, Anarchist Groups Pose Their Own Threat [online]. Stratfor [cit. 2010-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Alleged agent provocateur at anti-Olympic protest in Vancouver [online]. 2010-2-19 [cit. 2010-06-29]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/217335-spioni-a-agenti-na-kazdem-kroku-tajna-policie-existovala-i-za-rakouska-uherska/[nedostupný zdroj] - Špioni a agenti na každém kroku? Tajná policie existovala i za Rakouska-Uherska
  4. Konfident brněnského gestapa Otakar Chalupa B-22 a jeho činnost [online]. Masarykova univerzita Brno [cit. 2010-07-08]. Dostupné online. 
  5. Provokatér poslal odbojáře na smrt [online]. Moderní dějiny [cit. 2010-07-08]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. Státní bezpečnost - akce Kameny [online]. Tomáš Vlček [cit. 2010-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-07. 
  7. Případ Babice [online]. obec Babice [cit. 2010-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-08. 
  8. https://www.kurzy.cz/zakony/141-1961-trestni-rad/paragraf-158e/ - Použití agenta, § 158e
  9. https://domaci.ihned.cz/c1-59737250-nejvyssi-soud-policie-provokace - Policejní provokatéři si musí dát pozor. Nejvyšší soud jim vymezil přísnější mantinely

Související články

Externí odkazy

  • Encyklopedické heslo Agent provocateur v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  • (anglicky) Belyaeva et al. (2007) Guidelines on Freedom of Peaceful Assembly – Office for Democratic Institutions and Human Rights
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • BNE: XX5047186
  • BNF: cb11938945v (data)
  • GND: 4141605-3
  • LCCN: sh85002178
  • NLI: 987007293941005171