Ajutthajské království

Ajutthajské království  อาณาจักรอยุธยา  Anachak Ayutthaya ←  ←  ←  ←  1350–1767  →  →  →  → vlajka znak
Geografie Ajutthajské království a sféry jeho vlivu v roce 1605
Hlavní město	Ajutthaja (1350–1463, 1488–1666, 1688–1767) Phitsanulok (1463–1488) Lopburi (1666–1688)
Obyvatelstvo
Jazyky	siamština (úřední), suchothajština (běžný), mon (běžný), khmerština (Khmerové), malajština (Malajci, diplomatický), perština (diplomatický), portugalština (diplomatický), čínské (Číňané), pálijština (náboženský)
Náboženství	théravádový buddhismus (majorita), hinduistické, římskokatolické, islámské
Státní útvar
Státní zřízení	konfederace městských států (1351–15. století) mandalová monarchie (15. století–1600) absolutní monarchie (1600–1767)
Mateřská země	Barmská říše Barmská říše (vazalství 1569–1584)
Měna	photduang
Zánik	1767 – po porážce ve válce s Barmou
Státní útvary a území
Předcházející království Lavo Suchothajské království království Nakhon Si Thammarat Taunnguská dynastie Následující království Thonburi království Nakhon Si Thammarat Taunnguská dynastie dynastie Konbaung

Ajutthajské království (thajsky อาณาจักรอยุธยา, přepis RTGS: Anachak Ayutthaya; [ʔaːnaːtɕ͡àk ʔajúttʰajaː]IPA) bylo siamské, resp. thajské království existující v letech 1351–1767. Obecně bylo známé jako Siam, ale obyvatelé svému království říkali Krung Tai (království Thajců).

Ještě ve 14. století si podřídila severněji ležící také thajské království Suchothaj a roku 1438 ho připojila ke svému území. Vazaly Ajutthaje byly i městské státy Malajského poloostrova, laoský Lan Xiang, severothajská Lanna, Khmérské království a šanské státy.^[1]

Ajutthaja byla přátelská k zahraničním obchodníkům, čínským, vietnamským, indickým, japonským i perským a později portugalským, španělským, nizozemským a francouzským. V 16. století byla stejnojmenná metropole země evropskými obchodníky popisována jako jedno z největších měst Východu.

V 70. letech 16. století byla závislá na Barmě, v 80. letech se z podřízeného postavení vymanila a obnovila svou moc. ve 30. letech 18. století vypukla v zemi občanská válka a od roku 1759 začaly barmské útoky, roku 1768 Barmánci dobyli hlavní město a Ajutthaja se rozpadla. V boji s Barmánci obnovil stát s metropolí v Thonburi správce jedné z ajutthajských provincií Taksin.

Geografie

• mapy Jihovýchodní Asie:
• 
  kolem roku 1400:

       Ajutthaja

       Suchothaj

       Lan Na

       Lan Xang

       Dai Viet

       Čampa

       Khmérská říše

       Hanthawaddy

       Ava

       malajské státy
• 
  kolem roku 1540, ajutthajské království (fialově) a jeho sousedé
• 
  kolem roku 1750, ajutthajské království (fialově) na sklonku své existence

Historie

Ajutthajské království, existující 400 let, patřilo k nejvlivnějším státům v oblasti. Za datum jeho vzniku bývá uváděn rok 1351, kdy bylo založeno hlavní město Ajutthaja (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie neštovic). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region. V roce 1431 si Ajutthajský stát podrobil kdysi mocný Angkor. Král Naresuan roku 1516 navázal kontakt s Portugalci a učinil z hlavního města epicentrum obchodu, mnohé evropské národy (a ovšem i Číňané, Peršané či Indové) měly v Ajutthajae svou celou čtvrť, z níž zprostředkovávaly obchod s jihovýchodní Asií. Tito cizinci království nazývali obvykle Siam, ačkoli jeho obyvatelé užívali pojmu Krung Tai. V druhé půlce 17. století za vlády krále Naraie bylo vyhlášeno jako druhé hlavní město Lopburi^[2]. Moc království byla trnem v oku zejména Barmě a její ambiciózní taunnguské dynastii a následné dynastii Konbaung. Velké barmské nájezdy proběhly v letech 1547–1549 (první barmsko-siamská válka) a 1759–1760 (druhá barmsko-siamská válka). Osudovým se stal rok 1767, kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást Bangkoku). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.

Galerie

• 
  interiér buddhistického chrámu Wat Phanan Choeng
• 
  tři pagody Wat Phra Si Sanphet z ajutthajského období, dnešní Thajsko
• 
  ruiny staré Ajutthaje po Barmské invazi
• 
  socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
• 
  socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
• 
  hlava Buddhy zarostlá kořeny stromů, Wat Mahathat, Historický park Ajutthaja

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayutthaya Kingdom na anglické Wikipedii.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Literatura

• HIGHAM, Charles. The Archaeology of Mainland Southeast Asia. Cambridge, England: Cambridge University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0521275253. 
• From Isfahan to Ayutthaya: Contacts between Iran and Siam in the 17th Century. Singapore: Pustaka Nasional, 2005. ISBN 9971774917. 
• RUANGSILP, Bhawan. Dutch East India Company merchants at the court of Ayutthaya: Dutch Perceptions of the Thai Kingdom c. 1604-1765. Leiden, Netherlands: Koninklijke Brill NV, 2007. ISBN 0300084757. 
• SYAMANANDA, Rong. A History of Thailand. [s.l.]: Chulalongkorn University, 1990. ISBN 9740764134. 
• WOOD, W.A.R. A History of Siam. London: Fisher Unwin Ltd, 1924. Dostupné online. 
• WYATT, David K. Thailand: A Short History. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0300084757. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajutthajské království na Wikimedia Commons
• (anglicky) History of Aythhaya