Amir Drori

Amir Drori
Amir Drori, 1982
Narození	5. srpna 1937 Tel Aviv, Britský mandát Palestina
Úmrtí	12. března 2005 (67 let) Negevská poušť, Izrael
Děti	Gili Drori
Civilní činnost	ředitel Izraelského památkového úřadu
Vojenská kariéra
Hodnost	generálmajor
Doba služby	1955–1988
Sloužil	Izraelské obranné síly
Složka	Izraelské obranné síly
Velel	brigáda Golani, Severní velitelství, zástupce náčelníka Generálního štábu, velitel pozemních sil
Války	sinajská válka, šestidenní válka, opotřebovací válka, jomkipurská válka, první libanonská válka
Vyznamenání	medaile Za odvahu
multimediální obsah na Commons

Amir Drori (hebrejsky: אמיר דרורי, ‎5. srpna 1937 – 12. března 2005) byl izraelský generál, který během své vojenské kariéry velel brigádě Golani, Severnímu velitelství a nakonec se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu. Po odchodu z armády působil jako ředitel odboru památek na ministerstvu školství, který transformoval a rozšířil v Izraelský památkový úřad, jehož se stal prvním ředitelem.

Vojenská kariéra

Narodil se v Tel Avivu ještě za dob britské mandátní Palestiny a absolvoval přípravnou důstojnickou školu izraelské armády v Haifě. Do armády vstoupil v roce 1955 a stal se příslušníkem pěchotní brigády Golani. Během sinajské války v roce 1956 vedl demoliční tým a zúčastnil se bojů v Rafě a na Sinaji. O čtyři roky později mu byla udělena medaile Za odvahu za udatnost při izraelském úderu na syrskou vesnici Tawafiq.^[1][2]

Během šestidenní války v roce 1967 sloužil jako zástupce velitele 51. praporu brigády Golani a zúčastnil se bojů o Golanské výšiny. Během následné opotřebovací válce velel 13. praporu brigády a zúčastnil se bojů na Golanských výšinách, v Bejtše'anském údolí, Jordánském údolí a podél Suezského průplavu. V letech 1970 až 1972 sloužil jako velitel operací Jižního velitelství, kterému tehdy velel Ariel Šaron.^[1][2]

V roce 1972 mu bylo svěřeno velení brigády Golani, kterou o rok později vedl během intenzivních bojů jomkipurské války. Brigáda se podílela na snahách o zastavení syrského postupu na Golanských výšinách, bojích o horu Hermon a na následném izraelském protiútoku v Sýrii. Během třetí bitvy o horu Hermon byl raněn a do vedení brigády se vrátil v průběhu bojů předcházejícím konečné dohody o odpoutání z května 1974.^[1][2]

V roce 1976 byl jmenován velitelem 36. obrněné divize. Rok nato byl povýšen do hodnosti generála (Aluf) a jmenován vedoucím operačního oddělení na operačním ředitelství armády. Následně mu bylo svěřeno oddělení odpovědné za výcvik a v roce 1981 se stal velitelem Severního velitelství. Sehrál významnou roli v první libanonské válce v roce 1982 a dovedl izraelská vojska k Bejrútu (po bojích se syrskou armádou a Organizací pro osvobození Palestiny). Stal se jedním z izraelských vysokých vojenských představitelů vyšetřovaných Kahanovou komisí po masakru v Sabře a Šatíle. Podle francouzského spisovatele Luca Rosenzweiga komise vyzvala Droriho k odstoupení,^[3] zatímco podle historika Howarda Sachara požadovala jeho okamžité propuštění.^[4] Na základě jiných zdrojů však komise nevydala ve vztahu k Drorimu žádné doporučení.^[5] V čele Severního velitelství následně stál do prosince 1983 (podle Sachara byl propuštěn) a následně odjel na studijní cestu do Spojených států.

Do Izraele se vrátil v roce 1984, kdy byl pověřen velením pozemních sil. Později stanul v čele operačního ředitelství a v říjnu 1986 se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu. Armádu opustil o dva roky později, když neuspěl v získání postu náčelníka Generálního štábu.

Civilní kariéra

V letech 1961 až 1964 studoval archeologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a zúčastnil se řady archeologických vykopávek, včetně té Jigaela Jadina na Masadě. Po odchodu z izraelské armády byl jmenován ředitelem odboru památek na ministerstvu školství. Pod jeho vedením bylo oddělení rozšířeno, restrukturalizováno a v roce 1990 přeměněno na Izraelský památkový úřad, jehož se stal prvním ředitelem.

Jeho působení v čele památkového úřadu bylo poznamenáno konflikty s ultraortodoxními charedim, kteří považovali archeologické průzkumy v místech možných pohřebišť za urážku judaismu.^[6] Ultraortodoxní politické strany opakovaně požadovaly jeho propuštění, přičemž dokonce vyhrožovaly odchodem z vládní koalice, pokud jim nebude svěřena kontrola nad vykopávkami hrobů.^[7] Drori občas dostával výhrůžky a měl se stát i cílem kabalistického obřadu Pulsa diNura, jehož cílem má být přivodit smrt jiné osoby.^[8] Na svoji funkci nakonec rezignoval v roce 2000.

Zemřel 12. května 2005 poté, co utrpěl infarkt myokardu během turistického výletu v Negevské poušti. Na jeho počest nese jeho jméno archeologické naleziště u římského divadla v Tiberiadě.^[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amir Drori na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Amir Drori na Wikimedia Commons
• Osoba אמיר דרורי ve Wikicitátech (hebrejsky)

• (anglicky) Caroline Glick – The Beautiful Israeli

Velitelé severního velitelství
Karmel (1948–49) Avidar (1949–52) Dajan (1952) Simchoni (1952–54) Cadok (1954–56) Rabin (1956–59) Zorea (1959–62) Jofe (1962–64) El'azar (1964–69) Gur (1969-72) Chofi (1972–74) Gur (1974) Ejtan (1974–77) Ben-Gal (1977–81) Drori (1981–83) Or (1983–86) Peled (1986–91) Mordechaj (1991–94) Levin (1994–98) Aškenazi (1998–2002) Ganc (2002–05) Adam (2005–06) Eizenkot (2006–2011) Golan (2011–14) Kochavi (2014–2017) Strik (2017–2019) Baram (2019–2022) Gordin (od 2022)