Apostrofa
Možná hledáte: apostrof – interpunkční znaménko.
Apostrofa (z řec. apo-strefó, obracím se jinam) je řečnická figura, v níž se mluvčí nebo pisatel „obrací jinam“ než k přítomnému publiku – k nepřítomné či zemřelé osobě, případně oslovuje neživou věc. Působivost apostrofy spočívá v tom, že provádí často překvapivou změnu adresáta řeči. Mluvčí v ní neoslovuje přímé posluchače, kteří se tak dostávají do postavení třetí osoby, svědka rozhovoru s někým jiným, nepřítomným. Apostrofa často začíná zvoláním. Vyskytuje se už ve starověké rétorice, v náboženské řeči a pak zejména v romantickém básnictví.
Příklady
„ | Kde je, smrti, tvé vítězství? | “ |
— Svatý Pavel[1] |
„ | Maria, panno přemocná. | “ |
— Karel Jaromír Erben [2] |
„ | Jen se točte, koně dřevění, pěkně dokolečka točte se! | “ |
— Paul Verlaine[3] |
„ | Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! | “ |
— Karel Hynek Mácha[4] |
Odkazy
Reference
- ↑ První list Korintským, 1Kor 15, 55 (Kral, ČEP).
- ↑ ERBEN, Karel. Kytice. [s.l.]: [s.n.], 1901. Dostupné online.
- ↑ Paul Verlaine, Dřevění koně. Přel. P. Kopta. In: P. Verlaine, Slova na strunách. Praha 1968, str, 76.
- ↑ Karel Hynek Mácha, Máj.
Související články
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Apostrofa. Sv. 2, str. 533
Básnické figury | |
---|---|
Aliterace • Anafora • Antiteze • Apoziopeze • Apostrofa • Asyndeton • Epanastrofa • Elipsa • Epifora • Epizeuxis • Gradace • Inverze • Parabola (podobenství) • Paralelismus • Paronomázie • Pleonasmus • Polysyndeton • Přirovnání |
Portály: Literatura