Atle Selberg

Atle Selberg
Narození14. června 1917
Langesund, NorskoNorsko Norsko
Úmrtí6. srpna 2007 (ve věku 90 let)
Princeton, New Jersey, USAUSA USA
Alma materUniverzita v Oslu (1935–1943)
PracovištěInstitut pro pokročilé studium (1947–1948)
Syracuská univerzita (1948–1949)
Institut pro pokročilé studium (1949–1987)
Institut pro pokročilé studium (1987–2007)
Oborteorie čísel
OceněníFieldsova medaile (1950)
Wolfova cena za matematiku (1986)
komandér s hvězdou Řádu svatého Olafa (1987)
Gunnerus Medal (2002)
Manžel(ka)Hedvig Selberg (od 1947)
DětiIngrid Maria Selberg
RodičeOle Michael Ludvigsen Selberg
PříbuzníHenrik Selberg, Arne Selberg a Sigmund Selberg (sourozenci)
Mustapha Matura (zeť)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Atle Selberg (14. června 1917 Langesund, Norsko – 6. srpna 2007 Princeton, New Jersey) byl norský matematik známý především svými pracemi z analytické teorie čísel, a teorie automorfních forem.

Život a práce

Již od mládí ho fascinovaly práce indického matematika Šrínivásy Rámanudžana. Vystudoval matematiku na univerzitě v Oslu, kde v roce 1943 získal doktorát.

Během druhé světové války pracoval v osamocení kvůli německé vojenské okupaci Norska. Po válce se jeho práce staly známými, včetně důkazu tvrzení, že nenulový podíl netriviálních nul Riemannovy zeta-funkce leží na kritické přímce Re(s)=1/2, což byla první verze později vylepšené tzv. věty o kritické přímce. V roce 1948 Selberg podal elementární důkaz věty o prvočíslech.

Za své úspěchy Selberg obdržel v roce 1950 Fieldsovu medaili.

Selberg se přestěhoval do Spojených států a v roce 1950 se stal členem Institute for Advanced Study v Princetonu, kde zůstal až do důchodu. Jeho nejslavnějším výsledkem je objevení duality mezi délkovým spektrem kompaktní Riemannovy plochy a vlastní hodnotou laplaciánu, což je analogií k dualitě vztahu mezi prvočísly a nulami Riemannovy zeta-funkce. V roce 1986 byl oceněný Wolfovou cenou.

Zajímavost

První výsledek objevil Selberg už ve svých čtrnácti letech. Jednalo se o vztah

n = 1 n n = 0 1 x x d x {\displaystyle \sum _{n=1}^{\infty }n^{-n}=\int _{0}^{1}x^{-x}dx}

Odkazy

Reference

  1. MacTutor History of Mathematics archive.

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Atle Selberg na Wikimedia Commons
  • (anglicky) Atle Selberg na MacTutor Biography
Držitelé Fieldsovy medaile
Lars Ahlfors, Jesse Douglas (1936) • Laurent Schwartz, Atle Selberg (1950) • Kunihiko Kodaira, Jean-Pierre Serre (1954) • Klaus Roth, René Thom (1958) • Lars Hörmander, John Milnor (1962) • Michael Atiyah, Paul Cohen, Alexander Grothendieck, Stephen Smale (1966) • Alan Baker, Heisuke Hironaka, Sergej Petrovič Novikov, John Griggs Thompson (1970) • Enrico Bombieri, David Mumford (1974) • Pierre Deligne, Charles Fefferman, Grigorij Margulis, Daniel Quillen (1978) • Alain Connes, William Thurston, Čchiou Čcheng-tung (1982) • Simon Donaldson, Gerd Faltings, Michael Freedman (1986) • Vladimir Drinfeld, Vaughan Jones, Šigefumi Mori, Edward Witten (1990) • Jefim Zelmanov, Pierre-Louis Lions, Jean Bourgain, Jean-Christophe Yoccoz (1994) • Richard Borcherds, William Timothy Gowers, Maxim Lvovič Koncevič, Curtis T. McMullen (1998) • Laurent Lafforgue, Vladimir Voevodskij (2002) • Andrej Okounkov, Grigorij Perelman, Terence Tao, Wendelin Werner (2006) • Elon Lindenstrauss, Ngo Bao Chau, Stanislav Smirnov, Cédric Villani (2010) • Marjam Mírzácháníová, Artur Avila, Martin Hairer, Manjul Bhargava (2014) • Caucher Birkar, Alessio Figalli, Peter Scholze, Akshay Venkatesh (2018)
Nositelé Wolfovy ceny za matematiku
1978–1979
1980–1989

Henri Cartan / Andrej Nikolajevič Kolmogorov (1980) • Lars Ahlfors / Oscar Zariski (1981) • Hassler Whitney / Mark Grigorievič Krejn (1982) • Čchen Sing-šen / Pál Erdős (1983/84) • Kunihiko Kodaira / Hans Lewy (1984/85) • Samuel Eilenberg / Atle Selberg (1986) • Kijoši Itó / Peter Lax (1987) • Friedrich Hirzebruch / Lars Hörmander (1988) • Alberto Calderón / John Milnor (1989)

1990–1999
2000–2009
2010–2019

Čchiou Čcheng-tung / Dennis Sullivan (2010) • Michael Aschbacher / Luís Angel Caffarelli (2012) • George Mostow / Michael Artin (2013) • Peter Sarnak (2014) • James Arthur (2015) • Richard Schoen / Charles Fefferman (2017) • Alexandr Alexandrovič Bejlinson / Vladimir Geršonovič Drinfeld (2018) • Jean-François Le Gall / Gregory F. Lawler (2019)

2020–2029

Simon Donaldson / Jakov Matvejevič Eliašberg (2020) • George Lusztig (2022)

Autoritní data Editovat na Wikidatech