Bell X-14

X-14
X-14 na letištní ploše
Určení	experimentální letoun vlastností VTOL
Výrobce	Bell Aircraft
Šéfkonstruktér	M. McEuen[1]:s.119
První let	19. února 1957[1]:s.120
Vyřazeno	29. května 1981
Charakter	muzejní exponát
Uživatel	NASA USAF
Vyrobeno kusů	1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell X-14 (firemním označením Type 68) byl experimentální letoun vlastností VTOL vzniklý ve Spojených státech v 50. letech 20. století. Hlavním cílem projektu bylo demonstrovat schopnost vektorování tahu při horizontálním i vertikálním startu, visu, přechodu do vodorovného letu a svislém přistání. Jednalo se o první letoun dosahující schopnosti svislého startu a přistání výhradně vektorováním tahu.^[2]

Vznik a vývoj

Společnost Bell zkonstruovala X-14 pro USAF jako celokovový (duraluminový) středoplošník s otevřeným kokpitem. Pohon zajišťovaly dva proudové motory Armstrong Siddeley Viper 8^[1] vybavené deflektory tahu v těžišti letadla, umožňujícími přechod z vertikálního do horizontálního letu.^[3][4] Při konstrukci byly využity komponenty ze sériově vyráběných letounů firmy Beechcraft: křídla, křidélka a podvozek typu Beechcraft Bonanza a zadní část trupu a ocasní plochy z T-34 Mentor.^[5]

Stroj dosahoval maximální rychlosti 180 mph (289,7 km/h) a dostupu 20 000 stop (6 096 m).

Operační historie

X-14 poprvé vzlétl 19. února 1957 a po svislém vzletu následoval vis, a poté svislé přistání. K prvnímu přechodu do vodorovného letu došlo 24. května 1958.^[1]:s.120 V roce 1959 byly původní motory Viper nahrazeny typem General Electric J85-5.^[1]:s.120 Téhož roku také byl letoun pod označením X-14A předán do Ames Research Center NASA. Jako zkušební letoun sloužil u NASA až do konce své kariéry. Během vývoje britského Hawker Siddeley P.1127 s ním zde létali i zkušební piloti společnosti Hawker Siddeley Bill Bedford a Hugh Merewether, aby se před prvními lety s prototypem P.1127 seznámili s ovládáním proudového letounu se svislým startem a přistáním.^[5]

Projekt X-14 vedl k získání velkého objemu dat k vlastnostem letounů této kategorie, jejich pilotování a ovládacích systémech. Kromě toho byl NASA využit i k výzkumu manévrů pro přistání na Měsíci. Řídicí systémy X-14A byly podobné těm navrženým pro Lunární modul a typ jednou pilotoval i Neil Armstrong,^[1]:s.121 později první člověk na povrchu Měsíce.

V roce 1971 byly motory nahrazeny verzí General Electric J85-GE-19 a stroj byl přeznačen na X-14B. Byl mu také instalován palubní počítač a systém řízení fly-by-wire, umožňující simulovat letové vlastnosti jiných letounů VTOL.^[1]:s.121

X-14 byl jako zkušební užíván až do 29. května 1981 kdy byl poškozen při nehodě a následném požáru během přistání.^[1]:s.121 V té době existovaly plány na vývoj variant X-14C s uzavřeným kokpitem a cvičné X-14T, které ale nepřekročily projektové stádium.

Během celé operační kariéru X-14 jej pilotovalo více než 25 pilotů, přičemž nedošlo k žádné závažnější nehodě nebo zranění.^[1]:s.121

Sériová čísla

Ačkoliv vznikl jen jeden drak, jeho sériové číslo se změnilo po každé významné modifikaci.

• X-14 - USAF 56-4022
• X-14A - NASA 234 (imatrikulace N234NA)
• X-14B - NASA 704 (N704NA).

Zachovaný exemplář

X-14 byl do roku 1989 dočasně skladován v Ames Research Center a poté byl předán do depozitáře United States Army Aviation Museum ve Fort Rucker v Alabamě.^[1]:s.121 Odsud jej v roce 1999 získala soukromá sbírka Ropkey Armor Museum v západní Indianě, kde podstoupil renovaci.^[6][7]

Specifikace (X-14B)

Údaje podle^[1]

Technické údaje

• Osádka: 1
• Délka: 7,92 m (26 stop)
• Rozpětí: 17,37 m (33 stop a 9½ palce)
• Výška: 2,68 m (8 stop a 9½ palce)
• Nosná plocha: 16,68 m² (179,2 čtverečních stop)
• Prázdná hmotnost: 1 437 kg (3 173 liber)
• Vzletová hmotnost: 1 943 kg (4 269 lb)
• Pohonná jednotka: 2 × proudový motor General Electric J85-GE-19
• Tah pohonné jednotky: 3 015 lbf (13,41 kN) každý

Výkony

• Maximální rychlost: 277 km/h (172 mph)
• Dolet: 480 km (300 mil)
• Dostup: 5 500 m (18 000 stop)
• Stoupavost:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell X-14 na anglické Wikipedii.

Literatura

• BORCHERS, Paul F.; FRANKLIN, James A.; FLETCHER, Jay W. Flight Research at Ames, 1940-1997, Fifty-Seven Years of Development and Validation of Aeronautical Technology. Washington, D.C.: National Aeronautics and Space Administration: Office of External Relations, 1998. Dostupné online. Kapitola Chapter 8, Boundary Layer Control, STOL, V/STOL Aircraft Research, s. 55–59. (anglicky) 
• JENKINS, Dennis; LANDYS, Tony; MILLER, Jay. American X-Vehicles: An Inventory—X-1 to X-50. Washington, D.C.: National Aeronautics and Space Administration: Office of External Relations, 2003. Dostupné online. Kapitola X-14, s. 20. (anglicky) 
• MARKMAN, Steve; HOLDER, William G. Straight Up: A History of Vertical Flight. Atglen, Pennsylvania: Schiffer Publications, 2000. Dostupné online. ISBN 0-7643-1204-9. (anglicky) 
• PELLETIER, A.J. Bell Aircraft since 1935. Annapolis, MD: US Naval Institute Press, 1992. Dostupné online. ISBN 1-55750-056-8. Kapitola Model 68 X-14, s. 119-121. (anglicky) 

Související články

• Hawker Siddeley P.1127
• Vektorování tahu
• VTOL

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell X-14 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Bell X-14