Deisis

Deisis (rusky де́исус, původně řecky δέησις – prosba, modlitba, přímluva – deisis) je ikona nebo skupina ikon zobrazující ve svém středu Ježíše Krista (nejčastěji v ikonografii Pantokratora), a vpravo i vlevo od něj соответственно jsou vyobrazeni Bohorodice a Jan Křtitel, obvykle ve svém tradičním oděvu přímluvce v modlitbách (tzv. deisis tří postav). Takový deisis může rovněž zahrnovat analogická vyobrazení apoštolů, Svatých otců, mučedníků a dalších (tzv. mnohofigurální deisis). Hlavním dogmatickým smyslem deisisové skladby je zprostředkování modlitby, jako přímluvy za lidské pokolení před obličejem tváří Nebeského krále a Soudce. Na utváření tohoto druhu ikonografie se podílela liturgie. V době po epoše ikonoborectví se deisisová ikona umisťuje na architrávu nevysokého ikonostasu byzantskách chrámů, a později – již podle ruského způsobu – se přeměnil do podoby vysokého deisisového ikonostasu.

„Andělský deisis“ je název ikonografické kompozice, zahrnující Krista Emanuelа a dvou archandělů – Michaela a Gabriela. Existuje též domněnka, že tato kompozice má představovat symbolické vyobrazení Nejsvětější Trojice, tato domněnka je však sporná.

Domácí ikonostasy, které mají nejčastěji podobu jakési sestavy rodinných modlitebních ikon, obvykle umístěných v červeném koutě místnosti, přejímají principy chrámového ikonostasu, jednak vyobrazení Jana Křtitele se často zaměňuje za ikonu Mikuláše (Nikoly) Divotvorce, nejčastěji uctívaného světce na Rusi.

Galerie

Deisis, Harbavillský triptych, Byzanc, 10. století
Deisis, Chrám Sofie Konstantinopolské, druhá polovina 13. století
Chrám Krista Spasitele monastýru Chóra, Cařihrad
Deisis, 15. století, Pskov

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Деисус na ruské Wikipedii.

Literatura

Deisis // Православная Богословская Энциклопедия. Sv. 4. Издание Петроград. Příloha k duchovnímu časopisu «Странник» v roce 1903.
N. V. Kvlividze – Деисус, in: Православная энциклопедия 171595 |14|316-319