Eberhard von Mackensen

Eberhard von Mackensen
Eberhard von Mackensen (druhý zprava) na velitelství Skupiny armád Jih v Poltavě 1. června 1942.
Eberhard von Mackensen (druhý zprava) na velitelství Skupiny armád Jih v Poltavě 1. června 1942.

Narození24. září 1889
Německá říše Bromberg, Německé císařství
Úmrtí19. květen 1969 (79 let)
Německo Nortorf, Německo
RodičeAugust von Mackensen
PříbuzníHans Georg von Mackensen (sourozenec)
Vojenská kariéra
HodnostGeneraloberst (Generálplukovník)
Doba služby1908–1944
Sloužil Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše
Složka Reichsheer (do roku 1918)
Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht (do roku 1945)
VelelIII. armádní sbor
III. tankový sbor
1. tanková armáda
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
BitvyInvaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
Operace Blau
Mansteinova jarní ofenzíva
VyznamenáníRytířský kříž s dubovými ratolesti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Friedrich August Eberhard von Mackensen (24. září 1889, Bydhošť19. května 1969, Nortorf) byl veterán první světové války a důstojník německého Wehrmachtu v hodnosti Generaloberst (Generálplukovník) za druhé světové války. Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání jako je například Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi.

Životopis

Eberhard von Mackensen se narodil 24. září roku 1889 jako syn německého polního maršála Augusta von Mackensen. Jeho starší bratr Hans Georg se stal později diplomatem.

Po dokončení vojenské akademie vstoupil k 1. říjnu roku 1908 do německé císařské armády a po otcově vzoru se nechal zařadit k jezdectvu. Z počátku byl zařazen pod XVII. armádní sbor (XVII. Armee-Korps) v Gdaňsku. V první světové válce sloužil jako důstojník jezdectva, byl raněn a vysloužil si oba dva stupně pruského železného kříže.

Po válce zůstal v Reichswehru, i zde velel jezdeckým jednotkám a působil ve vyšších štábech. Od podzimu 1933 byl náčelníkem štábu Jezdeckého sboru. V říjnu 1935 se stal náčelníkem štábu u X. armádního sboru. Od dubna 1937 velel 1. jezdecké brigádě a v dubnu 1938 byl jmenován náčelníkem štábu skupinového velitelství 5.

Po vypuknutí druhé světové války byl v září 1939 jmenován náčelníkem štábu 14. armády v Polsku a krátce na to zastával stejný post i u 12. armády během bitvy o Francii. Od ledna 1941 do března 1942 velel III. motorizovanému sboru, se kterým prodělal Operaci Barbarossa. V červnu 1942 se jeho motorizovaný sbor přejmenoval na III. tankový sbor, spadající pod 1. tankovou armádu tehdy ještě generálplukovníka Ewalda von Kleist. S tímto sborem se účastnil letního tažení roku 1942 Operaci Blau.

Když byl von Kleist jmenován velitelem Skupiny armáda A, převzal von Mackensen velení nad jeho 1. tankovou armádou. Jako velitel 1. tankové armády, musel ustoupit z Kavkazských roklí a stáhnout se za řeku Don, kde se dostal do podřízenosti staronové Skupiny armád Jih pod Mansteinovým velením. Po "zimním" ústupu, se účastnil "jarní" Mansteinovy ofenzivy. Jeho armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale účastnila se ústupových bojů k Dněpru a následně bojů na západní Ukrajině.

V listopadu 1943, předal velení 1. tankové armády generálplukovníku Hubemu a převzal velení nad 14. armádou v Itálii, u které zůstal do července 1944, kdy byl penzionován. Za války si vysloužil Rytířský kříž s dubovou ratolestí. V roce 1947, byl souzen za válečné zločiny a odsouzen k 21 letům žaláře, ale již v roce 1952 byl propuštěn.

Povýšení a vyznamenání

Data povýšení

Významná vyznamenání

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech
Generálplukovníci nacistického Německa

Wilhelm Adam • Hans-Jürgen von Arnim • Ludwig Beck • Johannes Blaskowitz • Otto Deßloch • Eduard Dietl • Friedrich Dollmann • Nikolaus von Falkenhorst • Johannes Frießner • Werner von Fritsch • Friedrich Fromm • Ulrich Grauert • Heinz Guderian • Curt Haase • Franz Halder • Kurt von Hammerstein-Equord • Josef Harpe • Gotthard Heinrici • Walter Heitz • Wilhelm Heye • Carl Hilpert • Erich Hoepner • Karl-Adolf Hollidt • Hermann Hoth • Hans-Valentin Hube • Erwin Jaenecke • Hans Jeschonnek • Alfred Jodl • Alfred Keller • Günther Korten • Georg Lindemann • Alexander Löhr • Bruno Loerzer • Eberhard von Mackensen • Erhard Raus • Hans-Georg Reinhardt • Lothar Rendulic • Richard Ruoff • Günther Rüdel • Hans von Salmuth • Rudolf Schmidt •

Eugen von Schobert • Adolf Strauß • Karl Strecker • Kurt Student • Hans-Jürgen Stumpff • Ernst Udet • Heinrich von Vietinghoff-Scheel • Walter Weiß • Hubert Weise • Kurt Zeitzler