Eduard Hrubeš

Eduard Hrubeš
Narození	27. prosince 1936 Brno nebo Praha
Úmrtí	22. srpna 2021 (ve věku 84 let) Terezín
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	banjista, režisér, hudebník, scenárista, televizní scenárista, televizní moderátor, trumpetista, zpěvák, konferenciér a televizní režisér
Choť	Blanka Hrubešová
Děti	Blanka Jiříková Eduard Hrubeš mladší
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Hrubeš (27. prosince 1936 Brno – 22. srpna 2021^[1][2][3] Terezín^[4]) byl český konferenciér, moderátor, hudebník, scenárista a režisér.

Dětství

Narodil se v Brně a měl bratra Pavla.^[5] Jeho otec, také Eduard^[6], byl 34 let operním barytonistou v Janáčkově opeře v Brně. Ze syna Eduarda chtěl mít diplomata, proto se snažil rozvíjet jeho jazykové vzdělání. Mimo jiné jej dal na francouzské gymnázium.^[2]

Od dětství měl rád vlaky a byl sběratelem jejich modelů.^[7] V roce 1946 vycestoval s Mezinárodním Červeným křížem na ozdravný pobyt do Švýcarska, kde se naučil německy.^[8] Díky americkým filmům se naučil angličtinu, ovládal i latinu, mluvil polsky, slovensky a rusky.^[9]

Eduard také soukromě navštěvoval hodiny hry na klavír a trubku, dále pak teorie hudby, harmonie a skladby, sám se naučil na kytaru a banjo.^[10]

Vysokoškolská studia

V roce 1955 byl přijat na Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého v Brně, kterou mu ale lékaři zakázali.^[9] Přihlásil se tedy na lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou po dvou letech opustil a absolvoval základní vojenskou službu. Zde založil hudební skupinu Vojenský polyekran.^[11] Posléze se vrátil na lesnickou fakultu, tu ale opět po roce opustil.^[9] Do roku 1968 studoval obor filmové a televizní publicistiky na FAMU.^[2][11] Na FAMU se při projekci filmu A co dále, Baltazare dal dohromady se svou budoucí manželkou Blankou.^[12]

V Československé televizi

V roce 1967 začal pracovat v Armádní redakci Československé televize a moderoval i v rozhlase.^[13] V televizi ve dvojici se Štěpánkou Řehákovou a později se Saskii Burešovou, uváděl čtrnáctideník Poštovní schránka, který byl určen vojákům základní služby.^[9][14]

Dne 20. srpna 1968 točil svůj absolventský film na téma nových metod výuky v armádě. Práci na filmu zhatila Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa a Hrubeš tedy studium na FAMU neuzavřel. Dne 21. srpna 1968 stihl se štábem v ulicích Prahy zdokumentovat situaci krátce po invazi.^[11]

Jeho moderátorská kariéra zahrnovala i oblíbený televizní pořad z roku 1969 Pokus pro dva, který spolu s Olgou Čuříkovou konferovali.^[15][16] Už v roce 1970 dobrovolně z Československé televize odešel.^[17] Ale ještě v roce 1971 s Pavlem Landovským provázeli Silvestrem 71.^[12][18]

Ve filmu Vražda v hotelu Excelsior nazpíval Hrubeš píseň Zavři očka, zavři za Josefa Langmilera.^[19][19]

Konferenciér a Velkopopovická Kozlovka

Našel angažmá jako jeden z průvodců experimentem jménem Kinoautomat, který se po Expu 1967 přestěhoval do pražského kina Světozor.^[9][20]

Tento studovaný kameraman a filmový režisér byl kromě svého dlouholetého televizního moderování také velmi dobře znám jako konferenciér koncertů skupiny Greenhorns, Tanečního orchestru Československé televize, Orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla, KTO a Komet.

Od roku 1978 se významně podílel na repertoáru a v letech 1980 až 1995 umělecky vedl netradiční dechovkovou kapelu Velkopopovická Kozlovka^[21]. Kromě aranžování písní, hrál v souboru na banjo a trubku.^[10] Skupinou, za dobu její existence, prošla řada dnes sólových muzikantů, například saxofonista Viktor Kotrubenko, basový kytarista a zpěvák Josef Dodo Slávik či klarinetista a saxofonista Jan Janda.

Návrat do televize, práce pro Český rozhlas a cena Senior Prix

S Marií Rottrovou spolupracoval jako scenárista na jejich pořadech. V roce 1985 se do televize vrátil a moderoval Kavárničku dříve narozených. V ostravském televizním studiu také v letech 1995 až 2007 moderoval úspěšný televizní pořad České televize Tak neváhej a toč!, kterému vymyslel název.^[12][13] V roce 1997 získali tvůrci tohoto zábavného pořadu diváckou cenu TýTý.^[12] V roce 2000 v duu s kamarádem Jiřím Melíškem sepsal svou autobiografii Neváhej a žij.^[22]

Eduard Hrubeš se uplatnil i jako moderátor pořadů U muziky a Hobby magazín, které vysílal Český rozhlas Region.^[23] Moderoval plesy, vzpomínkové rozhlasové pořady a byl dlouholetým průvodcem festivalu Středoevropský jazzový most v Hradci Králové.^[24] V roce 2009 získal cenu Senior Prix za celoživotní mistrovství.^[23][25]

Spolupráce s StB

Podle publicistů Josefa Maracziho a Petra Cibulky byl Hrubeš veden v seznamech Státní bezpečnosti jako důvěrník.^[26] V květnu 2013 na chatu Dobrého rána na otázku diváka VPA: „Pracoval jste kdysi pro StB, jak se kdysi objevilo?“, Eduard Hrubeš odpověděl: „Určitě ne, i když mi kdosi přisoudil historky jiného občana.“^[27]

Osobní život

Byl ženatý s kostýmní výtvarnicí Blankou Hrubešovou a narodila se jim dcera Blanka a syn Eduard.^[12][28] Manželé Hrubešovi byli prarodiči vnuček Adély a Emy a vnuka Jana,^[4] jejich zetěm byl herec Ivan Jiřík.^[12][29]

Paní Hrubešová na podzim roku 2012 prodělala mozkovou mrtvici, po roce a půl boje s nemocí zemřela.^[30]

Eduard Hrubeš zemřel 22. srpna 2021.

Odkazy

Reference

Literatura

• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 222. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Hrubeš na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Hrubeš
• Eduard Hrubeš v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Rozhovor na Radioservisu
• Eduard Hrubeš ve Filmové databázi
• Eduard Hrubeš v Česko-Slovenské filmové databázi
• Eduard Hrubeš na Kinoboxu
• Eduard Hrubeš v Internet Movie Database (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.