Eudimorphodon

Jak číst taxoboxEudimorphodon
Stratigrafický výskyt: Itálie, svrchní trias před 220 mil.lety
alternativní popis obrázku chybí
Eudimorphodon
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřádarchosauři (Archosauria)
Řádptakoještěři (Pterosauria)
PodřádRhamphorhynchoidea
ČeleďEudimorphodontidae
RodEudimorphodon
Druhy
  • E. ranzii - Zambelli, 1973
  • E. cromptonellus - Jenkins, 2001
  • E. rosenfeldi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eudimorphodon („dobré dva druhy zubů“ = eu – dobrý, di – dvojitý, don – zub) byl rod vývojově primitivního ptakoještěra, druhohorního létajícího plaza. Žil před asi 220 miliony lety na území dnešní Itálie. Jeho kostra byla nalezena v břidlicích ze severní Itálie. Tento nález je datován do období pozdního triasu, což z tohoto tvora dělá jedno z nejstarších známých ptakoještěrů.[1][2]

Vzhled

Eudimorphodon vypadal jako typický pterosaur – měl dlouhá křídla s rozpětím kolem 1 metru. Na křídlech měl 4 prsty. Čtvrtý prst byl prodloužen a bylo na něj navázána membrána tvořící křídlo, které bylo připojeno také ke stehenní kosti.[3] Též měl poměrně slabé zadní končetiny a dlouhý ocas, který mohl být zakončen zvláštním výstupkem ve tvaru kosočtverce. Toto rozšíření by posloužilo jako kormidlo při letu a také by vyvážilo hmotnost hlavy.

Jak název napovídá, měl dva druhy zubů, které byly vidět i po zavření tlamy. Vpředu měl dlouhé špičaté, vzadu naopak širší a kratší. U jiných pterosaurů se zuby vyskytovaly jen v jejich zakrnělé formě, nebo úplně zmizely[4].[2] V jeho malé čelisti se nacházelo celkem asi 110 zoubků[4]. Lebka byla dlouhá, vhodná pro lov hmyzu a ryb, které se přiblížily k mořské hladině. Na hlavě se také vyskytovaly dvě spánkové jamky.[2]

Jeho fyziologie svědčí o tom, že tento tvor se živil převážně rybami a hmyzem. Toto tvrzení také dokazuje zachovalý nález břišní dutiny obsahující fosilní zbytky ryb z rodu Parapholidophorus.[5]

Druhy

Rod Eudimorphodonů byl poprvé popsán Zambellim v roce 1973. Tento vědec objevil exemplář druhu Eudimorphodon ranzii. Tento druh později popsal profesor Silvio Ranzi. Další druh eudimorfodona pojmenoval paleontolog Dalla Vecchia v roce 1995. Ten nalezl dva zástupce druhu Eudimorphodon cromptonellus na severu Itálie. Ovšem další práce Dalla Vecchia konstatuje, že tito dva pterosauři byli zástupci jiného rodu pouze s jedním zástupcem, který Vecchia pojmenoval jako Carniadastylus rosenfeldi.[6] Poslední druh Eudimorphodon rosenfeldi byl nalezen v Grónsku. V roce 2003 jej nalezl Jeckins s týmem. Usoudili že tento ptakoještěr je exemplářem druhu, jehož vzorek nalezl na počátku devadesátých let profesor Alfred Walter Crompton. Jméno Eudimorphodon rosenfeldi je zdrobnělina, protože nálezy měly rozpětí křídel asi pouhých 25 cm.[7]

V roce 1986 byly nalezeny v západním Texasu vzorky zubů, je ovšem obtížné určit zda jde o tento druh bez většího nálezu. Samotné vzorky zubů jsou eudimorfodonovým velmi podobné.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b WELLNHOFER, PETER. The illustrated encyclopedia of pterosaurs. London: Salamander Books Ltd. 192 s. ISBN 0861015665, ISBN 9780861015665. OCLC 25761108 
  2. a b c B. CEMPÍREK. Dinosauři - objevy, druhy, zánik. 1.. vyd. Kolín nad Rýnem: contmedia GmbH, 2009. 95 s. Dostupné online. ISBN 978-3-625-12054-4. S. 43, 44. 
  3. Prehistoric life : [the definitive visual history of life on earth]. 1st American ed. vyd. New York, N.Y.: DK Pub, 2012. 512 s. Dostupné online. ISBN 9780756655730, ISBN 0756655730. OCLC 444710202 
  4. a b CALUAN, Karen. Splash of colour: It's Fun to Draw Dinosaurs and Other Prehistoric Creatures £5.99. Child Care. 2011-07, roč. 8, čís. 7, s. 32–32. Dostupné online [cit. 2019-04-13]. ISSN 1753-9900. DOI 10.12968/chca.2011.8.7.32c. 
  5. ŐSI, Attila. Feeding-related characters in basal pterosaurs: implications for jaw mechanism, dental function and diet: Feeding-related characters in pterosaurs. Lethaia. 2011-6, roč. 44, čís. 2, s. 136–152. Dostupné online [cit. 2019-04-13]. DOI 10.1111/j.1502-3931.2010.00230.x. (anglicky) 
  6. ADMIN, ScienceOpen. Rivista Italiana di Paleontologia e Stratigrafia. dx.doi.org. 2018-09-25. Dostupné online [cit. 2019-04-13]. DOI 10.14293/s2199-1006.1.sor-geo.cley0wb.v1. 
  7. KELLNER, Alexander W.A. Comments on Triassic pterosaurs with discussion about ontogeny and description of new taxa. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 2015-06, roč. 87, čís. 2, s. 669–689. Dostupné online [cit. 2019-04-13]. ISSN 0001-3765. DOI 10.1590/0001-3765201520150307. 

Externí odkazy

Identifikátory taxonu