Evrard z Barres
Evrard z Barres | |
---|---|
Narození | 1113 Meaux |
Úmrtí | 1174 (ve věku 60–61 let) Clairvaux |
Nábož. vyznání | katolicismus |
Příbuzní | Guillaume I des Barres (sourozenec) |
Funkce | provincial master of the Knights Templar (1143–1149) velmistr templářského řádu (1149–1152) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Evrard z Barres, Everard des Barres jinak také Eberhard von Bares, nebo Eberhard De Bären († 15. listopadu 1176 Clairvaux) byl třetí velmistr řádu templářů v letech 1149–1152.
Život
Tento proslulý člen řádu templářů působil od roku 1143 jako velkopreceptor Francie a byl jedním z nejvyšších hodnostářů řádu. Dne 27. dubna 1146 předsedal společně s papežem Evženem III. řádové kapitule, při které dal papež řádu právo nosit červený kříž. Po smrti Roberta z Caronu (v lednu 1149) se stal velmistrem templářského řádu a jako první směl užívat titul: „Magister Dei Gratia“. Svou pověst si však vydobyl i ve francouzském vojsku druhé křížové výpravy. Zde doprovázel krále Ludvíka VII., kterému zachránil život během bitvy s Turky u Pisidie. Zdá se, že měl na krále silný vliv, krátce po svém zvolení se společně roku 1149 vrátili zpět do Francie. Tam Everard dlouho nepobyl a na naléhání řádu se vrátil zpět do Palestiny.
Roku 1152 oficiálně abdikoval a odcestoval zpět do vlasti a přes protesty řádových bratří přestoupil do řádu cisterciáků v Clairvaux, kde v samotě a odloučení od své rodiny roku 1176 zemřel. Podle kronikáře Odo Deuila byl velmi zbožný a statečný.
Po jeho návratu do Francie v roce 1149 neoficiálně nastoupil na jeho místo ve "Svaté zemi" Bernard de Tremelay, který se v roce 1152 po abdikaci Everarda des Barres stal čtvrtým velmistrem řádu.
Související články
Velmistři Řádu templářů | |
---|---|
Hugues de Payens (1118–1136) • Robert z Craonu (1136–1146) • Evrard z Barres (1146–1149) • Bernard z Tremelay (1149–1153) • André z Montbardu (1153–1156) • Bertrand z Blancfortu (1156–1169) • Filip z Milly (1169–1171) • Odo ze Saint-Amandu (1171–1179) • Arnold z Torrojy (1179–1184) • Gérard z Ridefortu (1185–1189) • Robert ze Sablé (1191–1193) • Gilbert Erail (1193–1200) • Filip z Plessis (1201–1208) • Vilém ze Chartres (1209–1219) • Petr z Montaigu (1219–1230) • Armand z Périgordu (1232–1244) • Richard z Bures (1244/5–1247) • Vilém ze Sonnacu (1247–1250) • Renaud z Vichiers (1250–1256) • Tomáš Bérard (1256–1273) • Vilém z Beaujeu (1273–1291) • Theobald Gaudin (1291–1292) • Jakub z Molay (1292–1314) |