Francesco Hayez

Francesco Hayez
Narození	11. února 1791 Benátky
Úmrtí	12. února 1882 (ve věku 91 let) Milán
Místo pohřbení	Monumentální hřbitov v Miláně
Alma mater	Accademia di Belle Arti di Venezia Accademia di San Luca Accademia del Regno italico
Povolání	malíř a fotograf
Zaměstnavatel	Akademie krásných umění Brera
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Hayez (10. února 1791, Benátky – 21. prosince 1882, Milán) byl ve druhé a třetí čtvrtině 19. století vůdčí milánský malíř neoklasicismu a romantismu, který proslul mnohafigurovými kompozicemi obrazů s náměty z řecké mytologie, bible i z historie, politickými alegoriemi a jemnými portréty.

Biografie

Hayez pocházel z poměrně chudé rodiny. Jeho otec byl francouzského původu zatímco jeho matka, Chiara Torcella, pocházela z Murana. Francisco se narodil jako nejmladší z pěti synů a byl vychováván sestrou své matky, která si vzala Giovanniena Binasca, bohatého majitele lodí a sběratele umění. Od dětství projevoval velký zájem o umění a malířský talent, v němž ho aktivně podporoval strýc. Tři roky studoval malířství u malíře Francesca Maggiotta (Fedeliho) v Benátkách. V letech 1806–1809 studoval na Akademii výtvarných umění v Benátkách pod vedením Teodora Matteiniho. V roce 1809 nastoupil na Akademii svatého Lukáše v Římě, kde zůstal až do roku 1814, kdy se přestěhoval do Neapole. V roce 1850 byl jmenován ředitelem Akademie di Brera v Miláně. Roku 1882 zemřel, pochován byl v Miláně na Cimitero monumentale di Milano.

Hodnocení

Jeho obrazy mají dvě stylové polohy. První skupinu tvoří strnulé mnohafigurové kompozice s ideální architekturou v pozadí, představují římský neoklasicismus, s motivy mytologickými (například Odysseus), historickými (Zničení jeruzalémského chrámu) nebo současnými (například Uprchlíci z Pargy) a formální inspiraci římskými nazarény. Malby ženských aktů tvořil pod vlivem Jeana Augusta Ingrese, mají sice různé náměty, v realizaci jsou si však vzájemně podobné (Nymfy, Batšéba, Támar, Maří Magdaléna) a pro své erotické prvky jsou v současnosti často kopírovány.^[1]

Hodnocení Hayezova díla komplikuje absence signatur a letopočtů. Hayez ke svým pracím navíc přidával cizí obrazy, které si koupil, a naopak některé vlastní práce prodal bez evidence do soukromého majetku, a tím znemožnil jejich poznání. Často maloval stejné náměty beze změn nebo jen s minimálními změnami.

Dílo (výběr)

• Aristoteles (1811)
• Rinaldo a Armida (1812–1813)
• Odysseus na dvoře krále Alkinoa (1814–1816)
• Sicilské nešpory, Scéna 1 (1821–1822)
• Autoportrét s tygrem a lvem, kolem 1830
• Řečtí uprchlíci z Pargy, 1831, Brescia
• Kající Maří Magdaléna (1833)
• Ležící odaliska, (1839)
• Křižáci poblíž Jeruzaléma (1836–1850)
• Samson se lvem, 1842
• Levita Efrajim (1842–1844)
• Meditace (1848)
• Portrét Antonietty Tarsis Basilico (1851)
• Loučení dóžete Francesca Foscariho se synem Jacopem (1852–1854)
• Polibek (1859) – Pinacoteca di Brera, Milán
• Zničení Jeruzalémského chrámu (c. 1867)
• Smrt dóžete Marina Faliera (1867) – Pinacoteca di Brera, Milán
• Váza s květinami na okně (c. 1881)

Fotogalerie

• 
  Aristoteles (1811)
• 
  Rinaldo a Armida (1812–13)
• 
  Efraim
• 
  Uprchlíci z Pargy
• 
  Ženský akt (c. 1859)
• 
  Antonietta Tarsis Basilico (1851)
• 
  Samson a lev (1842)
• 
  Sicilské nešpory, Scéna 1 (1821–1822)
• 
  Hayezův pomník, Piazzetta di Brera, Milán

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Hayez na anglické Wikipedii.

Literatura

• Michele di Monte, Hayez Francesco, in: TRECCANI Dizionario biografico degli Italiani, Vol. 61, Roma 2004

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Hayez na Wikimedia Commons
• Galerie Francesco Hayez na Wikimedia Commons