Iryna Farionová

Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.

Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.

Iryna Dmytrivna Farionová
Iryna Dmytrivna Farionová (2015)
Rodné jméno	Ірина Дмитрівна Фаріон
Narození	29. dubna 1964 Lvov
Úmrtí	19. července 2024 (ve věku 60 let) Lvov
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Lyčakivský hřbitov
Alma mater	Lvovská univerzita (do 1987)
Povolání	jazykovědkyně, politička, filoložka, pedagožka, vysokoškolská učitelka a language activist
Zaměstnavatel	Lvovská polytechnika (1991–2023) Lvovská polytechnika (2024)
Ocenění	Всеукраїнська премія імені Бориса Грінченка (2008) Honorary Diploma of the Verkhovna Rada of Ukraine (2014) Ivan Ohienko Prize (2016) Всеукраїнська премія імені Бориса Грінченка (2023)
Politické strany	Komunistická strana Sovětského svazu (1988–1989) Všeukrajinské sdružení "Svoboda" (2005–2024)
Nábož. vyznání	Ukrajinská řeckokatolická církev
Děti	Sofija Ostalivna Semčyšynová
Rodiče	Dmytro Farion a Yaroslava Slipec
Funkce	ukrajinský poslanec (2012–2014)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iryna Dmytrivna Farionová (29. dubna 1964, Lvov, Ukrajina – 19. července 2024, tamtéž) byla úspěšná ukrajinská filoložka a kontroverzní politička.

Farionová se narodila 29. dubna 1964 v Sovětském svazu, v Ukrajinské SSR ve Lvově.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Farionová byla lingvistka, filoložka, která jako docentka vyučovala ukrajinštinu na Lvovské univerzitě. Psala knihy o ukrajinské kultuře. Úspěšnou kariéru nakonec přerušil její několik let trvající boj proti ruštině ve veřejném životě Ukrajiny, kdy ji po jedné z kontroverzí univerzita propustila.^[1]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Farionová byla mezi lety 2012 a 2014 poslankyní ukrajinského parlamentu za stranu Svoboda. Ta vystupovala proti ruštině na státních úřadech i školách nebo v médiích a chtěla ve veřejné komunikaci zavést ukrajinšťinu jako jediný státní jazyk. Po roce 2014 už zvolena nebyla a strana neměla ani jiné zastoupení, když nepřekročila pětiprocentní práh. Přesto zůstala až do smrti její členkou.^[1]

Pro podobné názory byla kritizována jako příliš radikální. V roce 2010 například v několika mateřských školách přesvědčovala děti, aby se vyhýbaly ruským přezdívkám nebo jménům. Jedno video s jejím proslovem v tomto duchu potom odvysílala ruská televize jako důkaz, že Ukrajinci nenávidí Rusko. V roce 2018 napsala, že každý ruskojazyčný Ukrajinec by zasloužil „dostat do zubů,“ čímž vyvolala další kontroverzi. V roce 2023 už ji odsoudila většina Ukrajinců, když začala kritizovat ruskojazyčné Ukrajinské vojáky bojující v Mariupolu nebo na dalších místech. Pronesla tehdy rozčíleně: „Nemohu jim říkat Ukrajinci. Když mluví rusky, tak jsou to Rusáci. Co je to za vlastence? Co to je za blbost, když někdo v ukrajinské armádě mluví rusky?“^[1]

Kvůli jejímu vyjadřování ji vyšetřovala i SBU pro možný trestný čin podněcování nenávisti. Mezi lidmi existovala teorie, že jako agentka ruské Federální a bezpečnostní služby má za cíl rozeštvávat lidi v zemi. Nakonec kvůli velké emotivnosti situace přišla i o práci na Lvovské univerzitě, přestože v akademické sféře měla dlouhodobě úspěchy.^[1]

Dne 19. července 2024 Farionovou chladnokrevně střelil před vchodem do jejího bytu v Masarykově ulici ve Lvově neznámý muž. Po převozu do nemocnice bojovala o život na jednotce intenzívní péče, lékaři se ji snažili resuscitovat, ale její srdce to nezvládlo. I přes probíhající válku Ukrajinu tato vražda šokovala.^[1]

Pohřeb měla 22. července a rozloučit se s ní přišly do ulic Lvova i do řeckokatolické katedrály tisíce lidí.^[1]

Policisté prozkoumali potenciální únikové cesty střelce a záběry bezpečnostních kamer. Na nich očití svědci vraždy identifikovali střelce, osmnáctiletého Vjačeslava Zinčenka. Následně policisté dopadli podezřelého pachatele, stalo se tak 26. července u něj doma v panelovém domě v Dnipru. Zásahovka ho vytáhla ve slipech z postele a přitisklého obličejem k zemi ho spoutala.^[1]

Podle ministra vnitra Ihora Klymenka útočník vraždu pečlivě naplánoval, věnoval se tomu nejméně měsíc. Ve Lvově se pohyboval a pronajímal si zde byty. Pravděpodobně měl i společníka. Vyšetřovatelé mají za to, že vražda byla na objednávku a snaží se teď vypátrat, kdo byl objednatelem. Stopy mohou vést do Ruska, ale také mohlo jít o osobní nepřátelství a vyřizování účtů.^[1]

Šéf vojenské rozvědky HUR Kyrylo Budanov ke vraždě uvedl: „Navzdory rozdílným politickým postojům má v naší zemi každý právo na názor. Vražda lingvistky je zločinem proti právům a svobodám Ukrajinců.“^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Iryna Dmytrivna Farionová na Wikimedia Commons