Jan Filoponos

Jan Filoponos
Narození490
Alexandrie
Úmrtí570 (ve věku 79–80 let)
Alexandrie
Povolánífilozof, teolog, matematik, fyzik, spisovatel, astronom a gramatik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Filoponos, také Johannes Philoponus nebo Grammaticus (asi 490 – asi 570, Alexandrie) byl řecký křesťanský filosof, vědec a teolog, komentátor, ale také kritik Aristotela, zejména jeho představ o věčnosti vesmíru. Zabýval se hlavně logikou, filosofií, fyzikou a teologií.

Život a dílo

Filoponos se narodil v Alexandrii v křesťanské rodině, studoval filosofii u novoplatonika Ammonia, žáka Proklova a stal se jeho asistentem. Napsal řadu komentářů k Aristotelovi, kde ale kritizoval názory, které pokládal za nedůsledné a sporné. To se týká zejména Aristotelovy nauky o věčném trvání světa, kterou vyvracel aristotelovskými argumenty, ale také nauky o pohybu. Nahradil ji vlastní teorií impetu, tj. přesvědčením, že těleso uvedené do pohybu obsahuje jisté množství energie, takže se pohybuje dál, i když síla přestane působit, až do okamžiku, kdy se tato energie vyčerpá. Tím se mu podařilo sjednotit různé případy pohybu a stal se tak jedním z předchůdců teorie setrvačnosti.[1] Filoponos také odmítl Aristotelovu teorii éteru a usoudil, že Slunce je svou povahou oheň.

Když roku 529 císař Justinián zrušil athénskou Akademii, napadl její učitel Simplikios Filopona kvůli nauce o Stvoření, na což Filoponos odpověděl spisem „O stvoření světa“. V pozdějším věku se věnoval hlavně teologickým otázkám, hájil nauku o Stvoření z ničeho proti Proklovi a napsal i několik spisů o Boží Trojici a christologii. Když se tyto nauky v církvi ustálily, bylo Filoponovo učení posmrtně roku 680 prohlášeno za heretické, což omezilo jeho další vliv. Řada jeho spisů však byla přeložena do syrštiny, do arabštiny a do latiny a v opisech kolovaly po celý středověk. Na nauku o impetu navázali pařížští učitelé Jean Buridan a Nicolas Oresme. Od 15. století vycházely Filoponovy spisy tiskem a silně ovlivnily například Pico della Mirandolu a Galilea Galilei, který ho hojně citoval. Filoponovo pojetí homogenního prostoru ovlivnilo renesanční myšlení o perspektivě, zejména G. B. Albertiho.[2]

Literatura

  • J. Daneš, O věčnosti světa. Jan Filoponos proti Aristotelovi. Praha: Filosofia 2006. ISBN 80-7007-243-1
  • P. Floss, Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha: Vyšehrad 2004

Reference

  1. http://kfil.upol.cz/studium/pgs/danes-autoreferat.doc[nedostupný zdroj]
  2. http://plato.stanford.edu/entries/philoponus/

V tomto článku byly použity překlady textů z článků John Philoponus na anglické Wikipedii a Johannes Philoponos na německé Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

  • J. Daneš, Filoponos versus Aristotelés o věčnosti světa[nedostupný zdroj]
  • (anglicky)
  • Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Philoponus
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • Biblio: 1ed567b8-153a-4885-a959-4473ff41c446
  • NKC: jn20000720072
  • BIBSYS: 90608919, 90289654
  • BNE: XX834285
  • BNF: cb11908857z (data)
  • CANTIC: 981058512688806706
  • CiNii: DA08565294, DA01737234
  • GND: 118712586
  • ICCU: MILV055248
  • ISNI: 0000 0003 8981 6382
  • LCCN: n83164845
  • NLA: 35135017, 42315992
  • NLG: 31463
  • NLI: 987007331530905171
  • NLP: a0000001184868
  • NSK: 000234415
  • NTA: 069606595
  • PLWABN: 9810659257905606
  • SELIBR: 264340
  • SNK: 158170
  • SUDOC: 028890752
  • Trove: 837376, 1457526
  • VcBA: 495/53596
  • VIAF: 98118283, 224310206, 9227152140010811100009, 41149542581100300423, 73160307492257742254
  • WorldCat Identities: viaf-98118283