Josef Černý (lední hokejista)

Josef Černý
Josef Černý (2011)
Josef Černý (2011)
Osobní informace
Datum narození18. října 1939 (84 let)
Místo narozeníRožmitál pod Třemšínem, Protektorát Čechy a Morava
StátČeskoslovensko
Držení holevlevo
Klubové informace
Současný klubukončil kariéru
Pozicelevé křídlo
Předchozí klubySpartak Plzeň
ZKL Brno
ATSE Graz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro 1968 Grenoble ČSSR
bronz 1964 Innsbruck ČSSR
bronz 1972 Sapporo ČSSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
bronz MS 1959 ČSR
stříbro MS 1961 ČSSR
bronz MS 1963 ČSSR
stříbro MS 1965 ČSSR
stříbro MS 1966 ČSSR
bronz MS 1969 ČSSR
bronz MS 1970 ČSSR
stříbro MS 1971 ČSSR
Československá liga ledního hokeje
zlato 1959/1960 Rudá hvězda Brno
zlato 1960/1961 Rudá hvězda Brno
zlato 1961/1962 Rudá hvězda Brno
zlato 1962/1963 ZKL Brno
zlato 1963/1964 ZKL Brno
zlato 1964/1965 ZKL Brno
zlato 1965/1966 ZKL Brno

Josef Černý (* 18. října 1939 Rožmitál pod Třemšínem)[p 1] je bývalý československý hokejista, čtyřnásobný účastník olympijských her, hráč a později i trenér Komety Brno.

Životopis

Narodil se v roce 1939 v Rožmitále pod Třemšínem jako sedmý z devíti dětí a jako jediný syn. Rodina byla chudá, matka všechny děti vedla, aby se naučili domácím pracím, také šít, štrikovat a plést koberce. Josef jako jediný syn jezdil s otcem na dřevo do lesa. Otec měl se svými bratry kapelu a přál si, aby ze syna vyrostl hudebník, ale matka ho více podporovala ve sportu. Na brusle se poprvé postavil v šesti letech. Byly to brusle na kličku, lidově zvané šlajfky, které dostal k Vánocům. Hned druhý den už je zkoušel na zamrzlém Podzámeckém rybníku za domem. Jeho starší sestry již bruslily a vzaly ho mezi sebe. Šestiletý Josef pomoc nepotřeboval, protože s pohybem na ledě neměl žádný problém.[1] V přírodním ledu byly nečistoty a o to bylo těžší naučit se na bruslích držet rovnováhu, ale právě tuhle zkušenost považoval v budoucnu za svou výhodu.[2] Měl sportovní talent. Hrál fotbal i hokej, čehož si později všiml rožmitálský doktor František Šoupal, který byl velký hokejový fanoušek. Nikdy nehrál za juniorské družstvo, ale rovnou nastoupil za první mužstvo Rožmitálu v krajském přeboru a to jak ve fotbalu tak i v hokeji. Chodil také do Sokola, kde se věnoval gymnastice, která mu dala absolutní obratnost a později jí přičítal zásluhu, že se během své sportovní kariéry obešel bez vážného zranění. Když mu bylo osmnáct let, odešel do Plzně ke Spartaku.[3] V Plzni se vyučil elektronavíječem. Poté byl povolán, aby nastoupil na vojenskou službu do Brna. Zde také vystudoval elektrotechniku a získal dvě maturity – z elektrotechniky a strojařiny. Poté pokračoval na pedagogické fakultě, kde získal magisterský titul s probací pro tělesnou výchovu a přírodopis.[1]

Kariéra

V Brně nastoupil u Komety – Rudé hvězdy Brno (pozdější TJ ZKL a TJ Zetor Brno), což byl tehdy elitní klub ministerstva vnitra. Zároveň se pořád věnoval fotbalu a hrál za národní dorostenecký tým. Nakonec si musel vybrat a tím jeho fotbalová kariéra skončila.

U Komety zůstal dvacet let (1958–1978).[2] V jednadvaceti sezónách odehrál 686 prvoligových zápasů, ve kterých nastřílel 403 branek. Stal se tak prvním československým hokejistou, který v lize překročil hranici 400 branek. Je na 6. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport.

V reprezentačním dresu nastoupil poprvé v roce 1959 na pražském mistrovství světa. Celkem reprezentoval Československo na 12 mistrovstvích světa a pomohl na nich vybojovat 5 stříbrných a 5 bronzových medailí. Zúčastnil se také čtyř olympijských turnajů (1960, 1964, 1968 a 1972), z nichž si přivezl dvě bronzové (1964, 1972) a jednu stříbrnou medaili (1968). Při své olympijské premiéře v roce 1960 skončil na čtvrtém místě.

V únoru 1972 se vzdal reprezentace, takže o několik týdnů později chyběl u zlatého úspěchu československého týmu na Mistrovství světa konaném v Praze. Důvodem jeho odchodu byla snaha ovlivnit výsledek utkání se Sovětským svazem, o čemž jako kapitán družstva věděl a chtěl si zachovat čisté svědomí.[1]

V roce 1971 poskytl rozhovor pro týdeník Stadion. Ve článku kritizoval, že je sport na periferii zájmu státu, a že by sportovci měli mít víc prostoru při řízení obcí. Sdělil, že kdyby byl zvolený poslancem, prosadil by na školách více než dvě hodiny tělocviku, protože si všímá, jak jsou děti nepohyblivé a mají nadváhu. Dále zmínil, že by zřídil sportovní střediska jak pro děti, tak i pro starší lidi, aby měli kam chodit sportovat a neseděli a netloustli doma. Neopomenul také zmínit přání, aby měli profesionální sportovci v budoucnu více možností pro přípravu a nemuseli závidět zahraničním kolegům.[1]

Po skončení kariéry

Po ukončení kariéry se dal na trenérskou dráhu. Začínal v Rakousku u ATSE Graz (1978–1979) a WAT Stadlaut Wien (1979–1982). Poté se přesunul do Žiliny (1982–1983) a pak se věnoval mládeži v Brně Nějaký čas trénoval v Itálii. Trénoval i juniory, se kterými byl pětkrát mistr Itálie.[4] V roce 1995 se vrátil do Česka. Dva roky celek HC Haná Kroměříž VTJ (1995–1997), poté se po 18 letech vrátil do Komety. Vydržel zde necelé dvě sezóny nejen jako trenér, ale i jako sportovní manažer. Před baráží o 1. ligu v roce 1999 povolal ze Žďáru Bohumila Prachaře a Kometa se zachránila v 1. lize. Černý potom přešel do Ytongu Brno. Zde vydržel rok a tři měsíce. V létě 2001 se vrátil do Komety, ale v prosinci rezignoval na post trenéra prvního mužstva.[3]

Osobní život

Usadil se v Brně, kde si postavil dům a potkal svojí manželku, se kterou má dvě dcery. Ovládá italštinu a němčinu.[1] Mimo hokeje se věnuje chovu a závodům poštovních holubů.[4]

Ocenění

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V různých zdrojích se objevují různá data narození Josefa Černého: 18. září, 19. září, 18. října, 18. prosince.

Reference

  1. ↑ a b c d e HÁSEK, Jindřich. Kouzelné město Rožmitál. 1. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Jindřich Hásek, 2004. 75 s. ISBN 80-903447-1-2. Kapitola Rožmitálský rytíř z ledových kolbišť, s. 28–42. 
  2. ↑ a b STRNAD, Zdeněk. Černého zpověď: Tituly s Kometou jsou nejvíc! Proč na něj Rusové mířili? [online]. Blesk, 2018-5-14 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Josef Černý (* 1939) [online]. Paměť národa [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Hokejista Černý: Když se nedařilo, šel jsem za holuby [online]. Brněnský deník, 2009-10-25 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • KOLÁŘ, František; a kolektiv. Kdo byl kdo: Naši olympionici. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-77-X. S. 79–80. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Černý na Wikimedia Commons
  • Josef Černý v databázi Olympedia (anglicky)
Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1964 v Innsbrucku

 Sovětský svaz (URS)
Veniamin Alexandrov • Alexandr Almetov • Vitalij Davydov • Anatolij Firsov • Eduard Ivanov • Viktor Jakušev • Viktor Konovalenko • Viktor Kuzkin • Konstantin Loktěv • Boris Majorov • Jevgenij Majorov • Stanislav Peťjuchov • Alexandr Ragulin • Vjačeslav Staršinov • Leonid Volkov • Boris Zajcev • Oleg Zajcev
Trenér: Arkadij Černyšov • Anatolij Tarasov

 Švédsko (SWE)
Anders Andersson • Gert Blomé • Lennart Häggroth • Lennart Johansson • Sven Tumba Johansson • Nils Johansson • Lars-Eric Lundvall • Eilert Määttä • Hans Mild • Nisse Nilsson • Bert-Ola Nordlander • Carl-Göran Öberg • Uno Öhrlund • Ronald Pettersson • Ulf Sterner • Roland Stoltz • Kjell Svensson
Trenér: Pelle Bergström • Arne Strömberg

 Československo (TCH)
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1968 v Grenoblu

 Sovětský svaz (URS)
Veniamin Alexandrov • Viktor Blinov • Vitalij Davydov • Anatolij Firsov • Anatolij Ionov • Viktor Konovalenko • Viktor Kuzkin • Boris Majorov • Jevgenij Mišakov • Jurij Mojsejev • Viktor Polupanov • Alexandr Ragulin • Igor Romiševskij • Vjačeslav Staršinov • Vladimir Vikulov • Oleg Zajcev • Jevgenij Zimin • Viktor Zinger
Trenér: Arkadij Černyšov • Anatolij Tarasov

 Československo (TCH)

 Kanada (CAN)
Roger Bourbonnais • Ken Broderick • Ray Cadieux • Paul Conlin • Gary Dineen • Brian Glennie • Ted Hargreaves • Fran Huck • Marshall Johnston • Bill MacMillan • Barry McKenzie • Steve Monteith • Moris Mott • Terry O'Malley • Danny O'Shea • Gerry Pinder • Herb Pinder • Wayne Stephenson
Trenér: Jackie McLeod
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1972 v Sapporu

 Sovětský svaz (URS)
Jurij Blinov • Gennadij Cygankov • Anatolij Firsov • Vitalij Davydov • Valerij Charlamov • Alexandr Jakušev • Viktor Kuzkin • Vladimir Ljutčenko • Alexandr Malcev • Boris Michajlov • Jevgenij Mišakov • Alexandr Paškov • Vladimir Petrov • Alexandr Ragulin • Igor Romiševskij • Vladimir Šadrin • Vladislav Treťjak • Valerij Vasiljev • Vladimir Vikulov • Jevgenij Zimin
Trenér: Arkadij Černyšov • Anatolij Tarasov

 Spojené státy (USA)
Kevin Ahearn • Larry Bader • Henry Boucha • Charles Brown • Michael Curran • Robbie Ftorek • Mark Howe • Keith Christiansen • Stuart Irving • James McElmury • Richard McGlynn • Bruce McIntosh • Thomas Mellor • Ronald Naslund • Walter Olds • Frank Sanders • Craig Sarner • Peter Sears • Timothy Sheehy
Trenér: Murray Williamson

 Československo (TCH)
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Bronzová medaile MS 1959 – ČSR Bronzová medaile
Brankáři
Obránci
Útočníci
Ján Starší • Karol Fako • Josef Černý • Miroslav Vlach • Jaroslav Volf • Jozef Golonka • Jaroslav Jiřík • Bohumil Prošek • František Vaněk • Miroslav Rys
Trenér
Stříbrná medaile MS 1966 – ČSSR Stříbrná medaile
Brankáři
Obránci
Rudolf Potsch • František Tikal – Kapitán • Jan Suchý • Ladislav Šmíd • Jaromír Meixner
Útočníci
Trenér
Bronzová medaile MS 1969 – ČSSR Bronzová medaile
Brankáři
Obránci
Útočníci
Václav Nedomanský • Richard Farda • Josef Černý • Jan Hrbatý • Jaroslav Holík • Jiří Holík • Jan Havel • Jan Klapáč • František Ševčík • Jozef Golonka – Kapitán • Jaroslav Jiřík • Jan Hrbatý • Josef Augusta
Trenér
Klub hokejových střelců deníku Sport – 250 branek
1. Milan Nový • 2. Vladimír Růžička • 3. Václav Nedomanský • 4. Vladimír Martinec • 5. Ivan Hlinka • 6. Josef Černý • 7. Viktor Ujčík • 8. Vladimír Zábrodský • 9. Vincent Lukáč • 10. Vlastimil Bubník • 11. Jiří Holík • 12. Jan Klapáč • 13. Martin Procházka • 14. Petr Sýkora • 15. Jiří Lála • 16. Petr Ton • 17. Jiří Dopita • 18. Jaroslav Jiřík • 19. Jozef Golonka • 20. Viktor Hübl • 21. Richard Král • 22. Ladislav Lubina • 23. Eduard Novák • 24. Jaroslav Pouzar • 25. Ondřej Kratěna • 26. Pavel Patera • 27. Jiří Burger • 28. Jaroslav Balaštík • 29. Jiří Novák • 30. Bohuslav Šťastný • 31. Tomáš Vlasák • 32. Jaroslav Holík • 33. Jaroslav Bednář • 34. Jan Havel • 35. Josef Vimmer • 36. David Hruška • 37. Jaroslav Kudrna • 38. Ján Starší • 39. Petr Rosol • 40. Igor Liba • 41. Jiří Zelenka • 42. Petr Kumstát • 43. Bohuslav Ebermann • 44. Marián Šťastný • 45. Josef Beránek • 46. Robert Reichel • 47. Jan Peterek • 48. Petr Leška • 49. Pavel Janků • 50. Richard Žemlička • 51. Robert Kysela • 52. Jaroslav Hlinka • 53. Radek Bělohlav • 54. František Černík • 55. Oldřich Válek • 56. Stanislav Prýl • 57. Václav Pantůček • 58. Václav Pletka • 59. David Výborný • 60. Jiří Dolana • 61. Rostislav Vlach • 62. Jiří Šejba • 63. Radek Ťoupal • 64. Bronislav Danda • 65. Dušan Pašek • 66. Tomáš Jelínek • 67. Dárius Rusnák • 68. Michal Sup
Nejproduktivnější hráč Tipsport ELH (nejlepší hráč v kanadském bodování) – Extraliga ledního hokeje
Československo
1961/1962 Jozef Golonka • 1962/1963 Jiří Dolana • 1963/1964 Josef Černý • 1964/1965 Jan Klapáč • 1965/1966 Jaroslav Holík • 1966/1967 Václav Nedomanský • 1967/1968 Jan Havel • 1968/1969 Jan Suchý • 1969/1970 Jiří Kochta • 1970/1971 Václav Nedomanský • 1971/1972 Václav Nedomanský • 1972/1973 Milan Nový • 1973/1974 Václav Nedomanský • 1974/1975 Ivan Hlinka • 1975/1976 Milan Nový • 1976/1977 Milan Nový • 1977/1978 Milan Nový • 1978/1979 Marián Šťastný • 1979/1980 Vincent Lukáč • 1980/1981 Milan Nový • 1981/1982 Milan Nový • 1982/1983 Vincent Lukáč • 1983/1984 Vladimír Růžička • 1984/1985 Miroslav Ihnačák • 1985/1986 Vladimír Růžička • 1986/1987 David Volek • 1987/1988 Jiří Lála • 1988/1989 Vladimír Růžička • 1989/1990 Robert Reichel • 1990/1991 Radek Ťoupal • 1991/1992 Žigmund Pálffy • 1992/1993 Žigmund Pálffy
Česko
1993/1994 Pavel Patera • 1994/1995 Pavel Patera • 1995/1996 Vladimír Růžička • 1996/1997 Roman Horák • 1997/1998 David Moravec • 1998/1999 David Výborný • 1999/2000 Richard Král • 2000/2001 Patrik Martinec • 2001/2002 Petr Leška • 2002/2003 Richard Král • 2003/2004 Josef Beránek • 2004/2005 Michal Mikeska • 2005/2006 Jan Marek • 2006/2007 Jaroslav Hlinka • 2007/2008 Petr Ton • 2008/2009 Jaroslav Bednář • 2009/2010 Roman Červenka • 2010/2011 Tomáš Vlasák • 2011/2012 Petr Nedvěd • 2012/2013 Martin Růžička • 2013/2014 Petr Ton • 2014/2015 Viktor Hübl • 2015/2016 Roman Červenka • 2016/2017 Lukáš Pech • 2017/2018 Milan Gulaš • 2018/2019 Milan Gulaš • 2019/2020 Milan Gulaš • 2020/2021 Peter Mueller
Češi v Síni slávy IIHF
1997: Vlastimil Bubník • Jaroslav Drobný • Václav Nedomanský • Vladimír Zábrodský • Vladimír Kostka • 1998: Karel Gut • Jiří Holeček • 1999: Jiří Holík • Oldřich Machač • František Pospíšil • 2001: Vladimír Martinec • 2002: Ivan Hlinka • 2003: Josef Maleček • 2004: František Tikal • Ladislav Horský • Miroslav Šubrt • 2005: Quido Adamec • 2007: Vladimír Bouzek • Josef Černý • Luděk Bukač • 2009: Jan Suchý • 2011: Bohumil Modrý • 2012: Milan Nový • 2015: Robert Reichel • Dominik Hašek
Autoritní data Editovat na Wikidatech