Karel Bourbonsko-Parmský

Princ Karel
vévoda z Parmy a Piacenzy
Princ Karel v roce 2017
Úplné jméno	nizozemsky: Carlos Xavier Bernardo Sixto Marie de Bourbon de Parme španělsky: Carlos Javier Bernardo Sixto María de Borbón-Parma y Orange-Nassau
Náboženství	římské katolictví
Narození	27. ledna 1970 (54 let) Nijmegen, Nizozemsko Nizozemsko
Manželka	Annemarie Gualthérie van Weezel ​(sňatek 2010)
Potomci	Princ Hugo de Bourbon de Parme (nemanželský) Princezna Luisa, markýza z Castell'Arquato Princezna Cecilia, hraběnka z Berceta Princ Carlos Enrique, kníže z Piacenzy
Dynastie	Bourbonsko-parmská
Otec	Karel Hugo Bourbonsko-Parmský
Matka	Irene Nizozemská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parmská vévodská rodina
Vévoda Vévodkyně Kníže z Piacenzy Markýza z Castell'Arquato Hraběnka z Berceta Hrabě z Bardi Hraběnka z Bardi Princezna Zita Clara Princezna Gloria Irene Hraběnka z Colorna Markýza ze Sala Vévoda z Aranjuez Kněžna Eduard z Lobkovic Hraběnka z Castillo de la Mota Rozšířená rodina Potomci prince Felixe a také členové lucemburské velkovévodské rodiny: Princezna Marie Astrid Velkovévoda Velkovévodkyně Dědičný velkovévoda Dědičná velkovévodkyně Princ Karel Princ François Princ Félix Princezna Claire Princezna Amalia Princ Liam Princ Balthasar Princ Louis Princ Gabriel Princ Noah Princezna Alexandra Princ Sébastien Princ Jean Princezna Diane Princ Konstantin Princ Václav Princ Karel-Jan Princezna Margaretha Princ Guillaume Princezna Sibilla Princ Pavel-Ludvík Princ Leopold Princ Jan Princezna Šarlota Princ Robert Princ Alexander Princ Frederik Potomci prince Reného: Princ Philip Princezna Annette Princ Jacques Princ Joseph Princezna Anna Louise Princ Arthur Princezna Lily Princezna Lorraine Princ Alain Princezna Inge Princezna Marie Pia Princezna Lydia Princezna Antoinette Princezna Marie-Gabrielle Princezna Alexia Princ Michael Princ Henri Princezna Gabriella Princezna Victoria Princezna Anastasia Princezna Sybil Princ Charles-Emmanuel Princezna Constance Princ Amaury Princezna Charlotte Princezna Elizabeth Princezna Zita Princezna Marina Princezna Tania Princezna Astrid Princ Axel Princezna Raphaèle Princ Côme Axel Princezna Alix Princezna Aure Potomci prince Ludvíka: Princezna Marie Brigitte Princ Louis Victor-Emanuel Princezna Ariane Princezna Delphine Princ Guy Princ Rémy Princezna Elisabeth Princ Tristan Princezna Shira Princezna Talma Princ Imri Princezna Aude Princezna Chantal Marie Princ Jean Princezna Virginia Princ Arnaud Princ Christophe
z • d • e

Nizozemská královská rodina
Amsbergové
Král * Královna * Kněžna oranžská * Princezna Alexia * Princezna Ariane * Princezna Beatrix * Princezna Mabel Hraběnka Luana Hraběnka Zaria Princ Constantijn * Princezna Laurentien * Hraběnka Eloise Hrabě Claus-Casimir Hraběnka Leonore Širší královská rodina Princezna Irene Princ Karel Bourbonsko-Parmský Princezna Annemarie Bourbonsko-Parmská Princ Hugo Bourbonsko-Parmský Princezna Luisa Irene Bourbonsko-Parmská Princezna Cecílie Marie Bourbonsko-Parmská Princ Karel Jindřich Bourbonsko-Parmský Princezna Margarita Bourbonsko-Parmská Pan Tjalling ten Cate Julia Carolina Catharina ten Cate Paola Cecilia Laurentien ten Cate Princ Jaime Bourbonsko-Parmský Princezna Viktória Bourbonsko-Parmská Princezna Zita Klára Bourbonsko-Parmská Princezna Gloria Irene Bourbonsko-Parmská Princezna Carolina Bourbonsko-Parmská Pan Albert Brenninkmeijer Princezna Margriet * Profesor Pieter van Vollenhoven * Princ Mořic Princezna Marilène Princ Bernhard Princezna Annette Princ Petr-Kristián Princezna Anita Princ Floris Princezna Aimée Pan Bernardo Guillermo Paní Eva Guillermová Pan Nicolás Guillermo Slečna Juliana Guillermová * člen/ka nizozemského královského rodu
z • d • e

Princ Karel, vévoda z Parmy a Piacenzy^[1] (Carlos Xavier Bernardo Sixto Marie; * 27. ledna 1970, Nijmegen) je od roku 2010 hlavou královského a vévodského rodu Bourbonsko-Parmských, který v letech 1748 až 1802 a v letech 1847 až 1859 vládl Vévodství Parmy a Piacenzy (což zahrnuje lucemburskou velkovévodskou rodinu). Od roku 1970 je členem nizozemské královské rodiny a od roku 1996 začleněn do nizozemské šlechty (na základě nizozemského šlechtického zákona z roku 1994) s oslovením „Jeho královská Výsost“ a titulem prince Carlos de Bourbon de Parme.^[1] Od roku 2010 je také jako nástupce svého otce karlisty považován za legitimního španělského krále a hlavu karlistské královské rodiny pod jménem „Don Carlos Javier, Rey de las Españas“. Ve Španělsku používá také titul vévoda z Madridu (Duque de Madrid).^[2]

Jako nejstarší syn vévody Karla Huga Parmského a princezny Ireny Nizozemské, je také v rámci francouzské šlechty titulován jako princ de Bourbon. Je velmistrem Konstantinova řádu sv. Jiří, Řádu sv. Ludvíka za občanské zásluhy, Řádu zakázané legitimity a Řádu sv. Jiří za vojenské zásluhy.

Princ Karel Xavier Bernardo Sixto Marie Bourbonsko-Parmský^[3] se narodil v Nijmegenu v Nizozemsku 27. ledna 1870 jako nejstarší dítě a syn vévody Karla Huga Parmského a jeho manželky princezny Irene Nizozemské. Od 20. prosince 1968 žili jeho rodiče, karlističtí pretendenti španělského trůnu, mimo Španělsku, protože byli ze země vyhnáni Francovým režimem. Franco již 25. listopadu 1937 vyhnal jeho dědečka, prince Xaviera Bourbonsko-Parmského, a některé další členy jeho rodiny.

Má dvě mladší sestry, princeznu Margaritu a princeznu Carolinu, a mladšího bratra, prince Jaimeho. V katolické víře byl pokřtěn 10. února 1970 arcibiskupem Marcelem Lefebvrem. Karel strávil mládí v několika zemích, včetně Nizozemska, Španělska, Francie, Anglie a Spojených států amerických.

V roce 1981, když mu bylo jedenáct, se jeho rodiče rozvedli. Spolu se svou matkou a sourozenci se poté přestěhoval do Soestdijského paláce v Baarnu v Nizozemsku. V paláci žil několik let se svými prarodiči, královnou Juliánou Nizozemskou a princem Bernhardem Nizozemským.

Karel studoval politologii na Wesleyanské univerzitě v Connecticutu a demografii a filozofii na Univerzitě v Cambridgi v Anglii.

Po ukončení studií pracoval pro společnost ABN AMRO v Amsterdamu, kde se podílel na přípravách na zavedení eura. Poté chvíli pracoval v Bruselu jako konzultant pro veřejné záležitosti ve společnosti European Public Policy Advisors (EPPA).

Od roku 2007 se věnuje projektům týkajícím se udržitelnosti ve světě podnikání. Celosvětově radí projektům zaměřeným na oběhové hospodářství, s alternativními a ekologicky šetrnými výrobními metodami a na energetický přechod k čistým energiím.

Je předsedou Nadace pro spolupráci pro hospodářský rozvoj Latinské Ameriky. Osm let byl členem Rady CSR Nizozemska, která zajišťuje společenskou odpovědnost firem.

Byl nevýkonným ředitelem ASN Vermogensbeheer a členem dozorčí rady PGGM Responsible Investing. Patří do investičního výboru fondu Energiiq z Jižního Holandska, je předsedou poradního panelu pro krátké dodavatelské řetězce nizozemského zemědělského sektoru a spolupracovníkem think-tanku The Ex'tax Project.

Je také ředitelem Compazz, nezávislé nadace, jejímž cílem je podporovat inovace a udržitelnost v ekonomickém sektoru, fungující jako most mezi veřejným, akademickým a soukromým sektorem.

V roce 2021 vydal Nothing in excess. Re-evaluating Nature, Economy and Life post Corona.^[4]

Karel je někdy přítomen při reprezentativních příležitostech týkajících se nizozemského královského rodu. V roce 2003 se spolu se svou tetou královnou Beatrix podílel na inauguraci „Prince Clause Leerstoela“, profesury pojmenované po manželovi královny, princi Clausovi. Při zvláštních událostech královského rodu je pravidelně přítomen. Například byl jedním z organizátorů svatební oslavy prince Constantijna a princezny Laurentien.

Princ Karel měl vztah s Brigitte Klynstrovou (*10. ledna 1959), nevlastní dcerou hraběte Adolpha Roderika van Rechteren Limpurga. Během tohoto vztahu zplodil syna:

• Carlos Hugo Roderik Sybren Klynstra (* 20. ledna 1997, Nijmegen).

V prosinci 2015 zahájil tehdy 18letý Carlos Klynstra právní řízení, ve kterém se pokusil změnit své příjmení na příjmení jeho biologického otce,^[5] což by mu rovněž umožnilo používat titul „princ“. Vévoda z Parmy se proti tomu postavil na základě toho, že to bylo v rozporu s tradicemi rodu Bourbonsko-Parmských. Dne 9. března 2016 ministr bezpečnosti a spravedlnosti prohlásil, že žádost o příjmení je platná. Později téhož roku se soud v Haagu shodl s ministrem na prohlášení žaloby, podle nizozemského práva, za platnou.^[6]

Podle rozsudku bude celé jméno Carlose Huga znít „Zijne Koninklijke Hoogheid Carlos Hugo Roderik Sybren prins de Bourbon de Parme“ (Jeho královská Výsost princ Karel Hugo Roderik Sybren Bourbonsko-Parmský); toto vstoupí v platnost až poté, co nizozemský král podepíše královský dekret. Podle tiskové zprávy Státní rady ze dne 28. února 2018 neznamená změna jména to, že Klynstra je nyní také členem královského rodu Bourbonsko-Parmských. To je soukromá záležitost samotného rodu a je to mimo jurisdikci nizozemského zákona o šlechtě.^[7]

Dne 7. října 2009 bylo prostřednictvím osobního tajemníka jeho matky oznámeno, že se ožení s Annemarie Cecilií Gualthérie van Weezel. Civilní sňatek se uskutečnil 12. června 2010 ve Wijk bij Duurstede. Náboženský sňatek se měl konat v opatství La Cambre v Ixelles dne 28. srpna, ale byl odložen kvůli nemoci jeho otce. Princ Karel Hugo zemřel krátce poté.

Annemarie (*18. prosince 1977, Haag) je dcerou Johana (Hansa) Stephana Leonarda Gualthérie van Weezela a Gerardy Gezine Jolande (Ank) de Visser. Její otec byl členem Sněmovny reprezentantů Nizozemska za Křesťanskodemokratickou stranu, nizozemským velvyslancem v Radě Evropy ve Štrasburku a velvyslancem v Lucemburku. Dědeček z otcovy strany Gualthérie van Weezel byl Jan Hans Gualthérie van Weezel, šéf policie v Haagu a během druhé světové války člen nizozemského odboje. Annemarie Gualthérie van Weezel navštěvovala střední školu ve Štrasburku a získala titul Master of Laws na univerzitě v Utrechtu. Následně absolvovala postgraduální studium žurnalistiky v rozhlase a televizi na univerzitě v Groningenu. Gualthérie van Weezel pracuje jako parlamentní novinářka v Haagu a Bruselu pro nizozemský veřejnoprávní kanál NOS. V Bruselu se poprvé setkala s princem Karlem.

Dne 2. srpna 2010 vyšlo najevo, že zdraví jeho otce, vévody z Parmy, se rychle zhoršuje kvůli rakovině. V důsledku toho došlo ke zpoždění církevní svatby prince Karla a jeho snoubenky. V závěrečném oznámení o svém stavu vévoda potvrdil Karla jako další hlavu rodu Bourbonsko-Parmských.^[8] Otec prince Karla zemřel 18. srpna 2010 ve španělské Barceloně ve věku 80 let; Karel se následně stal další hlavou rodu Bourbonsko-Parmských.

Nový vévoda z Parmy a Annemarie se vzali 20. listopadu 2010 v opatství La Cambre.^[9] Společně mají dvě dcery a syna:

• Její královská Výsost princezna Luisa Irene Constance Anna Maria Bourbonsko-Parmská, markýza z Castell'Arquato (*9. května 2012, Haag);
• Její královská Výsost princezna Cecilia Maria Johanna Beatrix Bourbonsko-Parmská, hraběnka z Berceta (*17. října 2013, Haag);
• Jeho královská Výsost princ Karel Enrique Leonard Bourbonsko-Parmský, princ z Piacenzy (*24. dubna 2016, Haag).

V roce 2016 při křtu prince Karla Enriqueho udělil princ Karel svému synovi titul „Principe di Piacenza“ (princ z Piacenzy), což je tradiční titul přidělovaný korunnímu princi z rodu Bourbonsko-Parmských, pokračovateli dynastie a budoucímu vévodovi z Parmy a Piacenzy.^[10]

• 2. září 1996 – 18. srpna 2010: Jeho královská Výsost princ z Piacenzy
• 18. srpna 2010 – současnost: Jeho královská Výsost vévoda z Parmy a Piacenzy
  • Oficiálně v Nizozemsku: 15. května 1996 – současnost: Jeho královská Výsost princ Karel Bourbonsko-Parmský

• Nizozemsko Nizozemsko
  • Příjemce inaugurační medaile krále Viléma-Alexandra
  • Příjemce svatební medaile 2002 (Kníže oranžský a slečna Máxima Zorreguieta)

• San Marino San Marino: Velkokříž Rytířského řádu San Marina

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Carlos, Duke of Parma na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel, vévoda z Parmy na Wikimedia Commons

• Oficiální webové stránky rodu Bourbonsko-Parmských

Vévodové z Parmy
Pier Luigi (1545–47) Ottavio (1556–86) Alexandr (1586–92) Ranuccio I. (1592–1622) Odoardo (1622–46) Ranuccio II. (1646–94) Francesco (1694–1727) Antonio (1727–31) Karel I. (1731–35) Karel II. (1735–40) Marie Terezie (1740–48) Filip (1748–65) Ferdinand (1765–1802) Cambacérès (Parma) (1808–1814) Lebrun (Piacenza) (1808–1814) Marie Luisa (1814–47) Karel Ludvík (1847–49) Karel III. (1849–54) Robert I. (1854–1859)
Titulární vévoda, žádná implicitní suverenita: Robert (1859–1907) Jindřich (1907–39) Josef (1939–50) Eliáš (1950–59) Robert II. (1959–74) Xaver (1974–77) Carlos Hugo (1977–2010) Carlos (2010–dosud)

Karlističtí pretendenti španělského trůnu
Seniorní karlisté	Infant Carlos, hrabě z Molina (1788–1845) Carlos Luis de Borbón (1845–1861) Infant Juan, hrabě z Montizónu (1861–1868) Infant Carlos, vévoda z Madridu (1868–1909) Infant Jaime, vévoda z Madridu (1909–1931) Infant Alfonso Carlos, vévoda ze San Jaime (1931–1936)
Bourbonsko-parmští pretendenti	Xaver Bourbonsko-Parmský (1936–1977) Carlos Hugo, vévoda z Parmy (Partido Carlista, 1977–2010) Princ Carlos, vévoda z Parmy (Partido Carlista, 2010–dosud) Princ Sixtus Jindřich Bourbonsko-Parmský (Comunión Tradicionalista, 1977–dosud)