Klub Za starou Prahu

Klub Za starou Prahu
Sídlo Klubu Za starou Prahu v Mostecké ulici
Právní forma	spolek
Založeno	28. 1. 1900
Předseda	Richard Biegel
Adresa	Praha 1 - Malá Strana, Mostecká 56/1
IČO	00443531
Další informace
Web	http://www.zastarouprahu.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klub Za starou Prahu je občanské sdružení, které se od svého vzniku v roce 1900 věnuje ochraně památek v Praze.

Klub sleduje zejména případy, kdy jsou stavebními zásahy v Praze hrubě ohrožovány památky nebo městské panoráma a sleduje kauzy, kdy se investor snaží prosadit svůj záměr, který je v rozporu s odbornými památkovými posudky. V této činnosti mu pomáhá vysoká odbornost řady jeho členů. Klub vydává dvakrát ročně věstník Za starou Prahu. Každoročně udílí cenu za novou stavbu v historickém prostředí.

V jeho čele stojí Domácí rada, složená převážně z historiků umění, architektů a urbanistů, například Josef Štulc a Jan Bárta. Předsedou je od června 2021 Richard Biegel, místopředsedové jsou Rostislav Švácha a Kateřina Bečková.^[1]

Kauzy

Ukázka některých z významných kauz, ve kterých se Klub Za starou Prahu angažoval:

• historické domy na severní straně Staroměstského náměstí – záchrana jen bývalého kláštera paulánů
• Podskalské nábřeží pod Emauzy – zachování panoramatu realizací nižších budov dle návrhu Bohumila Hypšmana (dnes ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí)^[2]
• Kampa a malostranské nábřeží – nerealizace nábřežní komunikace a zastavění Kampy reprezentativními budovami (návrh A. Balšánka) nebo budovou Národní galerie (Josef Gočár)
• Dientzenhoferův pavilon ve stejnojmenných sadech – zbourán v souvislosti s výstavbou Jiráskova mostu
• dostavba katedrály svatého Víta – klub požadoval oddělení novostavby od historické části, což odpovídá dnes již překonanému památkářskému přístupu^[3]
• silnice přes Petřín nebo malostranský tunel – vyřešeno Strahovským a Letenským tunelem dle návrhu člena klubu A. Kubíčka
• Braunerův dům s kavárnou Union na nároží Národní a Na Perštýně – zbourán a nahrazen novostavbou Albatrosu (dnes banka)
• Podpovrchová tramvaj – ohrožující památky, vyřešeno ve prospěch pražského metra
• Nádraží Těšnov – zbořeno
• Vinohradská tržnice – zachováno
• Palác Myslbek – omezený úspěch v částečném členění monobloku směrem do Ovocného trhu
• hotel Four Seasons – zachování sousedních historických budov
• bývalý kostel sv. Michala – nerealizována přestavba na ryze komerční prostor
• Ringhofferova továrna na Smíchově – demolice (zachování jen části fasády), součást OC Nový Smíchov
• Josefská kasárna na náměstí Republiky – demolice (kromě průčelí – další případ fasádismu) kvůli stavbě obchodního domu Palladium
• Libeňský most – zamýšlená radikální přestavba a rozšíření mostu
• Dům U Turků (Václavské nám. čp. 1061) – zbořeno
• usedlost Cibulka – dlouhodobě chátrající památka, mimo jiné návrh na vyvlastnění

Historie Klubu

Klub byl založen 28. ledna 1900, v době soustředěného náporu na využití parcel historického centra města (pražská asanace). Od roku 1910 začal klub vydávat vlastní časopis. Brzy klub inspiroval svou činností vznik poboček v řadě dalších českých měst. První pobočka vznikla v roce 1910 v Pelhřimově,^[4] druhá v roce 1922 v Kutné Hoře.^[5] Klub v útlumu přečkal druhou světovou válku a obhájil svoji samostatnost v období komunismu. Od roku 1989 se klub soustředí především na ochranu památek před záměry stavebních podnikatelů v oblasti komerčních staveb.^[6]

Členy, předsedy a místopředsedy klubu byla řada významných osobností. Kromě níže uvedených předsedů patřili k hlavním představitelům klubu například architekti Pavel Janák, Rudolf Kříženecký, Antonín Engel, Josef Chochol, Eduard Hnilička a historici a historici umění Jaroslav Goll, František Ruth, V. V. Štech nebo Dobroslav Líbal. S klubem byli spojeni i malíři Karel Klusáček, Jan Konůpek, Zdenka Braunerová nebo Jan Zrzavý, který byl krátce i klubovním sekretářem.^[6]

Seznam předsedů

• Alfred Slavík (1900–1901)
• Bohumil Štěrba (1902–1903)
• Jan Koula (1904–1908)
• Luboš Jeřábek (1909–1918)
• Eustach Mölzer (1919)
• Eduard Schwarzer (1920)
• Bohumil Hübschmann (1921)
• Zdeněk Wirth (1922)
• Vojtěch Birnbaum (1923)
• Eduard Schwarzer (1924–1925)
• Karel Guth (1926)
• Jan Almer (1927)
• Vojtěch Birnbaum (1928–1929)
• Jan Almer (1930)
• Cyril Merhout (1931)
• Jan Almer (1932)
• Jan Emler (1933)
• Jan Almer (1934)
• Karel Guth (1935–1936)
• Jan Almer (1937)
• Alois Kubíček (1938)
• Jan Almer (1939)
• Rudolf Hlubinka (1940)
• Jan Almer (1941–1945)
• Emanuel Poche (1946–1950)
• Ludvík Prisching (1951–1953)
• Jan Mannsbarth (1954–1955)
• Alois Kubíček (1956–1962)
• Bohumír Kozák (1963–1976)
• Karel Krejčí (1977–1979)
• Emanuel Hruška (1980–1988)
• Oldřich Hora (1989–1991)
• Josef Hyzler (1992–1999)^[7]
• Kateřina Bečková (2000–2021)^[8]
• Richard Biegel (od r. 2021)

Odkazy

Reference

Literatura

• Sto let Klubu Za starou Prahu 1900-2000. Jubilejní sborník. Praha: Klub Za starou Prahu, Schola ludus - pragensia, 2000. 279 s. ISBN 80-902505-0-5. 

Externí odkazy

• Oficiální stránky
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Klub Za starou Prahu
• Poslední pokus o záchranu Staré kolkovny, někdejšího domu krále Václava IV., jehož osud má býti rozhodnut ve schůzi Sboru obecních starších král. hl. města Prahy dne 7. března 1904. Praha: Klub Za starou Prahu, 1905. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.