Království chorvatsko-slavonské
| Království chorvatsko-slavonské Kraljevina Hrvatska i Slavonija Horvát-Szlavón Királyság Königreich Kroatien und Slawonien
| |||||||||
| Hymna Gott erhalte Franz den Kaiser („Zachovej nám, Hospodine, Františka císaře“) | |||||||||
Geografie
| |||||||||
Hlavní město | Záhřeb | ||||||||
Rozloha | 42 541 km² (rok 1910) | ||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
Počet obyvatel | 1 892 499 (rok 1880) 2 621 954 (rok 1910) | ||||||||
Jazyky | chorvatština (úřední) | ||||||||
Náboženství | |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
Státní zřízení | konstituční parlamentní monarchie | ||||||||
Mateřská země | |||||||||
Měna | |||||||||
Vznik | |||||||||
Zánik | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Království chorvatsko-slavonské, též Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (chorvatsky Kraljevina Hrvatska i Slavonija; maďarsky Horvát-Szlavón Királyság; německy Königreich Kroatien und Slawonien) bylo mezi lety 1868–1918 autonomní korunní zemí v rámci rakousko-uherského Zalitavska.
Dějiny
Vytvoření a poloha
Království zaujímalo území tzv. Středního Chorvatska (bez Mezimuří) a Slavonie, dále k němu patřily vesnice Baljevac, Mali Baljevac, Mali Skočaj, Veliki Skočaj a Zavalje (v současnosti součást Unsko-sanského kantonu ve Federaci Bosny a Hercegoviny) a bylo obýváno především Chorvaty a srbskou menšinou. Hlavním městem byl Záhřeb. Království se stejně jako Uhersko dále dělilo na župy, jichž bylo celkem 8.
Roku 1849 se Chorvatsko-slavonské království odtrhlo od Uher a stalo se korunní zemí Rakouska se značnou autonomií. Slavonie zároveň ztratila část Sremu ve prospěch Srbské vojvodiny a Temešského banátu, ale roku 1860 se jí po zrušení této země tato část Sremu opět vrátila. Po rakousko-uherském vyrovnání (1867) bylo Chorvatsko-slavonské království znovu podřízeno Uhersku. Nespokojenost Chorvatů s tímto stavem vedla k nepokojům a protestům, takže následujícího roku museli maďarští představitelé uzavřít uhersko-chorvatské vyrovnání (Nagodba) a povolit autonomii Chorvatsko-slavonského království v rámci Svatoštěpánské koruny.
Chorvaty bylo království nazýváno Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (Trojedna Kraljevina Hrvatske, Slavonije i Dalmacije popř. zkráceně Trojednica), jelikož chorvatská veřejnost neuznávala rozdělení chorvatských zemí na 2 části (Chorvatsko-Slavonie patřily pod Uhry, tj. Zalitavsko, kdežto Dalmácie pod rakouskou část R-U, tj. Předlitavsko).
Odtržení od Rakousko-Uherska
29. října 1918 chorvatský parlament vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Poté přestal být používán termín Země Koruny svatoštěpánské.
Galerie
-
Vlajka s neoficiálním znakem království s vlastní korunou -
Neoficiální znak království s vlastní korunou -
Mapa Chorvatsko-slavonského království s župami -
Chorvatsko-slavonské království v Rakousku-Uhersku (č. 17)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Království chorvatsko-slavonské na Wikimedia Commons
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
 Korunní země Rakouska-Uherska | ||
|---|---|---|
Předlitavsko Předlitavsko(země zastoupené v říšské radě) | České království, Dalmatské království, Bukovinské vévodství, Korutanské vévodství, Kraňské vévodství, Haličsko-vladiměřské království, Moravské markrabství, Rakouské arcivévodství (Rakousy pod Enží, Rakousy nad Enží), Vévodství Horní a Dolní Slezsko, Salcburské vévodství, Štýrské vévodství, Tyrolské okněžněné hrabství a Vorarlbersko, Rakouské přímoří (okněžněné hrabství Gorice a Gradiška, Markrabství Istrie, Terst) |  |
 Zalitavsko(země svatošpěpánské uherské koruny) | Uherské apoštolské království (Sedmihradské velkoknížectví1 a Srbské vojvodsví a Banát), Chorvatsko-slavonské království2, město Rijeka (corpus separatum) | |
| Ostatní | ||
| 1 od roku 1867 , 2 od roku 1868 , 3 od roku 1908 | ||
Portály: Chorvatsko | Historie
