Ovladač zařízení

Ukázka umístění vrstvy ovladače zařízení v architektuře operačního systému

Ovladač zařízení (anglicky device driver) je v informatice označení pro software (část kódu), který umožňuje operačnímu systému pracovat s hardwarem. Některé ovladače jsou součástí operačního systému, jiné jsou distribuovány s hardwarem (např. na CD-ROM).

Ovladač zajišťuje řízení hardware a zároveň komunikuje se zbytkem operačního systému pomocí obecnějších rozhraní, která zajišťuje abstrakci zařízení. Základní vlastností abstrakce je použití stejného nebo podobného rozhraní pro podobná zařízení: třeba abstrakce blokového zařízení umožňuje pracovat stejně s diskem, disketou a CD/DVD mechanikou. CD/DVD mechanika má kromě rozhraní blokového zařízení druhé rozhraní umožňující vypalování, ale program který z ní chce jenom číst soubory o tomto druhém rozhraní nepotřebuje vědět.

Zpravidla bývá rozhraní snazší k používání než přímý přístup na zařízení – například umožňuje spooling a bufferování i u zařízení, která ho nepodporují sama.

Oddělení obsluhy zařízení od jádra operačního systému značně zjednodušuje návrh architektury a snižuje možnost chyby při vývoji. Mikrojádra jdou ještě dál a umísťují ovladače do aplikačního prostoru.

Často se rozhraní k ovladači realizuje jako soubor zařízení (angl. device file). V případě systémů unixového typu se jedná o speciální typ souborů a operace na takových souborech jsou preferovanou metodou pro komunikaci mezi aplikací a ovladačem.

Pojmenování ovladač zařízení vzniklo jako označení ovladačů fyzických zařízení. Dnes se výraz ovladač (driver) nebo i ovladač zařízení často přeneseně používá i pro části operačního systému, které poskytují jinou funkcionalitu než přístup k hardware a tedy se nejedná doslova o ovladač zařízení – zvlášť pokud v daném operačním systému neexistuje jiné pojmenování. Typickým příkladem je část implementující některý typ souborového systému.

Existují i případy, kdy není jasné zda k ovladači patří nějaké fyzické zařízení nebo ne: v operačním systému MS-DOS například existuje rozhraní ovladače EMS, které původně sloužilo pro ovladač hardware s rozšiřující pamětí, ale později (na 80386) bylo beze změny použito pro čistě virtuální ovladač pro přístup k hlavní paměti počítače nad limitem 1 MiB.

Zpravidla to jsou právě ovladače, které způsobují pád operačního systému (v systémech Microsoft Windows je obvykle ohlášen známou „modrou obrazovkou smrti“). Ve většině případů jde o chybu, kterou je možné vyřešit aktualizací ovladače.

Rozdělení ovladačů zařízení

Protože existuje velká rozmanitost moderního hardware a operačních systémů, existuje mnoho možností použití ovladačů. Nejčastější využití ovladačů:

Základní abstraktní úrovně pro ovladače zařízení

  • hardware
    • přímé řízení hardware
    • řízení hardware prostřednictvím mezivrstvy firmware (např. BIOS)
    • použití dalšího ovladače (např. ovladač souborového systému volá služby ovladače pevného disku)
    • simulování činnosti hardware (virtuální zařízení)
  • software
    • podpora přímého přístupu k možnostem hardwaru (např. grafická knihovna DirectX)
    • rozhraní pro aplikační software (např. TWAIN ovladač pro akvizici obrazu)
    • rozhraní pro implementaci a konverzi jazyka (např. PostScript virtuální tiskárna)

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu ovladač zařízení na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo ovladač ve Wikislovníku
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • BNE: XX546589
  • BNF: cb12492202q (data)
  • GND: 4185971-6
  • LCCN: sh93009551
  • NDL: 01108739
  • NLI: 987007553816505171