Pavel Petrovič Čisťakov

Pavel Petrovič Čisťakov
Narození	5. července 1832, 23. května 1832 nebo 23. června 1832 Krasnocholmský rajón
Úmrtí	11. listopadu 1919 (ve věku 87 let) Puškin
Místo pohřbení	Kazanský hřbitov v Puškinu
Alma mater	Imperátorská akademie umění (do 1861)
Povolání	malíř
Ocenění	Velká zlatá medaile Imperátorské akademie umění
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Petrovič Čisťakov (Павел Петрович Чистяков; 5. července 1832, Prudy - 11. listopadu 1919 Petrohrad) byl ruský malíř a učitel umění; známé jsou jeho historické a žánrové scény a portréty.

Život

Čisťakovův otec byl osvobozený nevolník, který pracoval jako správce statku. Navzdory finanční zátěži dohlížel na to, aby jeho syn měl řádné vzdělání; nejprve na farní škole v Krasném Cholmu, poté na střední škole v Bežecku.^[1]

V roce 1849 Čisťakov nastoupil na Carskou akademii umění, kde studoval u Petra Basina a Maxima Vorobjeva. Od roku 1854 do roku 1858 získal dvě stříbrné medaile a jednu zlatou za obraz Hermogena ve vězení. V roce 1861 promoval a získal další zlatou medailí (za obraz Sofie Litevské na svatbě jejího syna Vasilije II.) a právo na stipendium pro studium v zahraničí.^[1]

V roce 1862 Čisťakov zamířil do Německa, po němž následovaly dlouhé pobyty v Paříži a Římě. Po návratu v roce 1870 mu byl za několik prací, které poslal domů, udělen titul akademického umělce.^[1]

Po návratu se Čisťakov věnoval především pedagogické činnosti a vyvinul vlastní metody výuky, které spojovaly přímé pozorování s vědeckým studiem. Vystavoval jen zřídka. Jeho obrazy byly většinou historické povahy a pokoušel se na nich zobrazit psychologickou hloubku spíše než jen představovat události. K Čisťakovovým žákům patřili Viktor Borisov-Musatov, Fjodor Buchholz, Dmitrij Kardovskij, Kosta Chetagurov, Nikolaj Kuzněcov, Jehuda Pen, Vasilij Dmitrijevič Polenov a jeho sestra Jelena Polenova, Ilja Repin, Andrej Rjabuškin, Nikolaj Samokiš, Ivan Selezňov, Valentin Alexandrovič Serov, Kazimierz Stabrowski, Vasilij Ivanovič Surikov, Viktor Michajlovič Vasněcov, Michail Vrubel a další známí umělci.

V roce 1872 se Čisťakov stal docentem na Carské akademii umění a po reorganizaci roku 1892 se stal i členem akademické rady. Od roku 1890 do roku 1912 působil jako vedoucí katedry mozaiky a vedl tvorbu několika mozaik, zejména v katedrále Krista Spasitele a katedrále svatého Izáka.^[1] Jeho manželka Věra, dcera malíře Jegora Mejera, byla také známou umělkyní. Ulice, kde Čisťakov žil, byla později pojmenována na jeho počest a v roce 1987 se jeho dům v Puškinu (předměstí Petrohradu) stal muzeem.

Vybrané obrazy

• 
  Patriarcha Hermogen odmítá požehnat Polákům (1860)
• 
  Sofia Litevská chytá zlatý pás Vasila Kosoje (1861)
• 
  Giovannina na parapetu (1864)
• 
  Giovannina
• 
  Bojar (1876)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavel Chistyakov na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Petrovič Čisťakov na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.