Rúhí al-Chatíb

Ruchi al-Chatib
Narození1914
Úmrtí1994 (ve věku 79–80 let)
Povolánípolitik
Funkcestarosta Jeruzaléma
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruchi al-Chatib (arabsky: روحي الخطيب, hebrejsky: רוחי אל-ח'טיב, žil 1914–1994) byl starostou Východního Jeruzaléma pod jordánskou správou v letech 1957–1967 a pak až do své smrti roku 1994 zastával formálně tento post, byť už nebyl spojen s faktickým výkonem svých pravomocí v důsledku obsazení Východního Jeruzaléma Izraelem .

Jeho faktický výkon starostenské funkce skončil 29. června 1967, den poté, co Izrael ohlásil sjednocení Jeruzaléma, kdy bylo oznámeno, že městská samospráva ve Východním Jeruzalému se rozpouští. Al-Chatib tento krok neuznal, ale zůstal v Jeruzalému a pracoval jako ředitel Arab Hotels Company a Jerusalem Electric Company. Správou Východního Jeruzaléma byl v třech týdnech mezi šestidenní válkou a zrušením východojeruzalémské samosprávy pověřen Izraelec Meron Benvenisti. Ten vzpomíná na Ruchiho al-Chatiba jako na člověka, který se bezprostředně po válce snažil obnovit městské služby a nastolit ve východních čtvrtích klid. Jednal s Izraelci o citlivých otázkách jako odvezdání zbraní v držení civilistů a vysídlení Arabů pobývajících od roku 1948 v zničených synagogách v Židovské čtvrti. Jeho pragmatické vyjednávání s Izraelci bylo pro některé Araby z Východního Jeruzaléma terčem kritiky. Poté, co byla východojeruzalémská samospráva rozpuštěna, se ovšem z al-Chatiba stal hlasitý odpůrce okupace.[1]

V březnu 1968 byl ve 3 hodiny ráno probuzen izraelskými policisty a předvolán k výslechu. Místo toho mu ale byl předán deportační výměr a byl odvezen k jordánské hranici, kde byl předán tamním úřadům. Nebylo mu umožněno si s sebou vzít nic a jeho rodina se o deportaci dozvěděla z rozhlasu. Manželka a dvě děti zůstaly v Jeruzalémě. Na podzim 1969 byla i manželka zatčena a odsouzena na tři měsíce. Po mnohých protestech byla propuštěna, získala i povolení k návštěvě svého manželka a k podstoupení lékařského zákroku v Bejrútu. Když se chtěla poté vrátit do Jeruzaléma, nebylo jí vydáno vstupní povolení. Po zlepšení vztahů mezi Izraelem a částí arabského světa se al-Chatib vrátil na Západní břeh Jordánu v květnu 1993. Zemřel 6. července 1994.[1][2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruhi al-Khatib na anglické Wikipedii.

  1. a b Benvenisti, Meron. Sacred Landscape: Buried History of the Holy Land Since 1948.. University of California Press. 2002. ISBN 0-520-23422-7. Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. GILMOUR, David. Dispossessed. The Ordeal of the Palestinians. Velká Británie: Sphere books, 1983. S. 136–137. (anglicky) 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Starostové Jeruzaléma
Jeruzalém v osmanském období
Jeruzalém v dobách mandátu
  • Árif ad-Dadžání (1917–1918)
  • Musa al-Husajni (1918–1920)
  • Rághib an-Našášíbí (1920–1934)
  • Husajn al-Chálidí (1934–1937)
  • Danijel Auster (1937–1938)
  • Mustafa al-Chálidí (1938–1944)
  • Danijel Auster (1944–1945)
  • vojenská správa (1945–1949)
  • Západní Jeruzalém 1948-1967
  • Danijel Auster (1949–1950)
  • Zalman Šragaj (1951–1952)
  • Jicchak Kariv (1952–1955)
  • Geršon Agron (1955–1959)
  • Mordechaj Iš-Šalom (1959–1965)
  • Teddy Kollek (1965–1967)
  • Východní Jeruzalém 1948-1967
  • Anwar al-Chatíb (1948–1950)
  • Árif al-Árif (1950–1951)
  • Chana Atallah (1951–1952)
  • Omar al-Wa'arí (1952–1955)
  • městská rada (1955–1957)
  • Rúhí al-Chatíb (1957–1967)
  • Amín al-Madžádž (1967–1999) (pouze titulárně)
  • sjednocený Jeruzalém po r. 1967
  • Teddy Kollek (1967–1993)
  • Ehud Olmert (1993–2003)
  • Uri Lupolianski (2003–2008)
  • Nir Barkat (2008–2018)
  • Moše Lion (od 2018)
  • Autoritní data Editovat na Wikidatech