Ringerův roztok

Ringerův roztok, označován jako R1/1, je druhem izotonického fyziologického roztoku s obsahem sodných a chloridových iontů,[1] který nahrazuje přirozené biologické prostředí.[2] Oproti fyziologickému roztoku lépe simuluje složení krevní plazmy, čehož se dosahuje přídavkem draselných a vápenatých iontů.[1] Nevýhodou Ringerova roztoku je absence pufru, je tedy podobně okyselující, jako fyziologický roztok a není považován za balancovaný roztok. Tento problém byl vyřešen ve 30. letech 20. století přidáním laktátu jakožto pufru a úpravou iontového složení, čímž vznikl Ringer-laktát, také znám jako Hartmannův roztok, který je tak prvním z balancovaných roztoků, které jsou vhodnější při doplňování většího množství tekutin.

Související články

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Ringierův roztok na lekarske.slovniky.cz
  2. ↑ Malý encyklopedický slovník, Academia, Praha 1972, str. 1006
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.