Starý Bozděchov

Starý Bozděchov
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHorní Radouň
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°16′21″ s. š., 15°0′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel50 (2021)[1]
Katastrální územíStarý Bozděchov (5,87 km²)
PSČ378 42
Počet domů47 (2011)[2]
Starý Bozděchov
Starý Bozděchov
Další údaje
Kód části obce43940
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starý Bozděchov (německy Alt Postiechow, Altbostiechow atp.)[3] je vesnice a část obce Horní Radouň v okrese Jindřichův Hradec. Nachází se asi 1,5 kilometru severovýchodně od Horní Radouně. Starý Bozděchov je také název katastrálního území o rozloze 5,87 km². V katastrálním území Starý Bozděchov leží i Bukovka a Nový Bozděchov.

Historie

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Konkrétní problémy: Nahradit historické prameny sekundárními zdroji

Původně se vesnice jmenovala pouze Bozděchov (psáno také Bostěchov, Boštěchov, Boztěchov atp.)

První dochovaná zmínka o Bozděchově je z roku 1395, kdy ves vlastnil rod rytířů z Bozděchova, kteří zde měli tvrz. Ta se sice nedochovala, avšak pozdější historické publikace ji lokalizují přibližně k dnešnímu čp. 1. Roku 1395 bratři Sudík a Oldřich z Bozděchova drželi polovinu města Kardašova Řečice, později byl Sudík purkrabím na Telči a na Kamenici, zatímco Oldřich zůstal na Řečici a byl také znám jako Oldřich z Řečice.[4] Roku 1415 připojil Hrdoň z Bozděchova svou pečeť pod Stížný list proti upálení Mistra Jana Husa. V letech 1454–1458 je doložen také Bohuslav z Bozděchova, který krátce držel tvrz Hošť u Kostelce nad Černými lesy, kterou vyženil.[5] V letech 1533–1537 je pak doložen Jan Bozděchovský z Bozděchova, jehož synové Jindřich a Jetřich se roku 1545 domáhali svého dědictví po něm – jednalo se o „dvůr, na kterém sedí Pešek“, tedy dnešní čp. 10, největší hospodářství v celé vesnici, které jim měl vydat Oldřich mladší Mezenský z Mezného na Mnichu. Roku 1551 jej získali, zapsali do desk zemských, a Jindřich následně svého mladšího bratra Jetřicha vyplatil a stal se tak jediným držitelem vsí Bozděchov a Dívčí Kopy.[6]

Roku 1552 žaloval Jindřich Bozděchovský z Bozděchova jistého Jana Kamenického za výtržnost, neboť jej v Pelhřimově v městské bráně pokousal Kamenického kůň. Soud však žalobu zamítl a uložil pokutu a náhradu soudních výloh Bozděchovskému.[7] Je pravděpodobné, že neuhrazení těchto pokut a následné penále vedly k tomu, že vesnice propadla zřejmě roku 1575 rodu Malovců z Malovic, držitelům Kamenice nad Lipou[8]. Od této doby byl majetkový vývoj Bozděchova stejný jako u Horní Radouně.

Jindřich Bozděchovský z Bozděchova přesídlil do Dačic, kde byl nejpozději roku 1572 hejtmanem ve službách pánů z Hradce.[9] Jeho syn Jan Bozděchovský z Bozděchova byl v letech 1584–1585 krátce purkrabím na hradě Helfštýně ve službách rodu Rožmberků[10]. Posledním doloženým členem rodu pak byl Jindřich Bozděchovský z Bozděchova, syn zmíněného Jana, který byl služebníkem Karla staršího ze Žerotína, jeho smrtí roku 1606 tento rod zřejmě vymřel po meči[11].

Roku 1673 byl po dělení kamenického panství v Bozděchově založen poplužní dvůr, který vznikl zabavením několika gruntů a jejich polností.[12] K jeho zrušení a rozprodání většiny panského majetku došlo až v letech 1796–1800. To vedlo k prudkému růstu obce – zatímco roku 1785 bylo v Bozděchově pouhých 15 stavení, z nichž tři byla panská, v roce 1825 před rozdělením na Starý a Nový Bozděchov čítala vesnice nejméně 64 obydlených domů.[13]

Grunty náležící k sousední osadě

Dnešní čp. 12, 13 a 18 náležela zřejmě až do konce 18. století k sousední Horní, resp. Včelnické Radouni. Poprvé jsou zmíněny v zápisu Prokopa Čabelického ze Soutic roku 1528[14][chybí lepší zdroj] a ještě v soupisech Josefínského katastru roku 1891 jsou tito hospodáři členy obecní rady v sousední vsi, ačkoliv jejich grunty jsou již zapsány v Bozděchově.[15][chybí lepší zdroj]

Naopak nejsevernější část dnešní Horní Radouně, náležící k Jindřichohradeckému špitálu byla ještě roku 1485 nazývána Bozděchova Radouň.[16] Je možné, že původně byla součástí vsi Bozděchova a že roku 1399 Oldřich z Bozděchova, coby signatář zakládací listiny Špitálu, daroval tamní grunty nově vzniklé instituci.[17]

Místní symboly

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Konkrétní problémy: Doplnit věrohodné zdroje

Od roku 2024 užívá zdejší Spolek přátel Starého Bozděchova, z. s., neoficiální symboly všech tří místních částí obce, které jsou také umístěny na uvítacích cedulích.

  • neoficiální znak místní části
    neoficiální znak místní části
  • neoficiální vlajka místní části
    neoficiální vlajka místní části

Znak i vlajka Starého Bozděchova jsou tvořeny svisle polceným polem, které je převzato z pečeti rytíře Bohuslava z Bozděchova (1454, 1458), který jako jediný z členů staršího pokolení rytířů z Bozděchova měl v pečeti štítové znamení – svisle polcený červeno-bílý štít.[18]

Kovkop (dle jiných popisů mnich či prostě jen muž s červeným plnovousem) vlevo hledící, držící zlatý krumpáč s červenou násadou, oblečen v červené kápi se zlatým opaskem – je převzat z nejstarších pečetí Sudíka a Oldřicha z Bozděchova (1397–1402).[19]

Stříbrný jelen ve skoku se zlatou zbrojí vpravo hledící – je převzat z erbu Jindřicha Bozděchovského z Bozděchova (1572), který měl v erbu půlku stříbrného jelena v červeném poli.[20]

Galerie

  • Statek čp. 10
    Statek čp. 10
  • Hasičská zbrojnice
    Hasičská zbrojnice
  • Příjezd k vesnici od jihu
    Příjezd k vesnici od jihu
  • Soukromý rybník
    Soukromý rybník

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IV. Vysočina a Táborsko. Praha: František Šimáček, 1885. 425 s. Dostupné online. S. 187. 
  5. Desky dvorské Království Českého, svazek 61, fol. 400, Národní archiv.
  6. Časopis Rodopisné společnosti československé v Praze. Praha: Rodopisná společnost československá, 20.12.1941, 13(4), s. 124. ISSN 1805-6490. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:5106b340-4ad0-11ed-b073-005056822549
  7. Dobiáš, J. (1954). Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. (n.p.): Nakl. Musejního spolku.
  8. Desky zemské menší, kvartern 2, fol. M13' a následující, Národní archiv
  9. Pečeti šlechty české, moravské a slezské. Praha: nákladem Společnosti přátel starožitností českých, 1911(1). Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ef9deebf-0347-4d7c-b7e2-414eb76d8744
  10. KAHLÍK, Isidor. Hrad Helštýn na Moravě. V Praze: I. Kahlig, 1897. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:d00e1440-99ef-11dd-883a-000d606f5dc6
  11. Karel ze Žerotína a Vincenc BRANDL. Spisy Karla staršího z Žerotína. (Tiskem národní kněhtiskárny Josefa Šnaidra), 1871. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:62195730-00c8-11dd-b8a8-000d606f5dc6
  12. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště Václavská; Archiv obce Starý Bozděchov. Obecní kronika obce Starý Bozděchov. Datace (1899) 1935–1941.
  13. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště Zámek; Velkostatek Kamenice nad Lipou; sign. Os Kamenice nad Lipou 151; kniha 22.
  14. Desky zemské Království českého, kvartern 2, fol. H21, Národní archiv
  15. Státní oblastní archiv v Třeboni; Josefínský katastr (triplikát) Jihočeský kraj; inv. č. 207; karton 260. Horní Radouň. Datace 1787–1791. In: DigiArchiv Státního oblastního archivu v Třeboni [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni, © 2007–2024, [cit. 2024-07-08]. Dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/338372
  16. TEPLÝ, František. Dějiny města Jindřichova Hradce. Svazek Dílu 1. sv. 2. Dějiny města za vlády pánů z Hradce linie Telecké (1453-1604). Jindřichův Hradec: Obec Hradecká, 1927. 459 s. Dostupné online. S. 129. 
  17. TEPLÝ, František. Dějiny města Jindřichova Hradce. Svazek 1, část 1. Od nejstarší doby až do vymření rodu pánů z Hradce. Jindřichův Hradec: Obec Hradecká, 1927. 248 s. Dostupné online. S. 147. 
  18. SEDLÁČEK, August a Vladimír RŮŽEK. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Praha: Academia, 2001. sv. 1, s. [1a]. ISBN 80-200-0933-7. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:763be590-7a40-11e4-bda2-5ef3fc9ae867
  19. SEDLÁČEK, August a Vladimír RŮŽEK. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Praha: Academia, 2001. sv. 1, s. [1a]. ISBN 80-200-0933-7. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:763be590-7a40-11e4-bda2-5ef3fc9ae867
  20. PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. Ve Vídni: Josef Pilnáček, 1930, s. 404. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:b10d481e-a118-4308-9d66-5b6d38ec1f69

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Části obce Horní Radouň
Části obce
Autoritní data Editovat na Wikidatech