Svinčice
Svinčice | |
---|---|
Pohled na osadu od severu | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Lužice |
Okres | Most |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°30′2″ s. š., 13°44′30″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 91 (2021)[1] |
Katastrální území | Svinčice (3,24 km²) |
Nadmořská výška | 285 m n. m. |
PSČ | 434 01 |
Počet domů | 36 (2021)[2] |
Svinčice | |
Další údaje | |
Kód části obce | 89338 |
Kód k. ú. | 689335 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svinčice (německy Schwindschitz) jsou místní část obce Lužice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v nadmořské výšce 285 metrů, asi osm kilometrů východně od města Mostu. Osadou prochází silnice III. třídy č. 25314 z Liběšic do Sedlece a Korozluk.
Historie
První písemná zmínka o Svinčicích pochází z roku 1207,[3] kdy byla majetkem cisterciáckého kláštera v Oseku. Pouze v letech 1420–1463 byla ves v majetku šlechty, ale pak opět patřila klášteru. Prvním šlechtickým držitelem vsi byl Mikuláš ze Všebořic a později Jakoubek z Vřesovic, který se roku 1460 zavázal, že vesnici za tři roky klášteru vrátí. V roce 1577 klášter prodal jeden selský dvůr Hynku Rausendorfovi ze Špremberka, který u něj vybudoval poplužní dvůr a tvrz. Tento drobný šlechtický statek později vlastnili Adam starší Štampach ze Štampachu, jehož synové jej prodali Tomáši Tyzlovi z Doltic. Jemu byl roku 1623 poplužní dvůr a tvrz zkonfiskovány za účast na stavovském povstání.[4] Tvrz zanikla beze stop nejspíše během třicetileté války. Ještě v sedmnáctém století byl poplužní dvůr připojen ke klášternímu statku v Pařidlech.[3] Vesnice patřila oseckému klášteru až do zrušení patrimoniální správy.
Od roku 1850 ležela v okrese Teplice, v letech 1896–1935 v okrese Duchcov a v letech 1935–1960 v okrese Bílina. Od roku 1960 je součástí okresu Most. Po celou dobu byla osadou obce Lužice.
Od roku 1963 ve vsi fungují stáje s velkých chovem koní. Nachází se zde rovněž hotel. Asi dvě stě metrů severně od vesnice se nachází ložisko přírodně vypálených hornin, tzv. porcelanitů, které bylo příležitostně těženo.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 162 obyvatel (z toho 86 mužů), z nichž bylo 45 Čechoslováků a 117 Němců. Kromě jednoho žida a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 162 obyvatel: 49 Čechoslováků a 113 Němců. Kromě římskokatolické většiny zde žil jeden žid a osm lidí bez vyznání.[6]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 117 | 156 | 140 | 135 | 144 | 162 | 162 | 96 | 70 | 40 | 35 | 82 | 73 | 84 | 91 |
Domy | 27 | 30 | 27 | 27 | 29 | 29 | 33 | 30 | — | 15 | 13 | 26 | 30 | 30 | 36 |
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Lužice. |
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Svinčice – tvrz, s. 454.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Duchcova, s. 179.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svinčice na Wikimedia Commons
- Informace o porcelanitech na stránkách České geologické služby
Části obce Lužice | |
---|---|
Části obce |
|