Tālava

Tālava
Tālava

10. století–1224

→

→

Geografie

Tālava v 13.–14. století se spekulativními hranicemi

Hlavní město

Beverīna (castrum Beverin), Valmiera (castrum Metimne), Trikāta (Tricatua)

Obyvatelstvo

Jazyky

latgalština, lotyština

Náboženství

baltské polyteistické (pohanské), ortodoxní křesťanské

Státní útvar

Státní zřízení

kmenová monarchie se stařešinou v čele a vládou demokracie

Státní útvary a území

Předcházející

Následující

	Rižská diecéze
	Řád mečových bratří

Tālava (latinsky Tholowa, latgalsky Tuolova) byl raný lotyšský (přesněji latgalský) kmenový stát, který se začátkem 2. tisíciletí nacházel v Lotyšsku na východě Vidzemska a severu Latgalska. Stát Tālava existoval od 10. století do invaze německého Řádu mečových bratří v roce 1224.

V čele státu stál kníže, přesněji kmenový stařešina, ale vláda nesla také charakter demokracie, na kterém se podílela vrstva válečníků.

Informace o státě

Informace o státním útvaru jsou k dispozici zejména z Livonské kroniky (latinsky Chronicon Livonia) napsané někdy v 20. letech 13. století a z Listiny o rozdělení Tālavy (lotyšsky Tālavas dalīšanas līgums). Z Livonské kroniky lze předpokládat, že ovládala i zemi Imera s hradištěm Beverīna. Tālava je též zmíněna v kronikách Pskova a Novgorodu.

Území státu

Z Listiny o rozdělení Tālavy se soudí, že součástí Tālavy byly obce Burtnieki, Vijciems, Smiltene, Dzērbene, Piebalga, Gulbene, Gaujiena, Trikāta a Bērzpils. V ruském městě Izborsk se nachází Tālavská brána.

Na jihu sousedila s knížectvím Jersika a malým státem Autine. Hranice s Jersikou lze určit na základě Listiny o rozdělení Jersiky z roku 1210. Západními sousedy Tālavy byly lotyšské státy Metsepole a Idumeja. Na severu Tālava sousedila s estonskými kmeny Sakala a Ugandi a na východě s Pytalovo závislému na Pskovskou republikou.

Historie

Tālava před křížovými výpravami

Přesná doba vzniku státu Tālava není jistá, ale odhaduje se do 10. století. Po tažení novgorodského knížete Mstislava Odvážného v letech 1179 a 1180 do oblasti Čudského jezera byla Tālava nucena platit tribut Novgorodské republice.

Zánik Tālavy

V roce 1200 německý Řád mečových bratří vpadl do Lotyšska v rámci livonské křížové výpravy. Roku 1205 Idumeja, západní soused Tālavy, přijala křesťanství. Během křížové výpravy vládl v Tālavě kníže Tālivaldis. V roce 1208 uzavřel Tālivaldis s Němci dohodu a bojoval s Estonci ze Sakaly a Ugandi. V roce 1209 či 1210 se k Němcům přidal v tažení proti pobaltským kmenům pskovský kníže Vladimír Mstislavič. V roce 1213 Tālivaldise zajali vojáci Litevského knížectví, avšak ze zajetí uprchl. Roku 1214 většiny Tālavy ovládl Vladimír Mstislavič, který byl před tím vyhnán z Pskova. V roce 1215 na hradě Trikāta zabili Tālivaldise Estonci v pomstě za jeho podporu křižáků.

V roce 1216 do Tālavy opět vpadli Pskovští. Tālava se postupně dostala do naprosté závislosti na křižácích, kteří ji obsadili v roce 1224. Následně byla uzavřena smlouva mezi Rižským biskupstvím a Řádem mečových bratří o rozdělení Tālavy, kdy se část území dostala pod vládu Rižských biskupů a část pod vládu Řádu mečových bratří. 2/3 zabralo biskupství a 1/3 Řádem mečových bratří.^[1]