Tři generace lidských práv

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Dělení lidských práv na tři generace pochází z pera českého právníka Karla Vašáka, jenž působil při Mezinárodním ústavu pro lidská práva ve Štrasburku. Navrhl je v roce 1979.

Vašákovo pojetí, jež částečně vychází z hesla francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství, zapustilo kořeny především v evropském pojetí lidských práva, mj. si našlo cestu do Listiny základních práv Evropské unie.

První generace lidských práv

První generace lidských práv se týká především svobody a účasti na politickém životě. Spadají sem mimo jiné svoboda projevu, právo na spravedlivý soud, svoboda vyznání či právo volební.

Druhá generace lidských práv

Do druhé generace lidských práv spadají práva, jež začala být uznávána po druhé světové válce, týkají se sféry sociální, ekonomické a kulturní. Spadají sem např. otázky zaměstnanosti, bydlení, sociálního pojištění aj.

Třetí generace lidských práv

Třetí generace pokrývá práva, o jejichž univerzální platnosti se diskutuje a postupně jsou tato práva uznávána teprve v nedávné době - od 70. let 20. století. Spektrum je široké a poměrně vágní. Spadají sem otázky sebeurčení, životního prostředí, udržitelnosti rozvoje či práv kolektivních.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.