Umma

Umma (arabsky: أمة) je původem arabský výraz, který doslova znamená „komunita“ či „národ“. Tímto výrazem se běžně označují arabské státy (tedy takové státy, kde převažuje arabské obyvatelstvo, jehož převažujícím náboženstvím je islám). V kontextu islámu však termín umma bývá používán k označení obce věřících, tedy všech muslimů ve světě, včetně těch, kteří žijí v diasporách.

Historický vývoj

Muhammad jako prorok chtěl sjednotit rozdrobené arabské kmeny i novým náboženstvím, islámem. V Mekce se dostal do sporu s vládnoucími Kurajšovci, a tak dochází k hidžře. V Medíně byl uznán za hlavu tvořícího se nového společenství. Jeho stoupenci z Mekky, kteří jej následovali, byli nazýváni muhádžirové, přesídlenci. Medínští muslimové byli nazýváni ansárové, pomocníci. Vzniká tak umma, politické společenství v čele s Muhammadem. V Prorokových životopisech se objevují články první ústavy tohoto společenství:

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Toto je zápis Proroka Muhammada o vztahu mezi věřícími z řad Kurajšovců a Jathribem [původní název Medíny] a těmi, kdo následují, připojili se k nim a spolupracují s nimi. Všichni tvoří jedinou obec, odlišnou od ostatních lidí. Kurajšovští přesídlenci se budou řídit svými obyčeji a zavazují se platit penězi za krev, kterou by mezi sebou prolili. Budou podle zvyku a spravedlnosti příslušející věřícím vykupovat své zajatce ... Věřící se nespolčí proti jinému věřícímu s jeho propuštěncem. Zbožný muslim se postaví proti rozbojníkům a proti těm, kdo by mezi věřícími šířili nepravosti, hříchy, nepřátelství nebo rozklad. Ať se na takového oboří ruka každého, třebas by šlo o jeho syna. Věřící nesmí zabít věřícího kvůli nevěřícímu, ani nesmí pomáhat nevěřícímu proti věřícímu. Ochrana Boží patří všem. Věřící jsou navzájem bratry s vyloučením ostatních.

Těm židům, kteří nás následují, přísluší pomoc a rovnoprávnost. Nebude jim křivděno a jejich nepřátelům nebude poskytnuta pomoc. Mír věřících je nedělitelný. Když věřící bojuje za Boží věc, nebude uzavřen mír, leč za čestných a vůči všem spravedlivých podmínek. Při každém bojovém přepadu se věřící navzájem podporují. Věřící musí pomstít krev, kterou prolili jejich druzi v Božím boji. Bůh vede bohabojné muslimy nejlépe a nejpříznivěji. Žádný modloslužebník nebude chránit majetek nebo osoby nevěřících Kurajšovců a nezasáhne proti věřícímu. Kdokoliv by zabil věřícího bez náležitého důvodu, bude sám na odplatu zabit, pokud se příbuzní zabitého nespokojí s výkupným. Všichni věřící se proti němu postaví jako jeden muž a vykonají pomstu.

Věřícímu, který se hlásí k této smlouvě a věří^[1] v Boha a soudný den, není dovoleno pomáhat pachateli zla a poskytnout mu ochranu … Jathrib ať je svatyní pro lid této smlouvy. Cizinec pod ochranou jako domácí. Nebude jim ubližováno a sami zas nebudou páchat zlo. Ženě lze poskytnout ochranu jen se souhlasem její rodiny. A kdyby se mezi lidem této smlouvy vyskytly spory a nedorozumění, z nichž by mohlo vzejít zlo, obraťte se s nimi na Boha, On je mocný a vznešený, a na Muhammada, ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Bůh je ručitelem zbožného dodržování této smlouvy.

Tato smlouva nechrání nespravedlivé a hříšníky. Kdokoli odchází do boje a kdokoli zůstává doma v Jathribu, je bezpečen, dokud se nedopustí bezpráví nebo hříchů. Bůh je ochránce zbožných a bohabojných a Muhammad je Posel Boží.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ummah na anglické Wikipedii.

Literatura

• KROPÁČEK, Luboš: Duchovní cesty islámu, vyd. Vyšehrad, Praha 2011, str. 15nn.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.