Veronika Šikulová
Veronika Šikulová | |
---|---|
![]() Veronika Šikulová (24. ledna 2016) | |
Narození | 15. března 1967 (57 let) Modra |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
Povolání | spisovatelka, básnířka a publicistka |
Ocenění | Anasoft Litera (2015) |
Rodiče | Vincent Šikula |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Veronika Šikulová (* 15. března 1967 Modra, Slovensko) je současná slovenská prozaička.
Život
Veronika Šikulová se narodila 15. března 1967 v Modre na Slovensku jako nejstarší dítě spisovatele Vincenta Šikuly a psychiatričky Alice Šikulové. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského, následně pracovala v Literárnom týždenníku, Novém čase a v Muzeu Ľudovíta Štúra v Modre. V současné době je zaměstnaná v Malokarpatské knihovně v Pezinku. Má dvě děti a žije v Modre.[1]
Literární činnost
Debutovala sbírkou krátkých próz Odtiene, za kterou dostala cenu Ivana Kraska. Po ní následovaly knihy Z obloka a Mesačná dúha. Svým, ale i jiným dětem věnovala veselou knížku pro děti To mlieko má horúčku. Některé její prózy vyšly ve sbornících v Rakousku, časopisecky publikovala v Srbsku a Polsku. Za prozaické dílo Medzerový plod (2009) získala ocenění Anasoft litera a také ocenění Křišťálové křídlo za rok 2015 v kategorii publicistika a literatura. V domácích literárních periodikách se objevila její poezie.[1]
Dílo
- Odtiene (1997)
- Z obloka (1999)
- Mesačná dúha (2002)
- To mlieko má horúčku (2006)
- Domček jedným ťahom (2009)
- Diera do svetra (2012)
- Medzerový plod (2014)
- Moyzesovo kvarteto 40 (2015)
- Miesta v sieti (2015)
- Petrichor (2016)
- Ži vo mne (2018)
- Tremolo ostinato (2020)[1]
Ocenění
- Cena Ivana Kraska za knižní debut Odtiene (1999)[2]
- Anasoft litera za knihu Medzerový plod (2015)[3]
- Křišťálové křídlo za rok 2015 v kategorii publicistika a literatura za knihu Medzerový plod [4]
Dílo přeložené do češtiny
- Místa v síti (2015)
- Mezerovitý plod (2019)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Veronika Šikulová životopis | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Veronika Šikulová: U nás doma robím brankárku. kultura.sme.sk [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Víťazkou Anasoft litera 2015 je Veronika Šikulová. www.anasoft.com [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Laureáti Krištáľového krídla za rok 2015 [online]. 2016-01-28 [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Veronika Šikulová na Wikimedia Commons
- O autorce na webu Literárne informačné centrum (slovensky)
- O autorce na webu Databazeknih.cz
Nositelé Krištáľového krídla za publicistiku a literaturu | |
---|---|
Anna Vargová / Vladimír Jancura / Pavel Dvořák (1997) • Anna Ghannamová / Lajos Grendel (1998) • Marián Leško (1999) • Štefan Šimák (2000) • Dušan Dušek (2002) • Ivan Podstupka (2003) • Róbert Kotian / Andrej Bán (2004) • Zlatica Puškárová (2005) • Tina Čorná (2006) • Ľubomír Feldek (2007) • Ľuboš Jurík, Dušan Rapoš a Jozef Šuhajda (2008) • Vlado Franc (2009) • Boris Filan (2010) • Miloš Luknár (2011) • Timotej Kubiš (2012) • Michal Tvarožek (2013) • Henrieta Moravčíková (2014) • Veronika Šikulová (2015) • Daniel Hevier (2016) • Dagmar Mozolová (2017) • Etela Farkašová (2018) • Rudolf Dobiáš (2019) • Marián Andričík (2020) • Stanislav Rakús (2021) |