Walter Houser Brattain

Walter Houser Brattain
Walter Houser Brattain
Walter Houser Brattain
Narození10. února 1902
Amoy, Čína
Úmrtí13. října 1987
Seattle, Washington, USA
Příčina úmrtíAlzheimerova choroba
Alma materWhitman College
Queen Anne High School
Tonasket High School
Minnesotská univerzita
Oregonská univerzita
Fakulta umění a věd Oregonské univerzity
Povolánífyzik a vynálezce
ZaměstnavatelWhitman College
Oceněnímedaile Stuarta Ballantina (1952)
John Scott Medal (1954)
Nobelova cena za fyziku (1956)
Richtmyer Memorial Lecture Award (1956)
Národní síň slávy vynálezců (1974)
ChoťKeren Gilmore Brattain
Emma Jane Miller
RodičeRoss Brattain[1]
PříbuzníRobert Brattain (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Houser Brattain (10. února 1902, Amoy – 13. října 1987, Seattle) byl americký fyzik, který spolu s Johnem Bardeenem a Williamem Shockleym objevil tranzistor. Za tento objev získali v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku.

Mládí

Ačkoli se narodil v Amoy, v Číně, rané dětství strávil ve Springfieldu, Oregonu a Washingtonu. Vyrůstal ve státu Washington na farmě svých rodičů, Rosse R. Brattaina a Ottilie Houser. Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na Whitman College in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na University of Minnesota magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad elektronů na rtuťové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v New Jersey. Brattainův výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří a připojil se ke skupině vedené Williamem Shockleym. Ten od začátku roku 1946 vedl hlavní výzkum polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače.

Jejich výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento objev obdrželi v roce 1956 Brattain, John Bardeen a William Shockley Nobelovu cenu za fyziku.

Walter Brattain zemřel 13. října 1987 v Seattlu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bardeen na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Houser Brattain na Wikimedia Commons
  • Biography from the Nobel Foundation
Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
1901–1920
1921–1939
1943–1960
1961–1980
  • Robert Hofstadter / Rudolf Mössbauer (1961)
  • Lev Landau (1962)
  • E. P. Wigner / Maria Göppert-Mayer / J. Hans D. Jensen (1963)
  • Charles Townes / Nikolaj Gennadijevič Basov / Alexandr Prochorov (1964)
  • Šin’ičiró Tomonaga / Julian Schwinger / Richard Feynman (1965)
  • Alfred Kastler (1966)
  • Hans Bethe (1967)
  • Luis Alvarez (1968)
  • Murray Gell-Mann (1969)
  • Hannes Alfvén / Louis Néel (1970)
  • Dennis Gabor (1971)
  • John Bardeen / Leon Cooper / John Schrieffer (1972)
  • Leo Esaki / Ivar Giaever / Brian Josephson (1973)
  • Martin Ryle / Antony Hewish (1974)
  • Aage Bohr / Ben Mottelson / James Rainwater (1975)
  • Burton Richter / Samuel Ting (1976)
  • Philip Warren Anderson / Nevill Mott / John Hasbrouck van Vleck (1977)
  • Pjotr Leonidovič Kapica / Arno Allan Penzias / Robert Woodrow Wilson (1978)
  • Sheldon Lee Glashow / Abdus Salam / Steven Weinberg (1979)
  • James Watson Cronin / Val Logsdon Fitch (1980)
  • 1981–2000
  • Nicolaas Bloembergen / Arthur Leonard Schawlow / Kai Siegbahn (1981)
  • Kenneth G. Wilson (1982)
  • Subrahmanyan Chandrasekhar / William Alfred Fowler (1983)
  • Simon van der Meer / Carlo Rubbia (1984)
  • Klaus von Klitzing (1985)
  • Ernst Ruska / Gerd Binnig / Heinrich Rohrer (1986)
  • Johannes Georg Bednorz / Karl Alexander Müller (1987)
  • Leon Max Lederman / Melvin Schwartz / Jack Steinberger (1988)
  • Norman Foster Ramsey / Hans Georg Dehmelt / Wolfgang Paul (1989)
  • Richard Edward Taylor / Henry Way Kendall / Jerome Isaac Friedman (1990)
  • Pierre-Gilles de Gennes (1991)
  • Georges Charpak (1992)
  • Russell Alan Hulse / Joseph Hooton Taylor (1993)
  • Bertram Brockhouse / Clifford Shull (1994)
  • Frederick Reines / Martin Lewis Perl (1995)
  • David Morris Lee / Douglas Dean Osheroff / Robert Coleman Richardson (1996)
  • Steven Chu / Claude Cohen-Tannoudji / William Daniel Phillips (1997)
  • Robert B. Laughlin / Horst Ludwig Störmer / Cchuej Čchi (1998)
  • Gerardus 't Hooft / Martinus J. G. Veltman (1999)
  • Žores Ivanovič Alfjorov / Herbert Kroemer / Jack Kilby (2000)
  • 2001–2020
  • Eric Cornell / Wolfgang Ketterle / Carl Wieman (2001)
  • Raymond Davis mladší / Masatoši Košiba / Riccardo Giacconi (2002)
  • Alexej Abrikosov / Vitalij Ginzburg / Anthony Leggett (2003)
  • David Gross / David Politzer / Frank Wilczek (2004)
  • Roy Glauber / John Hall / Theodor Hänsch (2005)
  • John C. Mather / George Smoot (2006)
  • Albert Fert / Peter Grünberg (2007)
  • Jóičiró Nambu / Makoto Kobajaši / Tošihide Masukawa (2008)
  • Charles Kuen Kao / Willard Sterling Boyle / George E. Smith (2009)
  • Andre Geim / Konstantin Novoselov (2010)
  • Saul Perlmutter / Adam Riess / Brian Schmidt (2011)
  • Serge Haroche / David J. Wineland (2012)
  • François Englert / Peter Higgs (2013)
  • Isamu Akasaki / Hiroši Amano / Shuji Nakamura (2014)
  • Takaaki Kadžita / Arthur B. McDonald (2015)
  • David J. Thouless / Duncan Haldane / Michael Kosterlitz (2016)
  • Rainer Weiss / Barry Barish / Kip Thorne (2017)
  • Arthur Ashkin / Gérard Mourou / Donna Stricklandová (2018)
  • James Peebles / Michel Mayor / Didier Queloz (2019)
  • Roger Penrose / Reinhard Genzel / Andrea Ghezová (2020)
  • 2021–
    Autoritní data Editovat na Wikidatech