Zahraniční vztahy Španělska

Zahraniční vztahy Španělska byly postaveny na zahraničních vztazích Španělského impéria. Po zániku personální unie Kastilie a Aragonie, která následovala po společné vládě katolických panovníků, následovala anexe Granadského emirátu a Navarrského království. Koruna také po příjezdu Kolumba do Nového světa v roce 1492 vybudovala velkou koloniální říši v Americe.

Španělští habsburští panovníci vlastnili po celé Evropě velké majetky. Habsburská dynastie bojovala proti protestantské reformaci na kontinentu a dosáhla dynastického sjednocení říší Pyrenejského poloostrova tím, že v roce 1580 dala vzniknout personální unii mezi Španělskem a Portugalskem. Americké kolonie dodávaly drahé kovy, ale ty byly utraceny ve válkách vedených proti Francii v Itálii a jinde, stejně jako v konfliktech proti Osmanské říši, Anglii nebo v povstání ve Španělském Nizozemsku, Portugalsku (ztraceno po roce 1640) a Katalánsku. Pevninské Španělsko bylo hlavním dějištěm války o španělské dědictví (1701–1714), po níž dynastie Bourbonů upevnila vládu a zároveň odevzdala majetky v Itálii a Nizozemsku. Následné bylo podpořeno úzké propojení s Francouzským královstvím v průběhu 18. století. Během napoleonských válek bylo pevninské Španělsko okupováno Francouzskou říší (která dosadila loutkového vládce) a po povstání v roce 1808 se stalo hlavním dějištěm poloostrovní války. Téměř všechny španělské kolonie získaly nezávislost na počátku 19. století. Ještě si udrželo Kubu, Portoriko a Filipíny, které byly ale ztraceny v roce 1898 po španělsko-americké válce a, v souladu s dalekosáhlým úsilím ostatních evropských mocností, si Španělsko začalo udržovat koloniální přítomnost na africkém kontinentu, nejvíce v Západní Sahaře a Rovníkové Guineji. Také zasáhlo ve Vietnamu po boku Francie a zapojilo se do záležitostí bývalé kolonie Santo Domingo, která se nakrátko vrátila pod španělskou kontrolu. Po vytvoření španělského protektorátu v severním Maroku došlo na počátku 20. století k vyčerpávajícímu konfliktu proti rífskému antikoloniálnímu odporu. Španělsko se během první světové války drželo statusu neutrality.

Španělská občanská válka v letech 1936–1939 se stala zástupnou válkou mezi mocnostmi osy Německem, Itálií a Sovětským svazem (který prohrál). Válka začala zavedením diktatury Francisca Franca, která trvala až do roku 1975. Po druhé světové válce byla uzavřena řada mnohostranných dohod a institucí konfigurujících to, co je dnes známé jako západní Evropa. Vojenské dohody se Spojenými státy z roku 1953 znamenaly přijetí bezprecedentních podmínek ve vztahu k (mírovému) vojenskému nasazení cizí mocnosti na španělské půdě. Španělsko vstoupilo do OSN v roce 1955 a do MMF v roce 1958. V posledních záchvěvech diktatury probíhala špatně řízená dekolonizace španělské Sahary s marockou invazí na toto území v roce 1975 a jeho údajným rozdělením mezi Maroko a Mauritánii, což vyvolalo vleklý, dodnes trvající konflikt, který postavil saharskou národně osvobozeneckou frontu Polisario proti Maroku a (krátce) Mauritánii. Španělsko vstoupilo do NATO (1982) a Evropských společenství (1986).

V širokém spektru otázek Španělsko často dává přednost koordinaci svého úsilí se svými partnery v EU prostřednictvím mechanismů evropské politické spolupráce.

Dějiny

V roce 218 př. n. l. napadli Římané Pyrenejský poloostrov, který se později stal římskou provincií Hispánie. Římané zavedli latinu, předchůdce současné španělštiny a italštiny. Pyrenejský poloostrov zůstal pod římskou nadvládou přes 600 let, až do pádu Západořímské říše.

V raném novověku, až do 18. století, byla jižní a ostrovní Itálie pod španělskou kontrolou, předtím byla doménou Aragonské koruny.

Karel V.

Související informace naleznete také v článku Karel V..

Karel V. (1500–1558) zdědil rozsáhlé země v západní Evropě a Americe a rozšířil je častými válkami. Mimo jiné byl od roku 1516 španělským králem a od roku 1519 císařem Svaté říše římské a rakouským arcivévodou. Během první poloviny 16. století byl hlavou rodu Habsburků a jeho panství v Evropě sahalo od Německa po severní Itálii s přímou vládou nad rakouskými dědičnými zeměmi a burgundskou nížinou a sjednoceným Španělskem s jihoitalskými královstvími Neapole, Sicílie a Sardinie. Jeho velkým nepřítelem na souši byla Francie, ve Středozemním moři to byla Osmanská říše, která se občas stala spojencem Francie. Součástí koalice proti němu občas byly Anglie a papežství. Velká část jeho pozornosti se soustředila na války v Itálii. Na sněmu v Augsburgu (1547) zajistil uznání, že Nizozemí je pod habsburskou nadvládu. Nicméně Karel byl silný katolík a severní Nizozemsko bylo protestantské. On a jeho španělští dědici bojovali celé století proti nizozemské nezávislosti; navzdory obrovským nákladům neuspěli.^[1]

Filip II., 1556–1598

Související informace naleznete také v článku Filip II. Španělský#Zahraniční a vnitrostátní politika.

Filip III., 1598–1621

Filip III. má špatnou pověst, co se týče domácí i zahraniční politiky. Po otci zdědil dva velké konflikty. První z nich, dlouhotrvající nizozemské povstání, představovalo vážnou výzvu pro španělskou moc ze strany protestantských Spojených provincií v klíčové části Španělského impéria. Druhý, anglo-španělská válka, byl novější a méně kritický konflikt s protestantskou Anglií.^[2]

Filipovu vlastní zahraniční politiku lze rozdělit do tří fází. Prvních devět let své vlády uplatňoval vysoce agresivní politiku, jejímž cílem bylo dosáhnout „velkého vítězství“. Pokyny jeho nejdůležitějšímu poradci vévodovi z Lermy, aby vedl válku „krve a železa“ proti jeho vzpurným poddaným v Nizozemsku, to odráží. Po roce 1609 bylo evidentní, že je Španělsko finančně vyčerpané a Filip se s Nizozemci snažil vyjednat příměří. Následovalo období stažení; v pozadí však napětí nadále rostlo a už v roce 1618 byly politiky Filipových „prokonzulů“ stále více v rozporu s de Lermovou politikou.^[3]

Válka o španělské dědictví a následující období, 1701–1759

Související informace naleznete také v článcích Válka o španělské dědictví a Filip V. Španělský.

Ve válce o španělské dědictví (1701–1714) bojovaly tři evropské mocnosti o to, který král bude vládnout Španělsku. Zpočátku se většina bitev odehrávala mimo Španělsko. V roce 1704 však Španělsko napadli Němci (oficiálně Svatá říše římská včetně habsburského Rakouska a Pruska a také další menší německé státy), Velká Británie, Nizozemská republika, Savojské vévodství a Portugalsko. Útočníci chtěli udělat krále z kandidáta Habsburků namísto úřadujícího Filipa V., který byl vnukem mocného francouzského krále Ludvíka XIV. a kandidátem rodu Bourbonů. Španělsko nemělo žádnou skutečnou armádu, ale jeho obrana byla pro Ludvíka XIV. vysokou prioritou. Vyslal francouzskou armádu a po ničivé občanské válce nakonec útočníky ze Španělska vyhnal.^[4]^[5]

Po letech válčení a měnících se koalic konečným výsledkem bylo, že Filip V. zůstal králem. V praxi vládla Španělsku od roku 1714 do roku 1746 jeho manželka Alžběta Parmská, která se více zajímala o Itálii než o Španělsko. Španělsko nebylo ani pozváno k uzavření mírových smluv (Utrechtský mír), které znemožňovaly jakoukoli budoucí možnost sjednocení francouzské a španělské koruny. Hlavním vítězem byla Británie. Británie získala od Španělska Minorcu a Gibraltar a také právo prodávat otroky španělským koloniím. Británie také od Francie získala Newfoundland a Nové Skotsko. Španělsko si ponechalo své americké kolonie, ale ztratilo své evropské državy v Itálii a Španělském Nizozemí (moderní Belgii), většinou ve prospěch Rakouska. Španělsko nakrátko získalo zpět některé italské državy, dokud Britové v roce 1718 nepotopili jeho flotilu. Alžbětě Parmské se podařilo dobýt zpět Neapol a Sicílii. Na trůn tam dosadila svého syna. V roce 1759 abdikoval, aby se mohl vrátit do Madridu jako král Karel III. Španělský.^[4]^[6]

Americká válka za nezávislost, 1775–1783

Související informace naleznete také v článku Španělsko a americká válka za nezávislost.

Francie dychtivá se pomstít Britům za porážku během sedmileté války, nabídla podporu rebelujícím americkým kolonistům usilujícím o nezávislost na Británii během americké války za nezávislost a v roce 1778 vstoupila do války na jejich straně. Poté naléhala na Španělsko, aby udělalo totéž, v naději, že společně budou natolik silní, aby překonaly britské královské námořnictvo a byli schopni napadnout Anglii. V roce 1779 se Španělsko zapojilo do války v naději, že využije podstatné oslabení Británie. Španělsko nedůvěřovalo republikám a oficiálně nové Spojené státy americké neuznalo.^[7]

Dobře organizovaná jednotka pod vedením Bernarda de Gálveze operující ze španělské Louisiany opakovaně zaútočila na britské kolonie v Karibiku a Mexickém zálivu. Proti slabým britským posádkám snadno zvítězili a plánovali výpravu na Jamajku, ale v roce 1783 byl vyhlášen mír.

Nejvyšší prioritou Španělska bylo získat od Británie zpět Gibraltar.^[8] Navzdory dlouhému obléhání se tamní britská posádka dokázala udržet a Gibraltar zůstal v britských rukou i po uzavření Pařížské smlouvě. Na rozdíl od svých francouzských spojenců (pro které byla válka z velké části finanční i vojenskou katastrofou), Španělé dosáhli řady územních zisků a znovu získali Floridu a Menorku.^[7]^[9]

20. století

Španělsko, neutrální země během první světové války, nebylo pozváno k účasti na pařížské mírové konferenci v roce 1919 kvůli relativně nízkému zapojování země do mezinárodních záležitostí. Bylo však pozváno, aby se jako nestálý člen připojilo ke Společnosti národů. Formálně tak učinilo 14. srpna 1919.^[10]

Regionální vztahy

Latinská Amerika

Iberoamerická vize

Španělsko si se španělsky mluvícími zeměmi zachovalo speciální identitu. Jeho politika klade důraz na koncept iberoamerické komunity, v podstatě na obnovu historicky liberálního konceptu „hispano-amerikanismu“, který se snaží propojit Pyrenejský poloostrov se španělsky mluvícími zeměmi ve Střední a Jižní Americe prostřednictvím jazyka, obchodu, historie a kultury. Španělsko se stalo dobrým příkladem přechodu od diktatury k demokracii, jak ukazují četné cesty, které do regionu podnikli španělský král a premiéři.

Trendy v diplomatických vztazích

Španělsko udržuje programy hospodářské a technické spolupráce a kulturní výměny se zeměmi Latinské Ameriky, a to jak bilaterálně, tak v rámci EU. Během vlády José Maríi Aznara se španělské vztahy se zeměmi jako Mexiko, Venezuela a Kuba zhoršily. Naopak vztahy s ostatními zeměmi jako Kolumbie, Dominikánská republika a několika středoamerickými zeměmi byly na historicky nejlepší úrovni. Vítězství José Luise Rodrígueze Zapatera ve všeobecných volbách v roce 2004 toto nastavení změnilo. Navzdory dlouhodobým úzkým jazykovým, ekonomickým a kulturním vztahům s většinou Latinské Ameriky nebyly některé aspekty španělské zahraniční politiky během této doby, jako například její podpora války v Iráku, podporovány.

Subsaharská Afrika

Španělsko postupně začalo rozšiřovat své kontakty se subsaharskou Afrikou. Má zvláštní zájem o svou bývalou kolonii Rovníkovou Guineu. V poslední době usiluje o užší vztahy se Senegalem, Mauritánií, Mali a dalšími, aby vyřešilo problém nelegálního přistěhovalectví na Kanárské ostrovy.

Bilaterální vztahy

Afrika

Stát	Datum zahájení formálních vztahů	Poznámky
Alžírsko Alžírsko		Alžírsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Alicante a Barceloně. Španělsko má velvyslanectví v Alžíru a generální konzulát v Oranu.
Angola Angola	19. října 1977	Angola má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Luandě.
Burkina Faso Burkina Faso
Čad Čad		Čad má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Španělsko má velvyslanectví pro Čad v Yaoundé v Kamerunu.
Kamerun Kamerun		Kamerun má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Yaoundé.
Egypt Egypt		Egypt má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Káhiře.
Etiopie Etiopie		Etiopie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Španělsko má velvyslanectví v Addis Abebě.
Gabon Gabon		Gabon má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Libreville.
Gambie Gambie		Gambie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má kancelář velvyslanectví v Banjulu.
Ghana Ghana		Ghana má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Akkře.
Guinea Guinea		Guinea má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Konakry.
Guinea-Bissau Guinea-Bissau		Guinea-Bissau má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Bissau.
Jižní Afrika Jižní Afrika		Jihoafrická republika má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Pretorii a generální konzulát v Kapském Městě.
Keňa Keňa		Keňa má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Nairobi.
Konžská demokratická republika Konžská demokratická republika		DR Kongo má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Kinshase.
Libérie Libérie
Libye Libye		Libye má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Tripolisu.
Madagaskar Madagaskar		Madagaskar má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Španělsko má velvyslanectví pro Madagaskar v Pretorii v Jihoafrické republice.
Mali Mali		Mali má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Bamaku.
Mauritánie Mauritánie		Mauritánie má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Las Palmas. Španělsko má velvyslanectví v Nuakšottu a generální konzulát v Nuadhibú.
Maroko Maroko		Španělsko má v Maroku několik zájmů. To je dáno geografickou blízkostí a dlouhými historickými kontakty, stejně jako dvěma španělskými enklávami Ceutou a Melillou na severním pobřeží Afriky. Maroko má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Algeciras, Almeríi, Barceloně, Bilbau, Las Palmas, Seville, Tarragoně a Valencii. Španělsko má velvyslanectví v Rabatu a generální konzuláty v Agádíru, Casablance, Nadoru, Tangeru a Tetuánu a konzulát v Larache.
Mosambik Mosambik		Mosambik má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Maputu.
Namibie Namibie		Namibie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Španělsko má velvyslanectví ve Windhoeku.
Niger Niger		Niger má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Španělsko má velvyslanectví v Niamey.
Nigérie Nigérie		Nigérie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Abuji a generální konzulát v Lagosu.
Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny		Pobřeží slonoviny má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Abižanu.
Rovníková Guinea Rovníková Guinea	12. října 1968	Rovníková Guinea má velvyslanectví v Madridu a konzulát v Las Palmas.^[11] Španělsko má velvyslanectví v Malabu a generální konzulát v Batě.^[12]
Senegal Senegal		Senegal má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Dakaru.
Súdán Súdán		Súdán má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Chartúmu.
Tanzanie Tanzanie		Španělsko má velvyslanectví v Dar es Salaamu. Tanzanie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
Tunisko Tunisko		Španělsko má velvyslanectví v Tunisu. Tunisko má velvyslanectví v Madridu.
Zambie Zambie		Španělsko v Zambii nemá žádné velvyslanectví, ale má honorární konzulát v Lusace. Zambie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Zambie má velvyslanectví pro Španělsko v Harare v Zimbabwe.
Západní Sahara Západní Sahara		Saharská arabská demokratická republika má stálou delegaci v Madridu^[13] a Barceloně.^[14]
Zimbabwe Zimbabwe		Španělsko má velvyslanectví v Harare. Zimbabwe má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.

Amerika

Stát	Datum zahájení formálních vztahů	Poznámky
Antigua a Barbuda Antigua a Barbuda		Antigua a Barbuda má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví pro Antiguu a Barbudu v Kingstonu na Jamajce.
Argentina Argentina	1863	Argentina má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Vigu a konzuláty v Cádizu, Palma de Mallorce a Santa Cruz de Tenerife.^[15] Španělsko má velvyslanectví v Buenos Aires a generální konzuláty v Bahía Blance, Córdobě, Mendoze a v Rosariu.^[16] Španělské ministerstvo zahraničních věcí o bilaterálních a obchodních vztazích mezi Španělskem a Argentinou (španělsky)
Bahamy Bahamy
Barbados Barbados
Belize Belize	13. ledna 1989	Belize má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii. Španělsko má velvyslanectví pro Belizi v Ciudad de Guatemala v Guatemale.
Bolívie Bolívie	1847	Diplomatická krize s Bolívií v roce 2005 způsobená nedorozuměním byla Zapaterem rychle vyřešena a Španělsko se stalo první evropskou zemí, kterou Evo Morales 4. ledna 2006 navštívil. Bolivijský prezident Evo Morales se během návštěvy Španělska v září 2009 setkal s králem Juanem Carlosem a jednal s premiérem José Luisem Rodriguezem Zapaterem s cílem vyřešit otázky týkající se znárodnění bolivijského energetického sektoru. Bolívie má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně a konzuláty v Bilbau, Murcii, Seville a Valencii a vicekonzulát v Palmě. Španělsko má velvyslanectví v La Paz a generální konzulát v Santa Cruz de la Sierra.
Brazílie Brazílie	1834	Brazílie má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.^[17] Španělsko má velvyslanectví v Brasílii a generální konzuláty v Porto Alegre, Rio de Janeiru, Salvadoru a São Paulu.
Dominikánská republika Dominikánská republika	1855	Dominikánská republika má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Santa Cruz de Tenerife a konzuláty v Seville a Valencii.^[18] Španělsko má velvyslanectví v Santo Domingu.
Ekvádor Ekvádor	1840	Ekvádor má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Alicante, Barceloně, Málaze, Murcii, Palmě de Mallorca a Valencii.^[19] Španělsko má velvyslanectví v Quitu a generální konzulát v Guayaquilu. Obě země jsou členy Organizace iberoamerických států.
Guatemala Guatemala	1838	Guatemala má velvyslanectví v Madridu.^[20] Španělsko má velvyslanectví v Ciudad de Guatemala. See also: Spaniards in Guatemala
Haiti Haiti	1. dubna 1939	Haiti má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Port-au-Prince.
Honduras Honduras	17. listopadu 1894	Honduras má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.^[21] Španělsko má velvyslanectví v Tegucigalpě.
Chile Chile	1844	Chile má velvyslanectví v Madridu^[22] a generální konzulát v Barceloně.^[23] Španělsko má velvyslanectví v Santiagu. Oba národy jsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Jamajka Jamajka		Jamajka má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii. Španělsko má velvyslanectví v Kingstonu.
Kanada Kanada	červenec 1935	Kanada má velvyslanectví v Madridu a konzuláty v Barceloně a Málaze.^[24] Španělsko má velvyslanectví v Ottawě a generální konzuláty v Montréalu a Torontu.
Kolumbie Kolumbie	1881	Kolumbie má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Seville a konzuláty v Bilbau, Las Palmas de Gran Canaria, Palma de Mallorce a Valencii.^[25] Španělsko má velvyslanectví v Bogotě.
Kostarika Kostarika	10. května 1850	Kostarika má velvyslanectví v Madridu.^[26] Španělsko má velvyslanectví v San José.
Kuba Kuba	1902	Kuba má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně, Las Palmas de Gran Canaria, Santiagu de Compostela a Seville. Španělsko má velvyslanectví v Havaně.^[27]
Mexiko Mexiko	26. prosince 1836	Mexiko má velvyslanectví v Madridu^[28] a konzulát v Barceloně.^[29] Španělsko má velvyslanectví v Ciudad de México a generální konzuláty v Guadalajare a v Monterrey. Obě země jsou členy Organizace iberoamerických států a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Během španělské občanské války se mexičtí dobrovolníci připojili k republikánské vládě a bojovali proti Franciscu Francovi. Ačkoli republikáni válku prohráli, pomohlo to zlepšit vztahy mezi oběma zeměmi. Mnoho španělských přistěhovalců se také přistěhovalo do Mexika, aby válce unikli. Mexické ministerstvo zahraničních věcí o bilaterálních vztazích mezi Mexikem a Španělskem (španělsky) Španělské ministerstvo zahraničních věcí o bilaterálních a obchodních vztazích mezi Španělskem a Mexikem (španělsky)
Nikaragua Nikaragua	20. března 1851	Nikaragua má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Manague.
Panama Panama	květen 1904	Panama má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v A Coruñě, Barceloně, Las Palmas a Valencii.^[30] Španělsko má velvyslanectví v Panamě.
Paraguay Paraguay	10. září 1880	Paraguay má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně a Málaze.^[31] Španělsko má velvyslanectví v Asunciónu.^[32] Obě země jsou řádnými členy Latinské unie, Asociace španělských jazykových akademií a Organizace iberoamerických států. Španělské ministerstvo zahraničí o vztahu s Paraguayí (španělsky)
Peru Peru	1879	Peru má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně, Bilbau, Seville a Valencii.^[33] Španělsko má velvyslanectví v Limě. Obě země jsou řádnými členy Asociace španělských jazykových akademií a Organizace iberoamerických států.
Salvador Salvador	24. června 1865	Salvador má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Seville.^[34] Španělsko má velvyslanectví v San Salvadoru.
Spojené státy americké Spojené státy americké		Za vlády José Maríi Aznara si Španělsko s USA vytvořilo mimořádně dobré vztahy, z velké části díky dobrým osobním vztahům mezi Aznarem a Georgem W. Bushem. Po Zapaterově rozhodnutí stáhnout španělské jednotky z Iráku bezprostředně po všeobecných volbách v roce 2004 se vztahy podle očekávání zhoršily, ačkoli důležité obchodní vazby zůstaly nedotčeny. Když byl zvolen prezident Barack Obama, vyjádřil přání posílit spolupráci mezi oběma zeměmi. Španělsko má velvyslanectví ve Washingtonu, D.C. a generální konzuláty v Bostonu, Chicagu, Houstonu, Los Angeles, Miami, New Yorku, San Franciscu a v San Juanu. Spojené státy americké mají velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.^[35]
Trinidad a Tobago Trinidad a Tobago		Španělsko má velvyslanectví v Port of Spain. Trinidad a Tobago má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii.
Uruguay Uruguay	19. července 1870	Uruguay má velvyslanectví v Madridu^[36] a generální konzuláty v Barceloně,^[37] Las Palmas de Gran Canaria,^[38] Santiagu de Compostela^[39] a Valencii. Španělsko má velvyslanectví v Montevideu. Obě země jsou řádnými členy Latinské unie, Asociace španělských jazykových akademií a Organizace iberoamerických států. Španělské ministerstvo zahraničí o bilaterálních vztazích s Uruguayí (španělsky)
Venezuela Venezuela	1846	Venezuela má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně, Bilbau,^[40] Santa Cruz de Tenerife^[41] a Vigu.^[42] Španělsko má velvyslanectví v Caracasu.^[43]

Asie

Stát	Datum zahájení formálních vztahů	Poznámky
Afghánistán Afghánistán		Afghánistán má velvyslanectví v Madridu. Španělsko uzavřelo své velvyslanectví v Kábulu v srpnu 2021.
Arménie Arménie		Arménie má velvyslanectví v Madridu.^[44] Španělsko má velvyslanectví pro Arménii v Moskvě v Rusku a udržuje si honorární konzulát v Jerevanu. Ve Španělsku, zejména ve Valencii a Barceloně, žije kolem 42 000 lidí arménského původu. Španělské ministerstvo zahraničních věcí a spolupráce o vztahu s Arménií (španělsky)
Ázerbájdžán Ázerbájdžán		Ázerbájdžán má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má kancelář velvyslanectví v Baku.
Bahrajn Bahrajn
Bangladéš Bangladéš
Bhútán Bhútán
Čína Čína		Čína má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně. Španělsko má velvyslanectví v Pekingu a generální konzuláty v Kantonu, Hongkongu a Šanghaji.
Filipíny Filipíny		Filipíny mají velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Manile.
Gruzie Gruzie		Gruzie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví pro Gruzii v Ankaře v Turecku.
Indie Indie	1956	Indie má velvyslanectví v Madridu^[45] a dva generální honorární konzuláty v Barceloně a Las Palmas.^[45] Španělsko má velvyslanectví v Novém Dillí a generální konzulát v Bombaji.
Indonésie Indonésie		Indonésie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Jakartě.
Irák Irák		Irák má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Bagdádu.
Izrael Izrael	1975	Izrael má velvyslanectví v Madridu.^[46] Španělsko má velvyslanectví v Tel Avivu a generální konzulát v Jeruzalémě. Obě země jsou řádnými členy Unie pro Středomoří. Španělské ministerstvo zahraničních věcí o vztazích s Izraelem (španělsky)
Írán Írán		Írán má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Teheránu.
Japonsko Japonsko	12. listopadu 1868	Japonsko má velvyslanectví v Madridu, generální konzulát v Barceloně a konzulát v Las Palmas.^[47] Španělsko má velvyslanectví v Tokiu.
Jemen Jemen
Jižní Korea Jižní Korea	7. března 1950	Korejská republika a Španělské královstvím navázaly diplomatické vztahy 7. března 1950. Normalizací diplomatických vztahů s Jihokorejskou republikou dne 7. března 1950 Španělsko dokončilo proces univerzalizace svých diplomatických vztahů. První náměstek ministra zahraničních věcí Čo Tae-jong se 1. června v Madridu setkal se svým španělským protějškem ministrem zahraničních věcí Ignaciem Ybáñezem Rubiem. Na setkání obě strany diskutovaly o způsobech, jak posílit bilaterální spolupráci.^[48] Obě země podepsaly 18. prosince 2017 dohodu o pracovním prázdninovém vízovém programu.^[49] Jižní Korea má velvyslanectví v Madridu.^[50] Španělsko má velvyslanectví v Soulu. Španělské ministerstvo zahraničních věcí o vztazích s Jižní Koreou (španělsky) Archivováno 21. 11. 2019 na Wayback Machine.
Jordánsko Jordánsko		Jordánsko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Ammánu.
Katar Katar		Katar má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Dauhá.
Kazachstán Kazachstán	11. února 1992	Kazachstán má velvyslanectví v Madridu.^[51] Španělsko má velvyslanectví v Nur-Sultanu.^[52]
Kuvajt Kuvajt		Kuvajt má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Kuvajtu.
Kyrgyzstán Kyrgyzstán		Španělsko má velvyslanectví pro Kyrgyzstán v Almaty v Kazachstánu. Kyrgyzstán nemá velvyslanectví pro Španělsko.
Libanon Libanon		Libanon má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Bejrútu.
Malajsie Malajsie	12. května 1967	Malajsie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Kuala Lumpur.
Mongolsko Mongolsko		Mongolsko má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Španělsko má velvyslanectví pro Mongolsko v Pekingu v Číně.
Pákistán Pákistán		Pákistán a Španělsko mají mimořádně srdečné a přátelské vztahy.^[53] Tyto vztahy byly navázány koncem 50. let. Pákistánci tvoří největší asijskou přistěhovaleckou komunitu ve Španělsku. Pákistán má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně. Španělsko má velvyslanectví v Islámábádu a honorární konzuláty v Karáčí a Láhauru.
Saúdská Arábie Saúdská Arábie		Saúdská Arábie má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Málaze. Španělsko má velvyslanectví v Rijádu.
Severní Korea Severní Korea	7. února 2001	Severní Korea má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví pro Severní Koreu v Pekingu v Číně.
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty		Španělsko má velvyslanectví v Abú Zabí. Spojené arabské emiráty mají velvyslanectví v Madridu.
Tádžikistán Tádžikistán	4. srpna 1992	Španělsko má velvyslanectví pro Tádžikistán v Nur-Sultanu v Kazachstánu. Tádžikistán má velvyslanectví pro Španělsko v Ženevě ve Švýcarsku.
Thajsko Thajsko		Španělsko má velvyslanectví v Bangkoku. Thajsko má velvyslanectví v Madridu.
Tchaj-wan Tchaj-wan		Španělsko má obchodní komoru v Tchaj-peji. Tchaj-wan má Tchajpejskou ekonomickou a kulturní kancelář v Madridu.
Turecko Turecko		Obě země jsou řádnými členy NATO a Unie pro Středomoří. Španělsko je také členem EU a Turecko je kandidátem. Španělsko má velvyslanectví v Ankaře a generální konzulát v Istanbulu. Turecko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně. Turecké ministerstvo zahraničních věcí o vztazích se Španělskem
Uzbekistán Uzbekistán		Španělsko má velvyslanectví pro Uzbekistán v Moskvě v Rusku. Uzbekistán má velvyslanectví v Madridu.
Vietnam Vietnam		Španělsko má velvyslanectví v Hanoji. Vietnam má velvyslanectví v Madridu.
Východní Timor Východní Timor		Východní Timor má velvyslanectví pro Španělsko v Lisabonu v Portugalsku. Španělsko má velvyslanectví pro Východní Timor v Jakartě v Indonésii.

Evropa

Stát	Datum zahájení formálních vztahů	Poznámky
Albánie Albánie	12. září 1986	Albánie má velvyslanectví v Madridu.^[54] Španělsko má velvyslanectví v Tiraně.
Andorra Andorra		Andorra má velvyslanectví v Madridu.^[55] Španělsko má velvyslanectví v Andoře la Velle.
Belgie Belgie		Belgie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Bruselu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Bělorusko Bělorusko	13. února 1992	Bělorusko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví pro Bělorusko v Moskvě v Rusku. Obě země jsou řádnými členy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Španělské ministerstvo zahraničních věcí a spolupráce o vztazích s Běloruskem (španělsky)
Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina		Bosna a Hercegovina má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Sarajevu.
Bulharsko Bulharsko	8. května 1810	Vztahy byly přerušeny v roce 1946 a obnoveny v roce 1970 na úrovni konzulárního úřadu a obchodní mise. Od 27. ledna 1970 byly diplomatické styky povýšeny na velvyslaneckou úroveň. Bulharsko má velvyslanectví v Madridu a honorární konzulát v Barceloně.^[56] Španělsko má velvyslanectví v Sofii. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO. Španělské ministerstvo zahraničních věcí o vztazích s Bulharskem (španělsky)
Černá Hora Černá Hora
Česko Česko		Česká republika má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Praze. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Dánsko Dánsko		Dánsko má velvyslanectví v Madridu.^[57] Španělsko má velvyslanectví v Kodani.^[58] Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Estonsko Estonsko		Estonsko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Tallinnu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Finsko Finsko	16. srpna 1918	Finsko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Helsinkách. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie. Španělsko podporuje členství Finska v NATO.
Francie Francie		Francie má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně, Bilbau a Seville.^[59] Španělsko má velvyslanectví v Paříži a generální konzuláty v Bayonne, Bordeaux, Lyonu, Montpellier, Marseille, Pau, Perpignanu, Štrasburku a Toulouse. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Chorvatsko Chorvatsko	9. března 1992	Chorvatsko má velvyslanectví v Madridu.^[60] Španělsko má velvyslanectví v Záhřebu. Chorvatské ministerstvo zahraničních věcí a evropské integrace: seznam bilaterálních smluv se Španělskem Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine. Španělské ministerstvo zahraničních věcí o vztazích s Chorvatskem (španělsky) Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Irsko Irsko	1924	Irsko má velvyslanectví v Madridu.^[61] Španělsko má velvyslanectví v Dublinu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie.
Island Island		Island má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii. Španělsko má velvyslanectví pro Island v Oslu v Norsku a honorární konzulát v Reykjavíku. Obě země jsou řádnými členy NATO.
Itálie Itálie		Obě země navázaly diplomatické styky po sjednocení Itálie. Vztahy mezi Itálií a Španělskem zůstaly silné a přátelské po celá staletí díky různým politickým, kulturním a historickým spojitostem mezi těmito dvěma národy. V raném novověku se jižní a ostrovní Itálie dostala pod španělskou kontrolu, dříve byla doménou Aragonské koruny. Toto prodloužené období cizí nadvlády zanechalo výrazné vlivy v moderních jihoitalských dialektech. Během španělské občanské války, Corpo Truppe Volontarie, fašistická expediční síla z Itálie, podporovala nacionalistické síly vedené Franciscem Francem. Odhaduje se, že ve válce bojovalo kolem 75 000 Italů. Itálie má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.^[62] Španělsko má velvyslanectví v Římě a generální konzuláty v Janově, Miláně a Neapoli. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie, NATO a Unie pro Středomoří.
Kypr Kypr		Kypr má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Nikósii. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a Unie pro Středomoří.
Litva Litva		Litva má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví ve Vilniusu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Lotyšsko Lotyšsko		Lotyšsko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Rize. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Lucembursko Lucembursko		Lucembursko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Lucemburku. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Maďarsko Maďarsko		Maďarsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.^[63] Španělsko má velvyslanectví v Budapešti. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Malta Malta	1977	Malta má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví ve Vallettě. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a Unie pro Středomoří.
Moldavsko Moldavsko	30. ledna 1992	Moldavsko má velvyslanectví v Madridu.^[64] Španělsko má velvyslanectví pro Moldavsko v Bukurešti v Rumunsku. V roce 2008 španělská vláda uvedla, že v zemi legálně pracuje 12 582 moldavských občanů. Španělsko je významným investorem v Moldavsku prostřednictvím spolenosti Unión Fenosa, která vlastní tři z pěti moldavských energetických distribučních společností.^[65]
Monako Monako		Monako má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví pro Monako v Paříži ve Francii.
Německo Německo		Německo má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Seville.^[66] Španělsko má velvyslanectví v Berlíně a generální konzuláty v Düsseldorfu, Frankfurtu, Hamburku, Hannoveru, Mnichově a Stuttgartu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Nizozemsko Nizozemsko		Nizozemsko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Haagu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Norsko Norsko		Norsko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Oslu. Obě země jsou řádnými členy NATO.
Polsko Polsko		Polsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně. Španělsko má velvyslanectví ve Varšavě. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Portugalsko Portugalsko		Jindřich Portugalský, vládl až do své smrti (31. ledna 1580). Postrádal dědice a jeho smrt vyvolala nástupnickou krizi, kdy hlavními uchazeči o trůn byli Filip II. Španělský a Antonín, převor z Crata. Po španělském vítězství ve válce o portugalské dědictví byl Filip Španělský v roce 1581 korunován portugalským králem, čímž byla založena personální unie mezi těmito dvěma národy známá jako Iberská unie, která způsobila úpadek Portugalské říše. Iberská unie trvala téměř šedesát let až do roku 1640. Vztahy mezi Portugalskem a Španělskem jsou dobré. Spolupracují v boji proti obchodu s drogami a při řešení lesních požárů (běžné například na Pyrenejském poloostrově v létě). Tyto úzké vztahy usnadňují podobné vlády: vláda konzervativního španělského premiéra José Maríi Aznara se shodovala s vládou rovněž konzervativního Josého Manuela Durão Barrosa v Portugalsku; José Luis Rodríguez Zapatero ze Španělska i José Sócrates z Portugalska byli socialisté. Portugalsko také vznáší nárok na sporné území Olivenza na portugalsko-španělské hranici. Portugalsko má velvyslanectví v Madridu, generální konzuláty v Barceloně a Seville a vicekonzulát ve Vigu.^[67] Španělsko má velvyslanectví v Lisabonu a generální konzulát v Portu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie, NATO a Unie pro Středomoří.
Rakousko Rakousko		Rakousko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví ve Vídni. Obě země jsou plnoprávnými členy Evropské unie.
Rumunsko Rumunsko	5. ledna 1967	Obě země obnovily diplomatické styky 5. ledna 1967; 21 let poté, co byly přerušeny. Rumunsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně, Bilbau a Seville.^[68] Španělsko má velvyslanectví v Bukurešti. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie, NATO a Latinské unie. Ve Španělsku žije kolem 730 000 lidí rumunského původu.
Rusko Rusko	1520	Rusko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.^[69] Španělsko má velvyslanectví v Moskvě a generální konzulát v Petrohradu.
Řecko Řecko		Obě země silně spolupracují na problému nelegální migrace. Potřeba efektivní konfrontace s nelegálními migračními tlaky na oba státy v oblasti Středozemního moře vedla k úzké spolupráci jak bilaterálně, tak v rámci Evropské unie. Řecko má velvyslanectví v Madridu a 9 honorárních konzulátů v Barceloně, Bilbau, Huelvě, La Coruñe, Las Palmas de Gran Canaria, Málaze, Palma de Mallorce, Seville a Valencii.^[70] Španělsko má velvyslanectví v Athénách a honorární konzulát v Soluni. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie, NATO a Unie pro Středomoří.
Severní Makedonie Severní Makedonie		Severní Makedonie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví ve Skopje. Obě země jsou řádnými členy NATO.
Slovensko Slovensko		Slovensko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Bratislavě. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Slovinsko Slovinsko		Slovinsko má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Lublani. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Spojené království Spojené království		Sčítání lidu ve Spojeném království v roce 2001 ukázalo, že v zemi žije 54 482 lidí narozených ve Španělsku. Pro srovnání, odhaduje se, že ve Španělsku žije 100 000 Britů.^[71] Španělsko má velvyslanectví v Londýně a generální konzulát v Edinburghu. Spojené království má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.^[72] Obě země jsou řádnými členy NATO.
Srbsko Srbsko	14. října 1916	Ve světle jednostranného vyhlášení nezávislosti kosovskými orgány v únoru 2008 se Španělsko stalo neochvějným zastáncem suverenity a územní celistvosti Srbska a díky tomu jejich vztahy v posledních letech prosperovaly. Srbsko má velvyslanectví v Madridu.^[73] Španělsko má velvyslanectví v Bělehradě. Srbsko je kandidátem EU a Španělsko je členem EU. Španělské ministerstvo zahraničních vztahů o vztazích se Srbskem (španělsky)
Švédsko Švédsko		Španělsko má velvyslanectví ve Stockholmu. Švédsko má velvyslanectví v Madridu. Obě země jsou řádnými členy Evropské unie. Španělsko podporuje členství Švédska v NATO.
Švýcarsko Švýcarsko		Španělsko má velvyslanectví v Bernu. Švýcarsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.
Ukrajina Ukrajina	30. ledna 1992	Španělsko uznalo nezávislost Ukrajiny v roce 1991. Španělsko má velvyslanectví v Kyjevě. Ukrajina má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně a konzulát v Málaze.^[74] Obě země jsou řádnými členy Rady Evropy. Od roku 1991 mnoho Ukrajinců emigrovalo do Španělska za prací. Španělské ministerstvo zahraničních věcí o vztazích s Ukrajinou (španělsky)
Vatikán Vatikán	1530	Svatý stolec má nunciaturu v Madridu. Španělsko má velvyslanectví u Svatého stolce se sídlem v Římě.

Oceánie

Stát	Datum zahájení formálních vztahů	Poznámky
Austrálie Austrálie	26. října 1967	Austrálie má velvyslanectví v Madridu. Španělsko má velvyslanectví v Canbeře a generální konzuláty v Melbourne a Sydney.
Fidži Fidži		Fidži má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii. Španělsko má velvyslanectví pro Fidži ve Wellingtonu na Novém Zélandu.
Kiribati Kiribati
Marshallovy ostrovy Marshallovy ostrovy		Marshallovy ostrovy byly kdysi součástí Španělské Východní Indie. Marshallovy ostrovy nemají velvyslanectví pro Španělsko. Španělsko má velvyslanectví pro Marshallovy ostrovy v Manile na Filipínách.
Mikronésie Mikronésie		Federální státy Mikronésie byly kdysi součástí Španělské Východní Indie. Federální státy Mikronésie nemají velvyslanectví pro Španělsko. Španělsko má velvyslanectví pro Federální státy Mikronésie v Manile na Filipínách.
Nový Zéland Nový Zéland	28. března 1969	Nový Zéland má velvyslanectví v Madridu.^[75] Španělsko má velvyslanectví ve Wellingtonu.
Palau Palau		Palau bylo kdysi součástí Španělské Východní Indie. Palau nemá velvyslanectví pro Španělsko. Španělsko má velvyslanectví pro Palau v Manile na Filipínách.
Papua Nová Guinea Papua Nová Guinea		Papua Nová Guinea má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii. Španělsko má velvyslanectví pro Papuu Novou Guineu v Canbeře v Austrálii.
Samoa Samoa	5. listopadu 1980	Samoa má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii. Španělsko má velvyslanectví pro Samou ve Wellingtonu na Novém Zélandu.
Šalomounovy ostrovy Šalomounovy ostrovy
Tonga Tonga		Španělsko má velvyslanectví pro Tongu ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Tonga nemá velvyslanectví pro Španělsko.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Foreign relations of Spain na anglické Wikipedii.

↑ BRANDI, Karl. The Emperor Charles V : the growth and destiny of a man and of a world-empire. [s.l.]: London : Jonathan Cape 684 s. Dostupné online. ISBN 978-0-224-60065-1, ISBN 978-0-224-60916-6.
↑ WILLIAMS, Patrick. The Great Favourite: The Duke of Lerma and the Court and Government of Philip III of Spain, 1598-1621. [s.l.]: Manchester University Press 342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-5137-1. (anglicky) Google-Books-ID: u2tFj7rYj_wC.
↑ ALLEN, Paul. Philip III and the Pax Hispanica, 1598-1621: The Failure of Grand Strategy (Yale Historical Publications Series). [s.l.]: Yale University Press, 9. 2. 2000. 352 s. ISBN 978-0300076820. (anglicky)
↑ ^a ^b LYNCH, John. Bourbon Spain 1700–1808. [s.l.]: [s.n.], 1989. Dostupné online. S. 22–77, 110–113, 125, 131–133, 193–195, 247.
↑ BROMLEY, J. S. The New Cambridge Modern History, Vol. 6: The Rise of Great Britain and Russia, 1688-1715/25. [s.l.]: [s.n.], 1979. S. 343–380, 410–445.
↑ KAMEN, Henry. Empire: How Spain Became a World Power, 1492-1763. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. S. 442–454.
↑ ^a ^b CHÁVEZ, Thomas E. Spain and the Independence of the United States. [s.l.]: University New Mexico Press, 2002. S. 198–222.
↑ CHARTRAND, René. Gibraltar 1779–83: The great siege. [s.l.]: Osprey, 2006.
↑ MORRIS, Richard B. The Peacemakers: The Great Powers and American Independence. [s.l.]: [s.n.], 1965. Dostupné online.
↑ DALMAU, Pol. Catalans and Rifis during the Wilsonian Moment: The Quest for Self-Determination in the Post-Versailles World. Contemporary European History. Undefined/ed, s. 1–15. Dostupné online [cit. 2022-06-17]. ISSN 0960-7773. DOI 10.1017/S0960777321000680. (anglicky)
↑ EMBAJADA DE LA REPUBLICA DE GUINEA - ESPAGNOL. web.archive.org [online]. 2016-12-29 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-29.
↑ Páginas - Embajada de España en Guinea Ecuatorial. web.archive.org [online]. 2017-05-01 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-01.
↑ DELEGACIÓN SAHARAUI PARA ESPAÑA. web.archive.org [online]. 2018-11-28 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-28.
↑ Documento sin título. web.archive.org [online]. 2018-03-29 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-29.
↑ Embajada en España. eespa.cancilleria.gob.ar [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ Embajada de España en Argentina. web.archive.org [online]. 2012-08-04 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-04.
↑ Página inicial. madri.itamaraty.gov.br [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ Embajada Dominicana en España. www.embajadadominicana.es [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Embajada del Ecuador en España | Ecuador. web.archive.org [online]. 2014-11-06 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-06.
↑ ADMIN. Homepage [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky)
↑ EMBAJADA DE HONDURAS EN ESPAÑA. web.archive.org [online]. 2003-05-28 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2003-05-28.
↑ Embajada de Chile en España. web.archive.org [online]. 2013-10-31 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-31.
↑ Consulado General de Chile en Barcelona. web.archive.org [online]. 2013-12-19 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-19.
↑ CANADA, Global Affairs. Canada and Spain. GAC [online]. 2021-08-30 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ Embajada de Colombia en España. web.archive.org [online]. 2013-08-11 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-11.
↑ INICIO [online]. 2016-03-05 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Embajada de España en La Habana. web.archive.org [online]. 2013-03-20 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-20.
↑ Inicio. embamex.sre.gob.mx [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ consulmex.sre.gob.mx [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ Embajada de Panamá en España. espana.panamaemb.gob.pa [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ Consulado General del Paraguay en Barcelona - España - Sitio Oficial. web.archive.org [online]. 2017-02-06 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-06.
↑ Embajada de España en Asunción. archive.ph [online]. 2012-08-04 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-04.
↑ Embajada del Perú en España - E-España. www.gob.pe [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Espania. web.archive.org [online]. 2013-02-18 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-18.
↑ Home | Embassy of the United States Spain. web.archive.org [online]. 2014-10-15 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-15.
↑ Servicios al Ciudadano | Embajadas. web.archive.org [online]. 2018-09-03 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-03.
↑ Consulado General de la República Oriental del Uruguay – Barcelona – España [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Consulado Gral. del Uruguay en Islas Canarias. www.conurucanarias.es [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ Inicio. Consulado General del Uruguay en Santiago de Compostela [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Consulado de Venezuela en Bilbao. www.consulvenbilbao.org [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ ConsuladoVenezuelaCanarias. www.consuladodevenezuelaencanarias.com [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Consulado General de la República Bolivariana de Venezuela en Vigo. www.consulvenevigo.es [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
↑ Páginas - Embajada de España en Venezuela. web.archive.org [online]. 2021-01-20 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-20.
↑ Embajada de la República de Armenia ante el Reino de España. spain.mfa.am [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (arménsky)
↑ ^a ^b Embassy India Website - ESPAÑA. Embassy India Website [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky)
↑ embassies.gov.il [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Embajada del Japón en España. Ministry of Foreign Affairs of Japan [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Ministry of Foreign Affairs, Republic of Korea-Press Releases. web.archive.org [online]. 2017-02-06 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-06.
↑ 외교부 워킹홀리데이 인포센터|Notice|Korea and Spain signed Working Holiday Agreement. whic.mofa.go.kr [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Embajada de la República de Corea en el Reino de España. web.archive.org [online]. 2015-07-16 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-16.
↑ Embajada de Kazajstán en España. web.archive.org [online]. 2018-09-12 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-12.
↑ Páginas - Embajada de España en Kazajstan. web.archive.org [online]. 2021-04-29 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-29.
↑ Spain and Pakistan enjoy cordial relations | Pakistan Daily. web.archive.org [online]. 2012-03-08 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-08.
↑ Albanian Embassy in Spain. www.ambasadat.gov.al [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ España. www.exteriors.ad [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Ministry of Foreign Affairs. web.archive.org [online]. 2014-12-05 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-05.
↑ Dinamarca en Espana. web.archive.org [online]. 2014-12-04 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-04.
↑ Páginas - Embajada de España en Dinamarca. web.archive.org [online]. 2018-09-26 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-26.
↑ Ambassade de France en Espagne / Embajada de Francia en España. es.ambafrance.org [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Veleposlanstvo Republike Hrvatske u Kraljevini Španjolskoj. template.gov.hr [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Spain - Department of Foreign Affairs. www.dfa.ie [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Ambasciata d'Italia - Madrid. ambmadrid.esteri.it [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (italsky)
↑ Embajada de Hungría en Madrid. madrid.mfa.gov.hu [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Ambasada Republicii Moldova | Ministerul Afacerilor Externe și Integrării Europene al Republicii Moldova. www.spania.mfa.md [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Country Profile: Moldova. web.archive.org [online]. 2008-05-26 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-26.
↑ Representaciones de Alemania en España - Página principal. web.archive.org [online]. 2016-04-16 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-16.
↑ Embajada de Portugal en España. Embajada de Portugal en España [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky)
↑ EMBAJADA DE RUMANIA en el Reino de España. madrid.mae.ro [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Inicio - Embajada de la Federación de Rusia en el Reino de España. spain.mid.ru [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ República Helénica - Grecia en España. www.mfa.gr [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2009-06-17 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-17.
↑ British Embassy Madrid - GOV.UK. www.gov.uk [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-11-19 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-19.
↑ KITSOFT. Embajada de Ucrania en el Reino de España - Homepage. spain.mfa.gov.ua [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky)
↑ TRADE, New Zealand Ministry of Foreign Affairs and. New Zealand Embassy to Spain. New Zealand Ministry of Foreign Affairs and Trade [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Dějiny Španělska
- Poloostrovní válka (1807–1814), Napoleon versus Velká Británie
- Hispanoamerické války za nezávislost
- Španělsko v 19. a na počátku 20. století
- Španělsko během první světové války
Francouzsko-španělské vztahy
- Dějiny zahraničních vztahů Francie
Italsko-španělské vztahy
Portugalsko-španělské vztahy
Rusko-španělské vztahy
Španělsko-turecké vztahy
Španělsko-britské vztahy
- Dějiny zahraničních vztahů Spojeného království
Španělsko-americké vztahy
Seznam diplomatických misí v Madridu
Seznam diplomatických misí ve Španělsku
- Seznam diplomatických misí Španělska
Španělský institut pro zahraniční obchod