Čchen Si-tchung

Čchen Si-tchung
Narození10. června 1930
Anyue County
Úmrtí2. června 2013 (ve věku 82 let)
Peking
Příčina úmrtíkolorektální karcinom
Alma materPekingská univerzita
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcestarosta Pekingu (1983–1993)
tajemník pekingského městského výboru KS Číny (1992–1995)
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Čchen Si-tchung je čínské jméno, v němž Čchen je příjmení.

Čchen Si-tchung (čínsky pchin-jinem Chén​ Xī​tóng, znaky zjednodušené 陈希同, tradiční 陳希同; 10. června 1930 – 2. června 2013) byl čínský komunistický politik, dlouholetý funkcionář Komunistické strany Číny na místní úrovni v Pekingu koncem 70. let vystoupal k významnějším postům, když roku 1979 převzal funkci pekingského místostarosty. Poté byl starostou Pekingu (1983–1993), státním poradcem státní rady (1988–1993), tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny (1992–1995) a členem politbyra ÚV KS Číny (1992–1995). Roku 1995 přišel o všechny funkce a úřady v důsledku obvinění z korupce, roku 1997 byl vyloučen z komunistické strany a následujícího roku odsouzen k dlouholetému trestu vězení.

Život

Čchen Si-tchung se narodil 10. června 1930 v okrese An-jüe na východě provincie S’-čchuan.[1] Od roku 1948 studoval čínský jazyk na Pekingské univerzitě, roku 1949 vstoupil do Komunistické strany Číny. Po studiích nastoupil k pekingské policii, od roku 1952 pracoval v aparátu pekingského městského výboru KS Číny, od roku 1963 působil jako funkcionář komunistické strany v pekingském okresu Čchang-pching. Za kulturní revoluce byl namísto úřednické práce poslán „na převýchovu“ do výroby. Roku 1971 se vrátil do stranického aparátu okresu Čchang-pching, od roku 1973 jako tajemník okresního výboru strany.[1]

Od roku 1979 vykonával funkci místostarosty Pekingu, od roku 1981 byl současně jedním z tajemníků (resp. od roku 1985 zástupců tajemníka) pekingského městského výboru KS Číny.[1] Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen na sjezdech roku 1987 a 1992). V březnu 1983 byl zvolen starostou Pekingu (do března 1993), současně byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, znovuzvolen 1988 a 1993).[1] V dubnu 1988 byl jmenován státním poradcem Státní rady (vlády, do března 1993).[1] Během událostí roku 1989 zaujal tvrdý postoj vůči demonstrantům a společně s pekingským tajemníkem Li Si-mingem žádal o rozehnání demonstrantů armádou.[2] V říjnu 1992 byl namísto Li Si-minga zvolen tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny a vzápětí se na XIV. sjezdu KS Číny stal i členem politbyra.[1]

Politicky patřil k věrným stoupencům Teng Siao-pchinga[3][4] a jako takový rozhodně podporoval protržní ekonomické reformy (na rozdíl od Li Si-minga), výrazně zejména začátkem 90. let, současně zastával konzervativní postoje v otázce politických reforem.[5] Jako představitel takzvané „pekingské kliky“ si udržoval samostatné postavení ve vztahu k Ťiang Ce-minovi (od roku 1989 generálnímu tajemníku ÚV KS Číny).[3]

V rámci protikorupční kampaně zorganizované Ťiang Ce-minem, došlo i na šetření poměrů v Pekingu, po několika letech marného snažení se v zorném poli vyšetřovatelů ocitl i pekingský místostarosta Wang Pao-sen, který proto roku 1994 spáchal sebevraždu.[3][4] Pro hloubku a prorostlost „Čchenova systému“ (čínsky také „Čchen si-tchung“, slovní hříčka s jeho jménem) do pekingské politiky americký profesor Bruce Gilley našel analogii až v New Yorku na přelomu 19. a 20. století (tehdejší systém Tammany Hall).[3] Pod tíhou následných prověrek Čchen Si-tchung v dubnu 1995 rezignoval na funkce ve vedení Pekingu[1][4] a v září 1995 byl odvolán z ústředního výboru a politbyra[1][4] a následně zbaven poslaneckého mandátu. Roku 1997 byl vyloučen ze strany, roku 1998 odsouzen k 16 letům vězení.[2][4]

Odvolání a odsouzení Čchen Si-tchunga bylo dlouho nemožné pro jeho řazení mezi věrné stoupence Teng Siao-pchinga, proto bylo dokladem samostatnosti Ťiang Ce-mina, který již nepotřeboval Tengův souhlas ani na tak závažnou akci.[3] Čchen Si-tchungův pád byl pro Ťianga výhodný, kvůli odstranění relativně nezávislého politika z politbyra; do určité míry tím také Ťiang získal sympatie těch obyvatel Pekingu, kteří si Čchen Si-tchunga pamatovali jako zastánce a obhájce zásahu armády roku 1989.[3]

Roku 2004 byl Čchen Si-tchung podmínečně propuštěn ze zdravotních důvodů; několik let bojoval s rakovinou, než 2. června 2013 v Pekingu zemřel.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 52–53. (anglicky) 
  2. ↑ a b SULLIVAN, Lawrence R. Historical dictionary of the Chinese Communist Party. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7225-7. S. 55. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f GILLEY, Bruce. Tiger on the Brink: Jiang Zemin and China's New Elite. Berkeley: University of California Press, 1998, 1998. Dostupné online. ISBN 0520921119. S. 241–246. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e FEWSMITH, Joseph. China since Tiananmen: From Deng Xiaoping to Hu Jintao. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0521866936. S. 172. (anglicky) [Dále jen Fewsmith]. 
  5. ↑ Fewsmith, s. 51, 74 a 77.

Externí odkazy

14. politbyro ÚV KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
členové politbyra
stálý výbor
Ting Kuan-ken • Tchien Ťi-jün • Li Lan-čching • Li Tchie-jing • Jang Paj-ping • Wu Pang-kuo • Cou Ťia-chua • Čchen Si-tchung (odvolán v září 1995) • Ťiang Čchun-jün • Čchien Čchi-čchen • Wej Ťien-sing • Sie Fej • Tchan Šao-wen (zemřel v únoru 1993)
od září 1994 i
kandidáti politbyra
13. politbyro ← • → 15. politbyro
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky
vláda: Chua a Čao (1978–1983)
Čao C’-jang II (1983–1988)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Představitelé Pekingu po roce 1949
tajemníci městského výboru KS Číny
Pcheng Čen (1948–1966) • Li Süe-feng (1966–1967) • Sie Fu-č’ (1971–1972) • Wu Te (1972–1978) • Lin Chu-ťia (1978–1981) • Tuan Ťün-i (1981–1984) • Li Si-ming (1984–1992) • Čchen Si-tchung (1992–1995) • Wej Ťien-sing (1995–1997) • Ťia Čching-lin (1997–2002) • Liou Čchi (2002–2012) • Kuo Ťin-lung (2012–2017) • Cchaj Čchi (2017–2022) • Jin Li (od 2022)
předsedové městského lidového shromáždění
Ťia Tching-san (1979–1983) • Čao Pcheng-fej (1983–1993) • Čang Ťien-min (1993–2001) • Jü Ťün-po (2001–2007) • Tu Te-jin (2007–2017) • Li Wej (od 2017)
starostové
Jie Ťien-jing (1948–1949) • Nie Žung-čen (1949–1951) • Pcheng Čen (1951–1966) • Wu Te (1966–1967) • Sie Fu-č’ (1967–1972) • Wu Te (1972–1978) • Lin Chu-ťia (1978–1981) • Ťiao Žuo-jü (1981–1983) • Čchen Si-tchung (1983–1993) • Li Čchi-jen (1993–1996) • Ťia Čching-lin (1996–1999) • Liou Čchi (1999–2003) • Meng Süe-nung (2003) • Wang Čchi-šan (2003–2007) • Kuo Ťin-lung (2007–2012) • Wang An-šun (2012–2016) • Cchaj Čchi (2016–2017) • Čchen Ťi-ning (2017–2022) • Jin Jung (od 2022)
předsedové městského výboru ČLPPS
Liou Žen (1955–1967) • Ting Kuo-jü (1977–1979) • Čao Pcheng-fej (1979–1983) • Liou Tao-šeng (1983–1985) • Fan Ťin (1985–1986) • Paj Ťie-fu (1986–1993) • Wang Ta-ming (1993–1998) • Čchen Kuang-wen (1998–2003) • Čcheng Š’-e (2003–2006) • Jang An-ťiang (2006–2011) • Wang An-šun (2011–2013) • Ťi Lin (2013–2022) • Wej Siao-tung (od 2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech