Alois Zucker

prof. JUDr. Alois Zucker
Alois Zucker (1886)
Alois Zucker (1886)
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1891
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1884 – 1885
PředchůdceEmil Ott
NástupceAntonín Randa
Ve funkci:
1896 – 1897
PředchůdceLeopold Heyrovský
NástupceJaromír Čelakovský
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeský klub
(staročeši)
Narození4. července 1842
Čkyně
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. října 1906 (ve věku 64 let)
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materKarlo-Ferdinand. univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Zucker (4. července 1842 Čkyně[1] – 1. října 1906 Praha[2]) byl rakouský právník, vysokoškolský profesor a politik z Čech, ve 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Pocházel z židovské rodiny ze Čkyně. Hlásil se k české národnosti.[3]

Roku 1867 vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se roku 1870 habilitoval. Předtím působil jako advokát a rychle si získal renomé jako právní zástupce v trestních věcech. V roce 1874 byl jmenován mimořádným a roku 1881 řádným profesorem trestního práva na této škole. V roce 1885 a 1897 byl děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, v roce 1883, 1884, 1886 a 1898 proděkanem. Patřil mezi odborníky na kriminologii. Publikoval ve světovém odborném tisku. Napsal řadu odborných studií. Odmítal trest smrti.[4][5] Byl také členem Královské české společnosti nauk a České akademie.[3]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii městskou v Čechách, obvod Litomyšl, Polička atd.[6] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Dr. Alois Zucker, c. k. univerzitní profesor, bytem Praha.[7]

Na Říšské radě se přidal k Českému klubu, který od konce 70. let sdružoval staročechy, mladočechy, českou konzervativní šlechtu a moravské národní poslance.[8] Sám patřil mezi staročechy. Neúspěšně navrhl nový trestní zákoník.[5]

Zemřel náhle v říjnu 1906 na Zlíchově u Prahy, kam si vyjel na výlet lodí. Když se blížil ke konci své procházky, stihla ho u přístaviště parníků nevolnost. Pověřil ještě kolemjdoucího, ať vyřídí manželce, aby pro něj poslala rodinného lékaře. Brzy ovšem zemřel. V posledních letech trpěl plicní nemocí, která ale byla lékaři stabilizována. Příčinou úmrtí byl astmatický záchvat.[4][5]

Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19. 
  2. ↑ Národní archiv, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, matrika zemřelých v Praze 1906, inv. č. 2802, s. 136
  3. ↑ a b Společnost pro obnovu židovské synagogy ve Čkyni [online]. synagoga-ckyne.cz [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Dvorní rada a universitní profesor.... Národní listy. Říjen 1906, roč. 46, čís. 271, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Prof. dr. Alois Zucker. Národní politika. Říjen 1906, roč. 24, čís. 271, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0010&page=486&size=45
  8. ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.

Externí odkazy

  • Autor Alois Zucker ve Wikizdrojích
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Zucker
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech