Mil Mi-28

Mi-28
Mi-28N
Mi-28N
Určeníbitevní vrtulník
PůvodSovětský svaz
VýrobceRuské vrtulníky
Rostvertol
ŠéfkonstruktérMarat Nikolajevič Tiščenko
První let10. listopadu 1982[1]
Zařazeno15. října 2009 (Mi-28N)[2]
Charakterve službě[3]
UživatelRuské letectvo
Irácké letectvo
Alžírské letectvo
Ugandské letectvo
Výroba1982–dosud
Vyrobeno kusů126
Cena za kus15–16 mil. USD (2002)[zdroj⁠?]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mil Mi-28 (kód NATO "Havoc") je ruský bitevní vrtulník určený k boji proti tankům a obrněným vozidlům. Vznikl během 80. let 20. století z typu Mi-24. Jeho vývoj zahájený v roce 1972 inicioval vývoj AH-64 Apache, jehož má být Mi-28 protiváhou. Mi-28 je úzce specializován pro boj s obrněnými vozidly a tanky a není určen pro převoz osob nebo nákladu jako Mi-24, přesto však disponuje malým prostorem pro transport 3 pasažérů, který měl umožnit záchranu posádek sestřelených vrtulníků. Při konstrukci se počítalo s možností snadného leteckého transportu a sestavení v místě nasazení. Maximální rychlost vpřed činí asi 300 km/hod, rychlost do boku a vzad asi 100 km/hod. Rychlost otáčení kolem vertikální osy ve visu (nehybné zavěšení ve vzduchu) se pohybuje kolem 45°/sec.

Vývoj

První prototyp stroje (ev. č. 022) vzlétl 10. listopadu 1982. Vývoj vrtulníku dále pokračoval a sériově se začal vyrábět od prosince 1987 v závodě Rosvertol v Rostově na Donu. Postupně docházelo k modernizacím, které využívaly technického a technologického pokroku. V lednu 1988 byl zalétnut prototyp verze Mi-28A (ev. č. 032) s výkonnějšími motory a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem, který nahradil dosavadní třílistý. V roce 1991 byl dokončen druhý exemplář Mi-28A (ev. č. 042), avšak v roce 1993 byl program zrušen ve prospěch konkurenčního typu Kamov Ka-50.

Dne 14. listopadu 1996 byl zalétán prototyp verze Mi-28N (ev. č. 014), který je určen k boji i v noci. Vrtulník je vyzbrojen automatickým leteckým kanónem Šipunov 2A42 ráže 30 mm, řízenými i neřízenými raketami různých variant. Mi-28 má plně pancéřovanou kabinu včetně skel, která by odolá zásahům projektilů ráže 7,62 a 12,7 mm a střepinám munice do ráže 20 mm.[4] V březnu 2004 byl dokončen druhý prototyp (ev. č. 024) s novou hlavou a listy nosného rototu a upraveným palivovým systémem. Ruská armáda obdržela první prototypy Mi-28 k testům v roce 2004. První ze tří objednaných předsériových strojů byl zalétán 25. ledna 2005 (výr. č. 01-01, ev. č. 32).

Dne 23. ledna 2008 bylo oznámeno, že firma Rostvertol zahájila v Rostově na Donu velkosériovou výrobu vrtulníku Mi-28N Night Hunter.[5]

V únoru roku 2011 bylo ve výzbroji ruských vzdušných sil 24 kusů Mi-28.[6]

Uživatelé

Havárie vrtulníku Mil Mi-28 2. srpna 2015 ve výcvikovém prostoru Dubroviči v Rjazaňské oblasti.
AlžírskoAlžírsko Alžírsko
IrákIrák Irák
  • Irácké armádní letectvo[7]
RuskoRusko Rusko
UgandaUganda Uganda

Specifikace (Mi-28N)

Schéma Mil-28
Schéma Mil-28

Zdroj:RIA Novosti,[10] Russian Helicopters, JSC[11], Jane's All The World's Aircraft 2000–2001[12]

Technické údaje

  • Osádka: 2
  • Délka: 17,01 m
  • Rozpětí: 4,88 m
  • Výška: 3,82 m
  • Průměr rotoru: 17,2 m
  • Plocha rotoru: 232,35 m²
  • Prázdná hmotnost: 8 590 kg
  • Hmotnost (naložen): 10 700 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 11 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor Klimov TV3-117VMA-SB3, každý o výkonu 1 636 kW (2 194 hp)

Výkony

  • Maximální rychlost: 320 km/h
  • Cestovní rychlost: 270 km/h
  • Dolet: 435 km
  • Bojový dolet: 200 km
  • Přeletový dolet: 1 100 km
  • Vytrvalost: 2 hodiny
  • Dostup: 5 700 m
  • Počáteční stoupavost: 13,6 m/s
  • Plošné zatížení rotoru: 49,5 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,31 kW/kg

Výzbroj

  • Kanony: 1 × kanon Šipunov 2A42 ráže 30 mm (250 střel)
  • Závěsy: Dva pylony pod každým křídlem k upevnění pum, raket a závěsů na granáty. Hlavní konfigurace výzbroje zahrnují:
    • 16 protitankových střel Ataka-V a 40 raket S-8 nebo
    • 16 protitankových střel Ataka-V a 10 raket S-13 nebo
    • 16 protitankových střel Ataka-V a dvě pouzdra na kanon UPK-23-250 obsahující kanon ráže 23 mm GŠ-23L s 250 střelami
    • Ostatní výzbroj: Protitankové střely 9K121 Vichr a 9M123 Chrizantema, rakety vzduch-vzduch "Iz 305" LMUR AGM/ATGM, 8 Igla-V a Vympel R-73, 2 minové výmetnice KMGU-2

Odkazy

Reference

  1. ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky - Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. ISBN 80-85847-13-2. 
  2. ↑ Журнал Взлёт: ВВС России передано еще шесть Ми-28Н [online]. Take-off.ru, 8 October 2011 [cit. 2019-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-02-2012. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. ↑ Министарство одбране РФ увело у оперативну употребу "Ноћне ловце" Ми-28Н [online]. 2013-12-31 [cit. 2019-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-10. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ MI-28 Havoc-Russian military analysis [online]. Warfare.be [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ Bojové vrtulníky Mi-28N pro ruskou armádu [online]. ATM on-line, 2008-01-29 [cit. 2008-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-01. 
  6. ↑ MI-28 Havoc, Russian Arms, Military Technology, Defense Analysis of Russian Military Forces [online]. Warfare.ru, 18 April 2006 [cit. 2011-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-02-2013. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. ↑ a b c World Air Forces 2019 [online]. Flightglobal Insight, 2019 [cit. 2019-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 January 2019. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. ↑ HERK, Hans van. Uganda acquires Mi-28Ns. www.scramble.nl [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Uganda zřejmě získala ruské vrtulníky Mi-28NE. ATM. 2022-07-29, roč. 54, čís. 8/2022, s. 60. ISSN 1802-4823. 
  10. ↑ Ми-28Н "Ночной охотник". РИА Новости. 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2014. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. ↑ Mi-28NE "Night Hunter" [online]. Russian Helicopters [cit. 2014-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2014. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. ↑ Jane's all the World's Aircraft 2000–01. Redakce Jackson Paul. 91st. vyd. Coulsdon, Surrey, United Kingdom: Jane's Information Group, 2000. ISBN 978-0710620118. S. 428-429. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Literatura

  • Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. 
  • ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2. 
  • Opyжиe Pоссии 2006-2007 / Russia´s Arms 2006-2007. [s.l.]: OOO „Boeнный Пapaд“ / Military Parade Ltd., 2006. (rusky, anglicky) 
  • ŠPAČEK, Jaroslav. Noční lovec Mil Mi-28N. Letectví a kosmonautika. Únor 2011, roč. 90., čís. 2, s. 74–79. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mil Mi-28 na Wikimedia Commons
  • Článek o Mil Mi-28
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Vrtulníky konstrukční kanceláře Mil
Vojenské vrtulníky,
vrtulníky dvojího určení
Mi-1 • Mi-2 • Mi-3 • Mi-4 • Mi-6 • Mi-8 • Mi-9 • Mi-10 • Mi-14 • Mi-17 • Mi-18 • Mi-19 • Mi-20 • Mi-22 • Mi-24 • Mi-25 • Mi-26 • Mi-27 • Mi-28 • Mi-32 • Mi-35 • Mi-36 • Mi-38 • Mi-40 • Mi-42 • Mi-44 • Mi-46 • Mi-52 • Mi-54 • Mi-58 • Mi-60 • Mi-171 • Mi-172 •Mi-234 • Mi-382 • Mi-383
Civilní vrtulníky
Projekty
Mil V-5 • Mil V-7 • Mil V-12 • Mil V-16
Konvertoplány
Šéfkonstruktéři OKB Mil
Michail Leonťjevič Mil • Marat Nikolajevič Tiščenko • Alexej Gavrilovič Samusenko
Korporace Ruské vrtulníky