Práva transgenderových lidí

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Právní postavení transrodových lidí se ve světě značně liší. Některé země přijaly zákony na ochranu práv transrodových osob, jiné však jejich pohlavní identitu nebo projevy kriminalizují. V mnoha případech čelí transrodové osoby diskriminaci v zaměstnání, bydlení, zdravotní péči a dalších oblastech života.

Transrodová osoba je osoba, jejíž rodová identita neodpovídá pohlaví, které jí bylo přiděleno při narození, nebo s ním není kulturně spojena, a také s rodovou rolí, která je s tímto pohlavím spojena. Mohou mít nebo mohou mít v úmyslu stanovit si nový rodový status, který odpovídá jejich rodové identitě. Transsexuálové jsou obecně považováni za podmnožinu transrodových identit,^[1][2][3].

V celosvětovém měřítku většina právních systémů uznává dvě tradiční rodové identity a sociální role, muže a ženu, ale má tendenci vylučovat jakékoli jiné rodové identity a projevy. Existují však země, které zákonem uznávají třetí rod. Tento třetí rod je často spojován s nebinaritou. V současné době dochází k většímu pochopení šíře variací mimo typické kategorie "muž" a "žena" a do literatury se dostává mnoho sebeoznačení, včetně pangender, genderqueer, polygender a agender. Z lékařského a společenského hlediska se termín "transrodovost" nahrazuje termínem rodová inkongruence^[4] nebo rodová dysforie^[5] a kategorii transsexuálních lidí nahrazují termíny jako transrodoví lidé, trans muži a trans ženy a nebinární lidé.

Většina otázek týkajících se práv trans* osob je obecně považována za součást rodinného práva, zejména otázky manželství a otázka, zda trans* osoba může využívat výhod partnera.

Míra právního uznání trans* osob se ve světě značně liší. Mnoho zemí nyní právně uznává změnu pohlaví tím, že povoluje změnu zákonného pohlaví v rodném listě jednotlivce.^[6] Někteří transrodoví lidé podstoupí trvalou operaci ke změně svého těla, operaci úpravy pohlaví, částečnou změnu svého těla hormonálními prostředky substituční hormonální terapií. Právní status takové zdravotní péče se liší. V mnoha zemích jsou některé z těchto úprav vyžadovány pro právní uznání. V několika z nich jsou právní aspekty přímo spojeny se zdravotní péčí, tj. stejné orgány nebo lékaři rozhodují o tom, zda osoba může ve své léčbě pokračovat, a následné procesy automaticky zahrnují obě záležitosti. V jiných jsou tyto lékařské postupy nezákonné.

V některých právních řádech mohou transrodoví lidé (kteří jsou považováni za netranssexuály) využívat právního uznání, které je přiznáno transsexuálům. V některých zemích je (alespoň formálně) nutná výslovná lékařská diagnóza "transsexualismu". V jiných zemích může k některým nebo všem dostupným právním uznáním stačit diagnóza "rodová dysforie".

Legislativní úsilí o uznání rodové identity

Národní úroveň

Stát	Datum	Název právní úpravy	Horní sněmovna		Dolní sněmovna		Hlava státu	Výsledek
			Ano	Ne	Ano	Ne
Japonsko	2003-07 Červenec 2003	Zákon o zvláštních případech při zacházení s pohlavím u osob s poruchou pohlavní identity[7]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Spojené království	2004-07 Červenec 2004	Zákon o uznaní pohlavní identity[8]	155[9]	57	357[10]	48	Podepsáno	Ano
Španělsko	2007-03 Březen 2007	Zákon o rodové identitě[11]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Uruguay	2009-11 Listopad 2009	Zákon o rodové identitě[12]	20	0	51	2	Podepsáno	Ano
Argentina	2012-05 Květen 2012	Zákon o rodové identitě[13]	55	0	167	17	Podepsáno	Ano
Dánsko	2014-09 Září 2014	Zákon o uznání rodové identity[14]	—		Schváleno		Podepsáno	Ano
Malta	2015-04 Duben 2015	Zákon o rodové identitě, rodovém vyjádření a pohlavních charakteristikách[15]	—		Schváleno		Podepsáno	Ano
Kolumbie	2015-06 Červen 2015	Zákon o uznání rodové identity (Dekrét 1227)[16][17][18]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Irsko	2015-07 Červenec 2015	Zákon o uznání rodové identity[19]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Polsko	Září 2015	Zákon o rodové identitě[20]	Schváleno		252	158	Vetoed	Ne
Vietnam	2015-11 Listopad 2015	Zákon o právech transrodových osob[21][22]	—		Schváleno		Podepsáno	Ano
Equádor	2016-02 Únor 2016	Zákon o občanském registru (uznání rodové identity v právních dokumentech)[23][24]	—		82	1	Podepsáno	Ano
Bolívie	Květen 2016	Zákon o rodové identitě[25][26][27]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Norsko	2016-06 Červen 2016	Zákon o rodové identitě[28][29][30][31]	—		79	13	Podepsáno	Ano
Francie	2016-11 Listopad 2016	Zákon o rodové identitě (zakazuje sterilizace)[32][33][34]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Indie	Leden 2014	Zákon o (ochraně práv) transrodových osobách, 2016[35][36][37]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Kanada	Červen 2017	Zákon o doplnění Kanadského zákona o lidských právech a Trestního zákonníku[38]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Belgium	2017-6 Červenec 2017	Zákon o rodové identitě (zakazuje sterilizace)[39][40]	—		Schváleno		Podepsáno	Ano
Řecko	Prosinec 2017	Zákon o rodové identitě (zakazuje sterilizace)[41][42]	—		171	114	Podepsáno	Ano
Pákistán	Květen 2018	Zákon o (ochraně práv) transrodových osobách[43][44][45]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno[46]	Ano
Portugalsko	Červenec 2018	Zákon o rodové identitě (rozšíření o právo na sebeurčení)[47][48][49][50][51]	—		109	106	Podepsáno	Ano
Lucembursko	September 2018	Zákon o rodové identitě (zakazuje sterilizaci)[52][53]	—		57	3	Podepsáno	Ano
Uruguay	Říjen 2018	Integrální zákon o rodové identitě (rozšíření: sebeurčení)[54][55]	Schváleno		Schváleno		Podepsáno	Ano
Chile	Listopad 2018	Zákon o rodové identitě[56][57][58]	26	14	95	46	Podepsáno	Ano
Island	Prosinec 2019	Zákon o rodové autonomii[59][60][61]	—		45	0	Podepsáno	Ano
Španělsko	Únor 2023	Zákon o rodové identitě (rozšíření: sebeurčení)[62]	—		Schváleno		Podepsáno	Ano
Skotsko	2022-12 Prosinec 2022	Zákon o reformě uznání rodové identity (Skotsko)[63][64]	—		86	39	V procesu schvalování
Thajsko	Neznámé	Zákon o rodové identitě	—		V procesu schvalování
Brazílie	Neznámé	Zákon o rodové identitě[65]	—		V procesu schvalování
Kostarika	Neznámé	Zákon o uznání rodové identity a rovností před zákonem[66][67][68][69]	—		V procesu schvalování
El Salvador	Neznámé	Zákon o rodové identitě[70]	—		V procesu schvalování
Peru	Neznámé	Zákon o rodové identitě[71]	—		V procesu schvalování
Švédsko	Neznámé	Zákon o rodové identitě[72]	—		V procesu schvalování

Legislativní snahy o zrušení uznání genderové identity

Národní úroveň

Stát	Datum	Název právní úpravy	Horní sněmovna		Dolní sněmovna		Hlava státu	Výsledek
			Ano	Ne	Ano	Ne
Maďarsko	2020-05 Květen 2020	O změnách některých správních zákonů a o bezúplatném převodu majetku (T/9934), Článek 33[73][74][75]	—		134	56	Podepsáno	Ano
Slovensko	2023-05 Květen 2023	Zákon o rodném čísle (Úprava zákona 301/1995)[76]	—		—		—	—

Státní úroveň (USA)

Stát	Datum	Název právní úpravy	Horní sněmovna		Dolní sněmovna		Hlava státu	Výsledek
			Ano	Ne	Ano	Ne
Idaho	2020-07 Červenec 2020	Sněmovní zákon 509, Zákon týkající se vitálních statistik	27	6	53	16	Podepsáno	Ano  Zrušeno soudním rozhodnutím v srpnu 2020[77][78][79]

Afrika

Jihoafrická republika

Jihoafrická ústava zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, genderu a sexuální orientace (mimo jiné). Ústavní soud uvedl, že "sexuální orientace" zahrnuje i transrodovost.^[80]

V roce 2003 přijal parlament Zákon o změně popisu pohlaví a statusu pohlaví, který umožňuje transrodové osobě, která podstoupila lékařskou nebo chirurgickou změnu pohlaví, požádat ministerstvo vnitra o změnu popisu pohlaví v rodném listě. Po změně rodného listu jim může být vydán nový rodný list a doklad totožnosti a jsou "pro všechny účely" považovány za osoby nového pohlaví^[81].

Egypt

Transrodoví lidé čelí v Egyptě, konzervativním muslimském státě, značnému společenskému stigmatu vůči LGBT+ komunitě. Podle organizace Human Rights Watch však zákrok změny pohlaví není v Egyptě nezákonný, nicméně komplikace a stigmatizace způsobují, že trans* osoby jsou vystaveni psychickým a fyzickým útokům a mučení. Statistiky trestných činů spáchaných na trans* komunitě údajně nejsou k dispozici, protože v minulosti nebyly hlášeny^[82][83].

Botswana

V září 2017 rozhodl Nejvyšší soud Botswany, že odmítnutí registrátora národní registrace změnit trans muži pohlavní označení bylo "nepřiměřené a porušilo jeho ústavní práva na důstojnost, soukromí, svobodu projevu, rovnou ochranu zákona, svobodu před diskriminací a svobodu před nelidským a ponižujícím zacházením". LGBT+ aktivisté rozsudek oslavovali a označili ho za velké vítězství.^[84][85] Botswanská vláda nejprve oznámila, že se proti rozsudku odvolá, ale v prosinci se rozhodla, že se neodvolá, a dodala dotyčnému trans muži nový doklad totožnosti, který odráží jeho pohlavní identitu.[90] Podobný případ, kdy trans žena usilovala o změnu svého genderového označení na ženu, byl projednáván v prosinci 2017. Vrchní soud rozhodl, že vláda musí uznat její rodovou a pohlavní identitu.^[86] Své vítězství věnovala "každé trans* osobě v Botswaně"."

Asie

Čína

"V roce 2009 čínská vláda znemožnila nezletilým změnu jejich oficiálně uvedeného pohlaví s tím, že k podání žádosti o revizi občanského průkazu a registraci k pobytu je nutná operace změny pohlaví, která je dostupná pouze osobám starším dvaceti let ^[87]. Počátkem roku 2014 začala provincie Šan-si umožňovat nezletilým podat žádost o změnu s doplňujícími údaji z občanského průkazu jejich opatrovníka. Tento posun v politice umožňuje, aby byla manželství po operaci uznána jako heterosexuální, a tudíž legální. ^[88] Transrodová mládež v Číně čelí mnoha výzvám. Podle jedné studie čínští rodiče uvádějí, že 0,5 % (1:200) jejich chlapců ve věku 6-12 let a 0,6 % (1:167) dívek často nebo vždy "uvádí přání být druhého pohlaví". 0,8 % (1:125) vysokoškolských studentů ve věku 18 až 24 let, kterým bylo při narození určeno mužského pohlaví (jejich pohlaví/rod uvedený v občanském průkazu je mužský), uvádí, že "pohlaví/rod, které cítím ve svém srdci", je ženské, zatímco dalších 0,4 % uvádí, že jejich vnímané pohlaví je "jiné". Mezi osobami kterým bylo při narození určeno ženské pohlaví 2,9 % (1:34) uvedlo, že své pohlaví vnímají jako mužské, zatímco dalších 1,3 % uvedlo "jiné". ^[89]

Podle průzkumu provedeného Pekingskou univerzitou čelí čínské trans studentky silné diskriminaci v mnoha oblastech vzdělávání.^[90] Segregace podle pohlaví se na čínských školách a univerzitách vyskytuje všude: při přijímání studentů (u některých speciálních škol, univerzit a oborů), v normách pro vzhled (včetně účesů a uniforem), v soukromých prostorách (včetně koupelen, toalet a kolejí), při fyzických zkouškách, vojenských školeních, odvodech, hodinách tělesné výchovy, zkouškách tělesné výchovy a testech tělesné zdatnosti. Čínští studenti jsou povinni účastnit se všech aktivit podle svého zákonného označení pohlaví, jinak budou potrestáni. V Číně je také obtížné změnit údaje o pohlaví u dosaženého vzdělání a akademických titulů, a to i po operaci změny pohlaví, což vede k diskriminaci zejména dobře vzdělaných transsexuálních žen^[91][92] ."

Hongkong

Hongkongský odvolací soud rozhodl, že trans žena má právo vzít si svého přítele. Rozsudek byl vynesen 13. května 2013. ^[93][94] Dne 16. září 2013 prohlásila trans žena Eliana Rubashkyn, že byla diskriminována a sexuálně zneužívána celníky, včetně toho, že byla podrobena invazivní osobní prohlídce a bylo jí odepřeno použití ženské toalety, ačkoli hongkongští úředníci tato obvinění popřeli.^[95][96] Po propuštění požádala o status uprchlíka a Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) jí jej udělil, čímž se stala fakticky osobou bez státní příslušnosti čekající na přijetí do třetí země^[97][98]. V únoru 2023 rozhodl Konečný odvolací soud, že vládní požadavek na úplnou změnu pohlaví za účelem aktualizace pohlavní identity v průkazech totožnosti je protiústavní a nepřijatelně zatěžující^[99][100]. Ani do května 2023 však nebylo rozhodnutí uvedeno v praxi^[101] .

Indie

V dubnu 2014 indický Nejvyšší soud prohlásil transrodov0 osoby za "třetí pohlaví" v indickém právu.^{[102][103][104]} Trans komunita v Indii (tvořená hidžry a dalšími) má v Indii a v hinduistické mytologii dlouhou historii.^{[105][106][pozn. 1]}

Zákon o transrodových osobách (ochrana práv), 2019, byl schválen parlamentem v listopadu 2019 a vstoupil v platnost 11. ledna 2020. Chrání transrodové osoby před diskriminací ve vzdělávání, zaměstnání a zdravotní péči. Uznává pohlavní identitu jednotlivce a v zákoně jsou ustanovení o vydání osvědčení s novou pohlavní identitou. Mezi některými členy trans komunity se objevily výhrady, a to jak ohledně obtížnosti získání certifikátu, tak kvůli nedostatečné informovanosti a necitlivosti místních veřejných činitelů k této problematice. ^[108] Proti zákonu se objevily protesty LGBTQ+ komunity s tvrzením, že zákon trans komunitě ubližuje, místo aby jí pomáhal. Protestující si všimli ustanovení o certifikaci, ale kritizovali skutečnost, že by to vyžadovalo registraci u vlády, aby mohli být tito lidé uznáni za transrodové. Kritizovali také inherentní nerovnost v obrovských rozdílech v trestech za stejný trestný čin, např. sexuální zneužití, spáchaný na transrodové nebo cisrodové osobě^[109].

Írán

Od poloviny 80. let 20. století byly transrodové osoby oficiálně uznány vládou a mohly podstoupit operaci změny pohlaví. Oficiálně vydal vůdce íránské islámské revoluce ajatolláh Ruholláh Chomejní fatvu, v níž prohlásil operaci změny pohlaví za přípustnou pro "diagnostikované transbinární osoby"^{[110][111][112]} Vláda poskytuje až polovinu nákladů těm, kteří potřebují finanční pomoc, a změna pohlaví je uznána v rodném listě.^[113] Navzdory tomu se íránští transsexuálové setkávají ve společnosti s diskriminací.^[114] Íránská společnost na podporu osob s poruchou pohlavní identity (نجمن), kterou v roce 2007 založila Maryam Khatoon Molkara, se zaměřuje na podporu osob s poruchou pohlavní identity. حمایت از بیماران مبتلا به اختلالات هویت جنسیایران) je hlavní íránskou organizací pro práva trans lidí .^[115]

Kromě toho íránská vláda reaguje na homosexualitu nátlakem na lesby a gaye, kteří ve skutečnosti nejsou transbinární, aby podstoupili operaci změny pohlaví.^[116] Eshaghianův dokumentární film Be Like Others (Buďte jako ostatní) popisuje řadu příběhů íránských gayů, kteří se domnívají, že změna pohlaví je jedinou možností, jak se vyhnout dalšímu pronásledování, vězení nebo popravě.^[117] Maryam Khatoon Molkara - která přesvědčila Chomejního, aby vydal fatvu o transbinárnosti - potvrdila, že někteří lidé, kteří podstoupí operaci, jsou spíše homosexuálové než transbinární osoby^[118].

Japonsko

Japonský národní parlament 10. července 2003 jednomyslně schválil nový zákon, který umožňuje transbinárním osobám změnit své zákonné pohlaví. Jmenuje se 性同一性障害者の性別の取扱いの特例に関する法律 (Zákon o zvláštních případech nakládání s pohlavím pro osoby s poruchou pohlavní identity)^{[119][120][121]} Zákon, účinný od 16. července 2004, má však kontroverzní podmínky, které vyžadují, aby žadatelé byli svobodní a bezdětní. Dne 28. července 2004 rozhodl rodinný soud v Naha v prefektuře Okinawa rozsudek dvacetileté trans ženě, který povolil změnu pohlaví v jejím záznamu v rodinném registru neboli koseki z mužského na ženské. Obecně se má za to, že se jednalo o první soudní schválení podle nového zákona. ^[122] Od roku 2018 jsou operace změny pohlaví hrazeny japonskou vládou, které jsou hrazeny z japonského národního zdravotního pojištění, pokud pacienti nepodstupují hormonální léčbu a nemají žádné jiné již existující onemocnění. Žadatelé však musí mít nejméně 20 let, být svobodní, neplodní, nemít děti mladší 20 let (v Japonsku věk plnoletosti) a také se podrobit psychiatrickému vyšetření, aby získali diagnózu "porucha pohlavní identity", v západních zemích (nověji) známou také jako rodová dysforie. Po jejím dokončení musí pacient uhradit 30 % nákladů na operaci.^[123][124]

Malajsie

V Malajsii neexistuje žádný právní předpis, který by transbinárním osobám výslovně umožňoval legální změnu pohlaví. Příslušnými právními předpisy jsou zákon o registraci narození a úmrtí z roku 1957 a zákon o národní registraci z roku 1959. Soudci proto v současné době uplatňují při výkladu zákona a určování pohlaví volnost. V této věci existují protichůdná rozhodnutí. Existuje případ z roku 2003, kdy soud povolil transbinární osobě změnit pohlaví uvedené v občanském průkazu a vydal prohlášení, že je žena^[125][126]. v roce 2005 však v jiném případě soud odmítl změnit pohlaví trans osoby v občanském průkazu a rodném listě^[125]. v obou případech se při definování právního pohlaví použil případ Spojeného království Corbett v Corbett.

Pákistán

V Pákistánu začali někteří členové LGBT komunity podstupovat operace na změnu pohlaví. Existují situace, kdy takové případy vyvolaly pozornost médií.^[127] Rozhodnutí pákistánského Nejvyššího soudu v Láhauru z roku 2008 povolilo 28 leté Naureen podstoupit operaci změny pohlaví, ačkoli rozhodnutí se vztahovalo pouze na osoby, u nichž byla diagnostikována rodová dysforie.^[128]

V roce 2009 vydal pákistánský nejvyšší soud rozhodnutí ve prospěch transrodové komunity. V tomto přelomovém rozhodnutí se uvádí, že jako občané mají nárok na stejné výhody a ochranu zákona, a pákistánská vláda byla vyzvána, aby přijala opatření na ochranu transbinárních osob před diskriminací a obtěžováním.^[129] Pákistánský předseda Nejvyššího soudu Iftikhar Chaudhry byl během svého funkčního období strůjcem významného rozšíření práv pákistánské transrodové komunity.^[130] V Pákistánu také existují antidiskriminační zákony v oblasti poskytování zboží a služeb pro transrodové nebo transbinární osoby (známé jako Khuwaja Sira sira, dříve hidžra nebo třetí pohlaví).^[131][132]

V roce 2018 pákistánská vláda přijala zákon o ochraně práv transrodových osob, který oficiálně stanovil zákonné právo transrodových osob v Pákistánu se takto identifikovat a zavedl antidiskriminační zákony. Ty zahrnují uznání transrodové identity v právních dokumentech, jako jsou pasy, občanské průkazy a řidičské průkazy, spolu se zákazem diskriminace v zaměstnání, ve školách, na pracovištích, ve veřejné dopravě, ve zdravotnictví atd. Návrh zákona rovněž zahrnoval právo na dědictví v souladu se zvoleným pohlavím. Návrh zákona dále zavazuje pákistánskou vládu k vybudování ochranných center a bezpečných domů, které budou sloužit právě transrodové komunitě v Pákistánu.^[133]

Jordánsko

Kasační soud, nejvyšší soud v Jordánsku, povolil v roce 2014 transrodové ženě změnu jejího zákonného jména a pohlaví na ženské poté, co předložila lékařské zprávy z Austrálie. Vedoucí jordánského oddělení pro občanský stav a pasy uvedl, že na oddělení ročně dorazí dva až tři případy žádosti o úředné uznání změny pohlaví / rodu, všechny na základě lékařských zpráv a soudních příkazů.^[134]

Filipíny

Soudce filipínského Nejvyššího soudu Leonardo Quisumbing 12. září 2008 povolil 27 letému Jeffu Cagandahanovi změnu rodného listu, pohlaví a jména:

Respektujeme vrozený stav respondenta a jeho zralé rozhodnutí být mužem. Život je pro běžného člověka již tak těžký. Nezbývá než respektovat, jak se respondent se svým neobyčejným stavem vyrovnává, a pomoci mu tak ulehčit život s ohledem na jedinečné okolnosti tohoto případu. Vzhledem k tomu, že v této věci neexistuje zákon, nebude soud respondentovi diktovat ohledně tak soukromé vrozené záležitosti, jako je sexualita a životní preference člověka, a už vůbec ne ohledně toho, zda má podstoupit lékařskou léčbu, která by zvrátila mužský sklon v důsledku vzácného zdravotního stavu, vrozené hyperplazie nadledvin. Vzhledem k absenci důkazů, že respondent je "nesvéprávný", a vzhledem k absenci důkazů, které by prokazovaly, že klasifikace respondenta jako muže poškodí ostatní členy společnosti ... soud potvrzuje jako platný a oprávněný postoj respondenta a jeho osobní úsudek o tom, že je mužem.

Ze soudních záznamů vyplynulo, že v šesti letech měl malé vaječníky, ve 13 letech byly jeho vaječníky minimalizovány, neměl prsa a nemenstruoval. Psychiatr vypověděl, že "má mužské i ženské pohlavní orgány, ale geneticky byl ženského pohlaví, a protože jeho tělo vylučovalo mužské hormony, jeho ženské orgány se nevyvíjely normálně". Filipínský Národní institut zdraví uvedl, že "lidem s vrozenou hyperplazií nadledvinek chybí enzym, který nadledviny potřebují k tvorbě hormonů kortizolu a aldosteronu."^[135]

Toto rozhodnutí se však týkalo pouze případů vrozené hyperplazie nadledvinek a jiných intersexuálních situací. Filipínský nejvyšší soud rovněž rozhodl, že filipínští občané nemají právo na legální změnu pohlaví v úředních dokumentech (řidičský průkaz, pas, rodný list, záznamy o sociálním zabezpečení atd.), pokud jsou transbinární a podstoupili operaci změny pohlaví. V roce 2007 soud zrušil rozhodnutí soudu nižší instance a konstatoval, že jiná osoba nemůže legálně změnit jméno a pohlaví z mužského na ženské, protože by to mělo "závažné a rozsáhlé právní a veřejnoprávní důsledky", přičemž se odvolával zejména na instituci manželství.^[136][137]

Jižní Korea

V Jižní Koreji je možné, aby si transsexuální osoby změnily své zákonné pohlaví, i když to závisí na rozhodnutí soudce pro každý případ. Od 90. let 20. století je však ve většině případů schválena. Právní systém v Koreji nebrání uzavření manželství, jakmile osoba změní své zákonné pohlaví.^[138]

V roce 2006 Nejvyšší soud Koreje rozhodl, že transsexuálové mají právo změnit své právní dokumenty tak, aby odrážely jejich změněné pohlaví. Transsexuální žena může být registrována nejen jako žena, ale také jako narozená.^[139]

Ačkoli jihokorejské zákony neschvalují stejnopohlavní manželství,^[140] transrodová žena získá při sňatku s mužem automaticky rodinný status "ženy", i když byla předtím označena jako "muž".[potřebná citace]

V roce 2013 soud rozhodl, že tranbinární osoby mohou změnit svůj zákonný rod, aniž by podstoupili operaci pohlavních orgánů.^[141]

Tchajwan

Transrodové osoby na Tchaj-wanu musí podstoupit operaci pohlavních orgánů (odstranění primárních pohlavních orgánů), aby bylo možné zapsat změnu pohlaví do občanského průkazu i rodného listu.^[142] Operace vyžaduje souhlas dvou psychiatrů a zákrok není hrazen z národního zdravotního pojištění.^[143] Vláda vedla veřejné konzultace o odstranění požadavků na operaci již v roce 2015, ale od té doby nedošlo k žádným konkrétním změnám.^[144]

V roce 2018 vláda představila nový průkaz totožnosti s čipem, jehož vydání je naplánováno na konec roku 2020. Pohlaví nebude na fyzickém průkazu výslovně uvedeno, ačkoli druhá číslice národního identifikačního čísla stejně prozrazuje informaci o pohlaví ("1" pro muže; "2" pro ženu). Se zavedením nového průkazu totožnosti bude třetí možnost pohlaví (s použitím číslice "7" jako druhé číslice národního identifikačního čísla) dostupná i pro transrodové osoby.^[145] Vyvolává to však obavy, že by tato praxe mohla stigmatizovat transsexuální osoby, místo aby respektovala jejich pohlavní identitu.^[146] Podrobnosti o politice třetí možnosti pohlaví zatím nebyly zveřejněny.

Poté, co 24. května 2019 vstoupil v platnost zákon o manželství osob stejného pohlaví, mohou transrodoví lidé uzavřít manželství s osobou stejného registrovaného pohlaví.

Evropa

Většina evropských zemí dává trans osobám právo alespoň na změnu křestního jména a většina z nich umožňuje i změnu rodného listu. Několik evropských zemí uznává právo transrodových osob uzavřít manželství v souladu s jejich pooperačním pohlavím. Toto právo uznávají Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko. Úmluva o uznávání rozhodnutí o změně pohlaví upravuje vzájemné uznávání rozhodnutí o změně pohlaví a podepsalo ji pět evropských zemí a ratifikovalo ji Španělsko a Nizozemsko.

Finsko

Ve Finsku museli být lidé, kteří chtěli změnit své zákonné pohlaví, sterilizováni nebo "z jiného důvodu neplodní". Doporučení Rady OSN pro lidská práva zrušit požadavek sterilizace finská vláda v roce 2017 odmítla.^[147] V roce 2023 však Finsko změnilo svůj zákon o pohlavní identitě tak, že již nevyžaduje sterilizaci a místo toho je založen na sebeidentifikaci.^[148]

Francie

Ve Francii může změnu křestního jména provést matriční úřad nebo soud. Změnu pohlaví může provést soud. V obou případech není třeba ke změně pohlaví psychiatrických posudků ani chirurgického zákroku.^[149]

Německo

V roce 1908 vydalo císařské Německo (z iniciativy sexuologa Magnuse Hirschfelda a WhK) velmi omezený počet tzv. "transvestitních průkazů" – idea transvestitizmu v té době sloužila jako obecný termín pro transrodové, intersex, nebinární identity –, které umožňovaly jednotlivcům oblékat se do oblečení, které bylo považováno za neslučitelné s jejich pohlavím. To skončilo s nástupem nacismu v roce 1933.^[150][151]

Od roku 1980 platí v Německu zákon, který upravuje změnu křestního jména a právního pohlaví. Jmenuje se Gesetz über die Änderung der Vornamen und die Feststellung der Geschlechtszugehörigkeit in besonderen Fällen (de:Transsexuellengesetz – TSG) (Zákon o změně křestního jména a určení pohlavní identity ve zvláštních případech (Transsexuální zákon - TSG)). Požadavky, aby žadatelé o změnu pohlaví byli po operaci neplodní, prohlásil nejvyšší soud v roce 2011 za protiústavní.

Řecko

Dne 10. října 2017 schválil řecký parlament výraznou většinou hlasů^[152] návrh zákona o právním uznání pohlaví, který transrodovým lidem v Řecku přiznává právo na svobodnou změnu pohlaví tím, že ruší veškeré podmínky a požadavky, jako je podstoupení jakýchkoli lékařských zákroků, operací na změnu pohlaví nebo sterilizačních zákroků, aby bylo jejich pohlaví právně uznáno v občanských průkazech. Návrh zákona přiznává toto právo všem osobám starším 17 let. Nicméně i nezletilé děti ve věku od 15 do 17 let budou mít přístup k procesu právního uznání pohlaví, ale za určitých podmínek, jako je získání potvrzení od lékařské rady.^[153][154] Proti návrhu zákona se postavila Svatá synoda pravoslavné církve, Komunistická strana Řecka, a strany Zlatý úsvit a Nová demokracie.^[152]

Návrh zákona o právním uznání pohlaví následoval po rozhodnutí Krajského soudu v Aténách z 20. července 2016, který rozhodl, že osoba, která chce změnit své zákonné pohlaví v záznamech matričního úřadu, již nemusí podstoupit operaci změny pohlaví.^[155] Toto rozhodnutí soud aplikoval případ od případu.^[156]

Irsko

V Irsku nebylo až do roku 2015 možné změnit rodný list transrodové osoby. Vrchní soud v roce 2002 přijal žalobu Lydie Foyové, kterou zamítl, protože rodný list byl považován za historický dokument.^[157]

Dne 15. července 2015 Irsko přijalo zákon o uznání pohlaví, který umožňuje legální změnu pohlaví bez nutnosti lékařského zásahu nebo posouzení ze strany státu.^[158] Taková změna je možná prostřednictvím sebeurčení pro každou osobu starší 18 let, která má bydliště v Irsku a je zapsána v irských registrech narození nebo adopce. Osoby ve věku od 16 do 18 let si musí zajistit soudní rozhodnutí, které je osvobodí od běžného požadavku dosažení věku 18 let.^[159] Irsko je jednou ze čtyř právních jurisdikcí na světě, kde si lidé mohou legálně změnit pohlaví prostřednictvím sebeurčení.^[160]

Skandinávie

Severský model přístupu k právům transrodových osob zdůrazňuje jejich lidská práva a je založen na právní rovnosti a sebeidentifikaci, což bylo přijato v zemích, jako je Dánsko, Grónsko, Norsko a Island. V roce 2014 dánský parlament odhlasoval v poměru 59:52 zrušení požadavku na diagnózu duševní poruchy a chirurgický zákrok s nevratnou sterilizací pro transrodové osoby, které si přejí změnit své zákonné pohlaví.^[161] Podobný zákon byl v roce 2016 přijat v Grónsku.^[162] V Norsku byl zákon o uznání pohlaví, který zavedl sebeidentifikaci, představen konzervativní vládou Erny Solbergové a přijat v roce 2016. Zákon získal širokou podporu většiny politických stran, hnutí za práva LGBTIQ+ a feministického hnutí, včetně Norské asociace pro práva žen.^[163][164] Transrodové osoby jsou také chráněny proti diskriminaci a nenávistným projevům v rámci antidiskriminačního a trestního práva. Island přijal v roce 2019 zákon o rodové autonomii, který zavedl sebeidentifikaci a třetí legální možnost pohlaví, což se setkalo s širokou podporou, včetně Islandské asociace pro práva žen.^[165] Hnutí za práva žen v severských zemích práva transrodových osob silně podporují. V roce 2021 uspořádala Islandská asociace pro práva žen ve spolupráci s Mezinárodní aliancí žen fórum o tom, jak by ženské hnutí mohlo čelit "hlasům proti transrodovosti."^[166] Švédsko má zákon o genderové identitě od roku 1972, pravděpodobně jako první na světě. Od roku 2013 není pro trans osoby, které potřebují změnit své zákonné pohlaví, vyžadována sterilizace[173] ani jiná léčba, ale je vyžadována diagnóza. Finsko změnilo svůj zákon o pohlavní identitě v roce 2023 tak, že již nevyžaduje sterilizaci a místo toho je založen na sebeidentifikaci.^[148]

Polsko

První významný rozsudek v případě změny pohlaví vynesl varšavský vojvodský soud v roce 1964. Soud zdůvodnil, že je možné, tváří v tvář občanskému soudnímu řízení a jednání na základě záznamů v občanských rejstřících, změnit právní pohlaví člověka poté, co mu byla provedena operace změny pohlaví. V roce 1983 Nejvyšší soud rozhodl, že v některých případech, kdy převažují atributy preferovaného pohlaví jedince, je možné změnit své právní pohlaví i před operační změnou pohlaví.^[168]

V roce 2011 byla jmenována Anna Grodzka, první transrodová poslankyně v historii Evropy, která podstoupila chirurgickou zmňu pohlaví. V polských parlamentních volbách v roce 2011 získala v Krakově 19 337 hlasů (45 079 voličů volilo ve volebním obvodu její stranu) a ve svém volebním obvodu se umístila na šestém místě (928 914 lidí, volební účast 55,75 %).^[169] Grodzka byla údajně jedinou transgender osobou s ministerskými pravomocemi na světě od 10. listopadu 2011 (k roku 2015).^[170][171]

Portugalsko

Zákon umožňuje dospělým osobám změnit své zákonné pohlaví bez jakýchkoli požadavků. Nezletilí ve věku 16 a 17 let tak mohou učinit se souhlasem rodičů a psychologickým posudkem, který potvrzuje, že jejich rozhodnutí bylo učiněno svobodně a bez jakéhokoli vnějšího nátlaku. Zákon rovněž zakazuje přímou i nepřímou diskriminaci na základě pohlavní identity, vyjádření pohlaví a pohlavních znaků a zakazuje nesouhlasnou léčbu a/nebo chirurgický zákrok při změně pohlaví u intersexuálních dětí.^[172]

Rumunsko

V Rumunsku je legální, aby si transrodoví lidé změnili své křestní jméno tak, aby odráželo jejich pohlavní identitu na základě osobního rozhodnutí. Od roku 1996 je možné, aby si osoba, která podstoupila operaci změny pohlaví, změnila své zákonné pohlaví tak, aby odráželo její pooperační pohlaví. Transrodové osoby pak mají právo uzavřít manželství v souladu se svým pooperačním pohlavím.^[173]

Spojené království

Zákon o diskriminaci na základě pohlaví z roku 1975 zakázal diskriminaci na základě anatomického pohlaví v zaměstnání, vzdělávání a při poskytování bydlení, zboží, zařízení a služeb.^[174] Zákon o rovnosti z roku 2006 zavedl ve Skotsku povinnost rovnosti pohlaví, která ukládá veřejným orgánům, aby vážně braly hrozbu obtěžování nebo diskriminace transbinárních osob v různých situacích. V roce 2008 byla nařízením o diskriminaci na základě pohlaví (změna právních předpisů) rozšířena stávající úprava tak, aby zakazovala diskriminaci při poskytování zboží nebo služeb transbinárním osobám. Zákon o rovnosti z roku 2010 přidal "změnu pohlaví" jako "chráněnou charakteristiku".^[175]

Zákon o uznání pohlaví z roku 2004 fakticky poskytl plné právní uznání transbinárním osobám^[174].Na rozdíl od některých systémů jinde ve světě proces uznání pohlaví podle tohoto zákona nevyžaduje, aby žadatelé byli po operaci. Musí však existovat významné lékařské vysvětlení, proč osoba nepodstoupila operaci změny pohlaví. Musí pouze prokázat, že trpí genderovou dysforií, žije jako své "nové" pohlaví po dobu dvou let a hodlá v tom pokračovat až do smrti.^[176]

Severní Amerika

Kanada

Příslušnost k právní klasifikaci pohlaví je v Kanadě svěřena provinciím a teritoriím. To zahrnuje i právní změnu klasifikace pohlaví.

Dne 19. června 2017 se zákon C-16, poté co prošel legislativním procesem v kanadské Dolní sněmovně a Senátu, stal zákonem, který získal královský souhlas a vstoupil tak okamžitě v platnost.^{[177][178][179]} Zákon aktualizoval kanadský zákon o lidských právech a trestní zákoník tak, aby zahrnoval "rodovou identitu a rodový projev" jako chráněné důvody před diskriminací, nenávistnými publikacemi a obhajobou genocidy. Návrh zákona rovněž přidal "rodovou identitu a vyjádření" na seznam přitěžujících okolností při ukládání trestu, pokud se obviněný dopustí trestného činu vůči jednotlivci kvůli těmto osobním charakteristikám. Podobné zákony týkající se transrodovosti existují také ve všech provinciích a teritoriích. Konverzní terapie je zakázána v provinciích Manitoba^[180], Ontario^[181], Nové Skotsko^[182] a ve městě Vancouver^[183], ačkoli zákon Nového Skotska obsahuje ustanovení, které umožňuje souhlasit s ní "dospělým nezletilým" ve věku od 16 do 18 let.

Mexiko

Příslušnost k právní klasifikaci pohlaví je v Mexiku svěřena jednotlivým státům a městu Mexiko. To zahrnuje i právní změnu klasifikace pohlaví.

Dne 13. března 2004 vstoupily v platnost změny občanského zákoníku města Mexiko, které umožňují transbinárním osobám změnit pohlaví a jméno v rodném listě.^[184][185]

V září 2008 schválilo zákonodárné shromáždění Mexico City ovládané stranou PRD v poměru 37:17 hlasů zákon, který transbinárním lidem usnadňuje změnu pohlaví.^[186]

Dne 13. listopadu 2014 schválilo zákonodárné shromáždění města Mexico City jednomyslně (46:0) zákon o rodové identitě. Tento zákon usnadňuje transbinárním lidem změnu jejich zákonného pohlaví^[187]. Podle nového zákona stačí, aby oznámili občanskému registru, že si přejí změnit údaje o pohlaví ve svých rodných listech. Operace na změnu pohlaví, psychologické terapie ani jiný typ diagnózy již nejsou vyžadovány. Zákon vstoupil v platnost počátkem roku 2015. Dne 13. července 2017 schválil kongres státu Michoacán (22:1) zákon o rodové identitě^[188]. 20. července 2017 schválil podobný zákon i stát Nayarit (23:1)^[189].

USA

Dne 15. června 2020 rozhodl Nejvyšší soud Spojených států amerických (SCOTUS) ve věci Bostock v. Clayton County, že pro účely hlavy VII zákona o občanských právech z roku 1964 je diskriminace na základě transrodovosti rovněž diskriminací z důvodu pohlaví.

Bez ohledu na právní klasifikaci pohlaví stanovenou jednotlivými státy nebo protektoráty může federální vláda sama určit klasifikaci pohlaví pro federálně vydávané dokumenty. Ministerstvo zahraničí USA například vyžaduje lékařské potvrzení o "vhodné klinické léčbě pro přechod na aktualizované pohlaví (mužské nebo ženské)" pro změnu označení pohlaví v americkém pasu, ale operace změny pohlaví není podmínkou pro získání pasu USA v aktualizovaném pohlaví.^[190] Transrodoví občané USA tak při vyhledávání zdravotní péče podléhají nejednotným a často diskriminačním předpisům.^[191]

Jižní Amerika

Jižní Amerika má jedny z nejpokrokovějších zákonů na světě, pokud jde o práva transrodových lidí. Bolívie a Ekvádor patří mezi několik málo zemí na světě, které poskytují ústavní ochranu proti diskriminaci na základě pohlavní identity. Ve většině zemí je transrodovým osobám umožněno změnit si v právních dokumentech jméno a pohlaví. Argentina, Brazílie, Bolívie, Chile, Ekvádor, Kolumbie a Uruguay umožňují jednotlivcům změnit si jméno a pohlaví, aniž by museli podstoupit lékařské vyšetření, sterilizaci nebo potřebovali soudní povolení. V Peru je soudní rozhodnutí vyžadováno^[192][193].

Argentina

V roce 2012 přijal argentinský Kongres zákon o pohlaví (Ley de Género),^[194] který umožňuje osobám starším 18 let změnit označení pohlaví v DNI (občanský průkaz) pouze na základě písemného prohlášení. Argentina se tak stala první zemí, která přijala politiku uznávání pohlaví založenou výhradně na autonomii jednotlivce, bez jakýchkoli požadavků na diagnózu třetí strany, operace nebo překážky jakéhokoli typu.

Bolívie

Zákon o rodové identitě umožňuje osobám starším 18 let legálně změnit své jméno, pohlaví a fotografii na právních dokumentech. Nejsou k tomu zapotřebí žádné operace ani soudní příkaz. Zákon nabyl účinnosti 1. srpna 2016.^[195]

Brazílie

Změna zákonného určení pohlaví v Brazílii je podle Nejvyššího soudního dvora Brazílie legální, jak je uvedeno v rozhodnutí vydaném 17. října 2009^[196]. V roce 2008 začal brazilský systém veřejného zdravotnictví poskytovat bezplatné operace změny pohlaví v souladu s rozhodnutím soudu. Federální prokurátoři argumentovali tím, že operace změny pohlaví je kryta ústavní klauzulí zaručující lékařskou péči jako základní právo.^[197] Pacienti musí být starší 18 let a musí být diagnostikováni jako transbinární bez jiných poruch osobnosti a musí se podrobit psychologickému vyšetření multidisciplinárním týmem po dobu nejméně dvou let. Tento proces se dá podstoupit se od věku 16 let. Podle brazilského ministerstva zdravotnictví je celostátní průměr 100 operací ročně.^[198]

V prosinci 2020 byl předložen návrh zákona, který definuje biologické pohlaví jako jediný faktor pro určení pohlaví.

Chile

Chile zakazuje veškerou diskriminaci a zločiny z nenávisti na základě rodové identity a rodového projevu. Zákon o rodové identitě, platný od roku 2019, uznává právo na vlastní vnímání rosdové identity a umožňuje osobám starším 14 let změnit si jméno a rod ve všech úředních dokumentech bez zakazujících požadavků.^[199] Od roku 1974 byla změna rodu v zemi možná prostřednictvím soudního procesu.

Kolumbie

Od roku 2015 může kolumbijská osoba změnit své zákonné pohlaví a jméno projevením své slavnostní vůle před notářem, bez nutnosti chirurgického zákroku nebo soudního rozhodnutí.^[200]

Ekvádor

Od roku 2016 si Ekvádorci mohou v právních dokumentech a občanských průkazech změnit své rodné jméno a rod (namísto rodu přiděleného při narození). Osoba, která chce v občanském průkazu změnit slovo "sex" za "gender", musí předložit dva svědky, kteří potvrdí sebeurčení žadatele^[201].

Peru

V Peru mohou transrodové osoby změnit své zákonem uznané pohlaví a jméno po splnění určitých požadavků, kterými mohou být psychologické a psychiatrické vyšetření, lékařský zákrok nebo operace na změnu pohlaví. K tomu je zapotřebí soudní povolení. V listopadu 2016 peruánský ústavní soud rozhodl, že transbinárnost není patologií a uznal právo na pohlavní identitu jedinců. Proti příznivým soudním rozhodnutím o změně pohlaví však byla podána odvolání.^[202]

Uruguay

V říjnu 2009 zákonodárci schválili zákon o rodové identitě, který umožňuje transbinárním lidem starším 18 let změnit si jméno a právní pohlaví ve všech úředních dokumentech. Chirurgický zákrok, diagnóza nebo hormonální terapie nebyly podmínkou, ale bylo nutné soudní povolení^[203]. Po schválení komplexního zákona si mohou od roku 2019 transrodové osoby samy určit své pohlaví a aktualizovat své zákonné jméno, a to bez souhlasu soudce. Nový zákon vytváří stipendia pro trans osoby pro přístup ke vzdělání, měsíční důchod pro trans osoby narozené před rokem 1975 a také vyžaduje, aby státní služby zaměstnávaly minimálně 1 % trans osob. Nově také uznává sebeidentifikaci nebinárních osob^[204].

Oceánie

Austrálie

Rodné listy upravují jednotlivé státy a teritoria, zatímco sňatky a pasy jsou záležitostí federálního práva. Všechny australské jurisdikce nyní uznávají potvrzené pohlaví jednotlivce s různými požadavky^[205]. V přelomovém případu New South Wales Registrar of Births, Deaths and Marriages v. Norrie [2014] Nejvyšší soud Austrálie rozhodl, že zákon o registraci narození, úmrtí a sňatků z roku 1995 (NSW) nevyžaduje, aby se osoba, která podstoupila operaci změny pohlaví, identifikovala jako muž nebo žena. Rozsudek povoluje registraci "nespecifického" pohlaví^[206].

Cestovní pasy se vydávají v preferovaném pohlaví, aniž by bylo nutné měnit rodné listy nebo osvědčení o občanství. Je zapotřebí dopis od praktického lékaře, který potvrzuje, že osoba podstoupila nebo podstupuje příslušnou léčbu.^[207]

Austrálie byla jedinou zemí na světě, která vyžadovala zapojení a souhlas soudní moci (Family Court of Australia), pokud jde o povolení přístupu transrodových tínedžrů k hormonální substituční léčbě.^[208] To skončilo koncem roku 2017, kdy Rodinný soud vydal přelomové rozhodnutí, v němž stanovil, že v případech, kdy není spor mezi dítětem, jeho rodiči a ošetřujícími lékaři, může být hormonální léčba předepsána bez souhlasu soudu.^[209]

Fidži

Fidžijská ústava, která byla vyhlášena v září 2013, obsahuje ustanovení zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identity nebo jejího vyjádření^[210][211].

Guam

Změna pohlaví je na Guamu legální^[212]. Aby si transbinární osoby mohli na Guamu změnit své zákonné pohlaví, musí úřadu pro statistiku obyvatelstva předložit čestné prohlášení lékaře, že podstoupili operaci změny pohlaví. Úřad následně provede změnu rodného listu žadatele.

Nový Zéland

V současné době zákon o lidských právech z roku 1993 výslovně nezakazuje diskriminaci na základě pohlaví. Předpokládá se sice, že pohlavní identita je chráněna zákony, které brání diskriminaci na základě pohlaví nebo sexuální orientace^[213], není však známo, jak se to vztahuje na osoby, které nepodstoupily nebo nepodstoupí operaci změny pohlaví^[214].

Severní Mariany

Transbinární lidé na Severních Marianách mohou změnit své zákonné pohlaví po operaci změny pohlaví a změně jména. Zákon o životních statistikách z roku 2006, který vstoupil v platnost v březnu 2007, stanoví, že: "Po obdržení ověřené kopie rozhodnutí Nejvyššího soudu CNMI, v němž je uvedeno, že pohlaví fyzické osoby narozené na CNMI bylo změněno chirurgickým zákrokem a zda bylo změněno její jméno, se rodný list této osoby změní podle nařízení."^[215]

Samoa

Na Samoe jsou trestné činy motivované sexuální orientací a/nebo rodovou identitou kriminalizovány podle § 7 odst. 1 písm. h) zákona o trestech z roku 2016.^[216]

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Legal status of transgender people na anglické Wikipedii.

Literatura

• Chow, Melinda. (2005). "Smith v. City of Salem: Transgendered Jurisprudence and an Expanding Meaning of Sex Discrimination under Title VII". Harvard Journal of Law & Gender. Vol. 28. Winter. 207.
• Transgender Rights. Redakce Currah Paisley. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 July 2011. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• SELLERS, Mitchell D. Discrimination and the Transgender Population: A Description of Local Government Policies that Protect Gender Identity or Expression [online]. Applied Research Projects, Texas State University-San Marcos, 2011 [cit. 2017-08-01]. (Paper 360). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 March 2012. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HOSTON, William. Toxic Silence. [s.l.]: Peter Lang Publishing, 2018-06-14. ISBN 9781433155994. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

• LGBT práva podle zemí a teritorií
• Lidská práva
• Transgender

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Práva transgenderových lidí na Wikimedia Commons