Vickers VC10

Vickers VC10
VC-10 K.3 Royal Air Force nad Severním mořem roku 2000.
Určení	dopravní letoun a tanker
Původ	Spojené království
Výrobce	Vickers-Armstrongs
Šéfkonstruktér	George Edwards
První let	29. června 1962
Zařazeno	29. dubna 1964 (BOAC)
Vyřazeno	20. září 2013 (RAF)
Charakter	Ve službě
Uživatel	BOAC East African Airways Ghana Airways Royal Air Force
Výroba	1962 — 1970
Vyrobeno kusů	54
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vickers VC10 je britský středně velký proudový úzkotrupý letoun dlouhého doletu navržený a vyráběný společností Vickers-Armstrongs. Stroj poprvé vzlétl v roce 1962 v Brooklands v Surrey. Navržen byl jako dopravní letadlo pro provoz na dlouhé vzdálenosti z kratších ranvejí té doby; také mělo výborné výkony pro provoz z afrických letišť (viz Hot and High). Výkony VC10 byly takové, že dosáhl rekordu za nejrychlejší přelet Atlantiku podzvukovým proudovým dopravním letadlem - za 5 hodin a 1 minutu. Tento rekord vydržel 41 let až do února 2020, kdy jej překonal Boeing 747 společnosti British Airways v čase 4 hodiny 56 minut díky orkánu Sabine.^[1][2][3] Rychlejší byl pouze nadzvukový Concorde. VC10 je často srovnáván s větším sovětským Iljušinem Il-62, přičemž tyto dva typy jsou jedinými dopravními letadly, které používají uspořádání s čtyřmi motory v zadní části trupu. Toto uspořádání má také menší business jet Lockheed JetStar.

Přestože vzniklo relativně malé množství VC10, zažily dlouhou službu u společnosti BOAC a dalších od 60. let do roku 1981. Od roku 1965 také sloužily jako strategické transportní letouny u Royal Air Force a dřívejší dopravní letouny sloužily jako letající tankery. 50. výročí prvního letu prototypu VC10 (G-ARTA) bylo oslaveno symposiem "VC10 Retrospective" a oficiálním zahájením výstavy VC10 v muzeu v Brooklands dne 29. června 2012. Typ byl vyřazen ze služby u RAF dne 20. září 2013.^[4] V roli tankovací letounu jej nahradil Airbus Voyager. Závěrečný let typu provedl stroj VC10 K.3 ZA147 dne 25. září 2013.

Ačkoliv jeho výroba nedosáhla vysokých počtů a rozhodně neznamenal obchodní úspěch, jeho význam spočívá v tom, že na něm byly použity vůbec první sériově vyráběné dvouproudové motory typu Rolls-Royce Conway. Zároveň se jednalo i o poslední konstrukci, vzniklou ještě pod jménem Vickers.

Vývoj

Vznik typu VC10 lze vysledovat až k prvním studiím projektu z května 1956. Po ne zcela šťastném zastavení prací na stroji Vickers V-1000 z řady návrhů postupně vykrystalizoval typ, který měl splňovat požadavky společností BEA i BOAC, přičemž původně třímotorový projekt (z října 1956) s dvouproudovými motory Conway byl přepracován na čtyřmotorový se stejnými motory. První prototyp vzlétl 29. června 1962 z letiště v Brooklands pilotován Jockem Brycem a Brianem Trubshawem (výrobní číslo 803, G-ARTA, sešrotovaný v roce 1974). Do zkoušek se mezitím připojily další dva prototypy určené pro leteckou společnost BOAC (804, G-ARVA a 805, G-ARVB). První komerční let s cestujícími proběhl 29. dubna 1964 na lince Londýn-Lagos aerolinkou BOAC. Do konce roku obdržela 12 kusů letounů VC-10, které nasadila na linky do Afriky a na dálný východ.

Snaha o zvýšení kapacity a zlepšení ekonomie provozu vedla k započetí konstrukčních prací na prodloužené variantě označené Super VC-10. Takto upravený prototyp poprvé vzlétl 7. května 1964 (výr.č. 851, G-ASGA). Sériové stroje zakoupila opět BOAC, pět kusů převzala East African Airways Corporation. 26. listopadu 1965 odstartoval ke svému prvnímu letu VC-10C. Mk1 pro RAF. Všech 14 vyrobených kusů bylo přiděleno k transportní 102. peruti v Brize Norton. Celkem byly od června 1962 do 16. února 1970, kdy byl zalétán poslední letoun Super VC-10, postaveny a předány 32 letouny VC-10 a 22 letouny Super VC-10. Mezi další provozovatele patřily např. také Nigeria Airways (výr. č. 804), Air Ceylon (výr. č. 814) či Gulf Air (výr.č. 806, 809, 811, 812, 813 a 814). Super VC-10 výr.č. 853 je umístěn v leteckém muzeu v Duxfordu.

Technická data

VC10

• Osádka: 5
• Počet cestujících: 115-135
• Rozpětí: 44,552 m
• Délka: 48,362 m
• Výška: 12,040 m
• Nosná plocha: 264,87 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 63 278 kg
• Vzletová hmotnost: 141 521 kg
• Max. trvalá rychlost: 933 km/h
• Ekonomická cestovní rychlost: 875 km/h
• Dostup: 11 582 m
• Dolet: 10 841 km (s max. zásobou paliva)
• Pohonná jednotka: čtyři dvouproudové motory Rolls-Royce Conway 540
• Tah motoru: 21,000 lbf (93,41 kN)

Super VC10

• Osádka: 5
• Počet cestujících: 139-163
• Rozpětí: 44,552 m
• Délka: 52,324 m
• Výška: 12,040 m
• Nosná plocha: 272,39 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 66 660 kg
• Vzletová hmotnost: 151 953 kg
• Max. trvalá rychlost: 933 km/h
• Ekonomická cestovní rychlost: 886 km/h
• Dostup: 11 582 m
• Dolet: 11 045 km (s max. zásobou paliva)
• Pohonná jednotka: čtyři dvouproudové motory Rolls-Royce Conway 550
• Tah motoru: 22,500 lbf (100,085 kN)

Odkazy

Literatura

• HIEMINGA, Jelle. A Little VC10derness [online]. [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
• HAYLES, John. Aircraft of the World: Vickers VC10 [online]. 2003-05-06, rev. 2003-06-29 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vickers VC10 na Wikimedia Commons
• (česky) Vickers VC10
• (anglicky) Vickers VC10 v RAF

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.