Oxid hafničitý
Oxid hafničitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid hafničitý |
Anglický název | Hafnium(IV) oxide |
Německý název | Hafnium(IV)-oxid |
Sumární vzorec | HfO2 |
Vzhled | bílá práškovitá látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 12055-23-1 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 210,49 g/mol |
Teplota tání | 2 758 °C |
Teplota varu | 5 400 °C |
Hustota | 9,68 g/cm³ (20 °C) 9,58 g/cm3 (30 °C) |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v roztoku fluorovodíku, v koncentrovaném roztoku kyseliny sírové a v koncentrovaných roztocích zásad nerozpustný v roztoku kyseliny. dusičné (ne) |
Měrná magnetická susceptibilita | −1,374×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | jednoklonná (α) krychlová (β) |
Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 511,56 pm b= 517,22 pm c= 529,48 pm β= 99°11´ β-modifikace a= 511,5 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 145 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 59,35 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 089 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,286 JK−1g−1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid hafničitý (chemický vzorec HfO2) je oxid hafnia, které v něm má oxidační číslo IV. Je to bílý prášek nerozpustný ve vodě a kyselině dusičné HNO3, rozpustný je naopak v kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H2SO4 a v koncentrovaných roztocích zásad. Jde o jednu z nejběžnějších a nejstabilnějších forem hafnia, která je meziproduktem některých procesů na získání tohoto kovu.
Vzhledem ke své vysoké teplotě tání se používá na výrobu tavicích kelímků a termočlánků. V roce 2007 se dále objevily první unipolární tranzistory, jejichž řídicí elektroda je izolována pomocí oxidů hafnia místo typických oxidů křemíku. Výhodou je 4–6× vyšší relativní permitivita HfO2 oproti SiO2.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hafnium dioxide na anglické Wikipedii.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV. | |
---|---|
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2) | |
viz též Trioxid uhlíku (CO3) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh2PtO5) |