Oxid rheničitý
Oxid rheničitý | |
---|---|
Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O | |
Obecné | |
Systematický název | Oxid rheničitý |
Anglický název | Rhenium(IV) oxide |
Německý název | Rhenium(IV)-oxid |
Sumární vzorec | ReO2 |
Vzhled | Šedá krystalická látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 12036-09-8 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 234-839-0 |
PubChem | 82847 |
SMILES | O=[Re]=O |
InChI | InChI=1S/2O.Re Key: WXBOMIKEWRRKBB-UHFFFAOYSA-N |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 218,206 g/mol |
Teplota rozkladu | 1000 °C |
Hustota | 11,4 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Měrná magnetická susceptibilita | +44.0·10−6 cm3/mol |
Struktura | |
Krystalová struktura | Kosočtverečná |
Bezpečnost | |
NFPA 704 | 0 1 0 |
Teplota vznícení | Nehořlavý |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid rheničitý je sloučenina rhenia v oxidačním stavu IV, jeho vzorec je ReO2. Jde o šedou až černou krystalickou látku se strukturou rutilu.[1] Používá se jako katalyzátor.
Syntéza a reakce
Lze jej připravit komproporcionační reakcí oxidu rhenistého s kovovým rheniem:[2]
- 2 Re2O7 + 3 Re → 7 ReO2
Při zahřívání dochází ke zpětné reakci, disproporcionaci:
- 7 ReO2 → 2 Re2O7 + 3 Re
Reakcí s peroxidem vodíku nebo oxidujícími kyselinami vytváří rhenistany. S taveninou hydroxidu sodného reaguje za vzniku rheničitanu sodného:[3]
- 2 NaOH + ReO2 → Na2ReO3 + H2O
Odkazy
Reference
- ↑ Rhenium Dioxide [online]. Aaamolybdenum.com [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ G. Glemser "Rhenium (IV) Oxide" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1480.
- ↑ G. Glemser "Sodium Rhenate (IV)" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1483.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium(IV) oxide na anglické Wikipedii.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV. | |
---|---|
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2) | |
viz též Trioxid uhlíku (CO3) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh2PtO5) |
Portály: Chemie